Lovecký zámek Kozel ve Štáhlavech na Plzeňsku

Lovecký zámek Kozel byl postaven na konci 18. století a jako jeden z mála klasicistních objektů u nás nevznikl přestavbou starší budovy. Vidět tak můžete výjimečný originál, ke kterému ještě o několik let později přibyla kaple sv. Kříže, jízdárna, lokajna a konírna. Nabízí dva návštěvnické okruhy (zámek a jízdárna, která slouží jako výstavní síň) a k procházkám a rozjímání zve rozsáhlý park, který ho obklopuje. Ten je přístupný celoročně a zdarma. 

Proč Kozel? Podle pověsti získal zámek své netradiční jméno díky pohanskému zvyku Slovanů, kteří na jeho místě v době jarní rovnodennosti obětovali bohům kozla.

Něco málo z historie zámku

Zámek si nechal postavit Jan Vojtěch Černín z Chudenic, nejvyšší lovčí Království českého. S manželkou Josefínou ovšem bydleli na zámku ve Šťáhlavech a Kozel sloužil především k ubytování jeho hostů během honů.

Jejich manželství bylo bezdětné, panství tedy odkázal svému prasynovci Kristiánu Valdštejn-Vartemberkovi, který si z něj vytvořil své letní sídlo. Rod Valdštejn-Vartemberků měl zámek Kozel v držení až do roku 1945, kdy byl na základě Benešových dekretů zkonfiskován. Dnes je pod správou Národního památkového ústavu.

Budovu zámku obdélníkového půdorysu s rozsáhlým nádvořím navrhl pražský architekt Václav Haberditz, autorem dalších čtyř budov, které byly přistaveny později, je Ignác Jan Nepomuk Palliardi.

Prohlídkové okruhy

Zámek Kozel má 2 prohlídkové okruhy – základní interiérovou expozici a Jízdárnu, kde je výstavní síň.

Prohlídka interiérů s průvodcem trvá asi 45 minut. Částečně se tu zachoval původní mobiliář, takže uvidíte, jak vypadaly lovecké zámky a letní sídla šlechty na přelomu 18. a 19. století. Projdete se jednotlivými salony, obdivovat budete předměty z období renesance, baroka, rokoka, klasicismu a empíru, dekorativní výzdobu stěn, keramická klasicistní kamna v každé místnosti, kulečníkový sál i knihovnu s exempláři z let 1517–1840.

V budově jízdárny je výstavní síň se stálou expozicí patinovaných soch Josefa Václava Myslbeka, na stěnách sálu jsou pak vzácné renesanční tapiserie. V prvním patře se konají další sezónní výstavy grafik, kreseb a fotografií. Prohlídka je bez průvodce.

Zámecký park

Původně zámek Kozel obklopoval les, bažantnice a obory. Až od 2. poloviny 19. století začal vznikat park. Jeho autorem je zahradník František Xaver Franz (1838–1910), který sbíral zkušenosti i na Hluboké a v Schönbrunnských zahradách.

Park, který má dnes 30 hektarů, je přístupný celoročně a zdarma, několikrát za sezónu ale probíhají zpoplatněné komentované prohlídky, během kterých se o něm dozvíte více.

Krajina v okolí zámku je výškově členitá, F. X. Franz toho využil a v prostoru vytvořil v několika výškových úrovních četné průhledy, které nabízejí krásné rozhledy. Na potůčku vytvořil kaskádu 4 jezírek (Paví, Rusalčino, Vodníkovo a Růžové) a umístil sem romantické prvky, např. březové mostky a altány.

Rostou tu zejména lípy a duby, ale i exotické druhy dřeviny, celkem na 50 druhů jehličnanů a 111 druhů listnáčů. Vzácností je liliovník tulipánokvětý starý asi 150 let s obvodem kmene 302 cm. V průběhu června kvete žluto-oranžovými květy připomínajícími tulipány.

Praktické informace

• Vstupenky se dají koupit na místě i online, a to na oba okruhy zvlášť.
• Zámecký návštěvnický okruh je bezbariérový, v budově jízdárny je bezbariérové pouze přízemí.
• Zámecký okruh je otevřený od června do října, jízdárna od května do října.
• Parkování: Hlavní parkoviště je cca 150 m od hlavní budovy zámku, další je v obci Šťáhlavice asi 1 km od zámku (cesta vede kolem Lopatského rybníka a parkem, který zámek obklopuje). Obě parkoviště jsou během sezóny zpoplatněna.
• Občerstvení: V areálu zámku zajděte do cukrárny Café Kozel, u parkoviště ve Šťáhlavicích je pak Bezejmenná čajovna.

Kam dál v okolí zámku?

Naučná stezka F. X. Franze je středně náročná stezka dlouhá 10 km s celkem 13 zastaveními. Seznámí vás s historickým vývojem této krajiny, jehož průzkumem se koncem 19. století zabýval zahradník František Xaver Franz (ten byl totiž mj. nadšeným archeologem).

Výchozím bodem je zřícenina hradu Lopata, dále zavítáte do pravěkého světa (F. X. Franz tu prozkoumal mnoho mohylových pohřebišť z doby železné a bronzové) a uvidíte pozůstatky středověkých cest, zaniklých vsí a tvrzišť. V závěru se přenesete do přelomu 19. a 20. století a seznámíte se s rozvojem a provozem místní železniční sítě. Stezka končí v Kornaticích, odkud můžete vlakem přejet do Šťáhlavic nebo ke Kornatickému rybníku, který se nachází kousek od výchozího bodu.

Vydáte-li se od zámku po modré značce a pod Lopatou zahnete na žlutou, dojdete na vyhlídku Mariina skála. Je to asi 5,5 km daleko. Původní altán (první zmínka o něm pochází z roku 1838) strhla v roce 1953 vichřice, ten současný je ale jeho věrnou replikou.