Nehlaďte vodicího psa. Je to nebezpečné

Vodicí psi jsou roztomilí, úplně člověka svádí k tomu, aby je pohladil. Jenže stačí jedno malé vyrušení z jejich práce a následky mohou být fatální. Své o tom ví i Blanka Stará. Narodila se s vrozenou oční vadou, konkrétně s degenerací sítnice, a nakonec o zrak přišla úplně. Chůze s holí pro ni byla psychicky vyčerpávající, naučit se cestu do práce trvá i několik měsíců. Pořídila si proto vodicího psa a ten se stal jejíma očima. Jak těžké je svěřit život do rukou psa a co všechno musí takový psí hrdina umět, vám prozradí Blanka a Štěpánka Tůmová z neziskové organizace Vodicí psi srdcem, která se zabývá výcvikem vodicích psů.

Blanko, kdy jste se rozhodla, že si pořídíte vodicího psa?

Když mi bylo kolem 30 let, začal se mi zrak zhoršovat. Byl to pro mě velký psychický problém. Styděla jsem se chodit s bílou holí, radši jsem místo ní nosila takový ten velký deštník, dokonce i ve 30 stupních nad nulou. Za šera jsem najednou skoro nic neviděla, a tak jsem přestala chodit sama ven. V zimě jsem zůstávala doma třeba už od čtyř a nemohla na žádné srazy. Když jsem venku párkrát upadla a motala se, protože nevidomý člověk nedokáže jít rovně, řekla jsem si, že pro mě vodicí pes bude dobrá volba.

A byla? Jak se změnil váš život s příchodem vodicí fenky?

Obrovsky. Dneska už si to bez Ramonky nedovedu vůbec představit. Jsou to mé chlupaté oči. Kam jdu já, jde i ona, jsme jedno tělo, jedna duše. Beru ji absolutně všude, na nákupy, do kina a do divadla, do restaurace, k lékaři. Díky vodicímu psovi jsem samostatnější a jistější, v běžném městském provozu se cítím bezpečněji. Navíc jsem získala perfektního kamaráda a navázala několik přátelství s lidmi přímo z ulice. Jsme národ pejskařů, a tak se se mnou lidé dávali do řeči. Jednu kamarádku jsem takhle poznala díky tomu, že mi pravidelně pomáhala přejít na tramvaj. Nejdřív jsme si v tramvaji povídaly o psech, pak o dětech a teď už spolu chodíme na kafe. Díky vodicím psům se nevidomí lépe integrují do společnosti, zvlášť ti, kteří jsou sami.

Vodicí pes musí sám vymyslet, jak obejít překážky na cestě. Musí také poznat, do jaké mezery se vejdete oba, např. v davu lidí. Přitom se smí pohybovat jen po chodníku, nemůže vstoupit do silnice.

Jak náročné je chodit jen s holí? V čem přesně vám vodicí pes venku pomáhá?

Není to sranda. Když chodíte jen s holí, tak se učíte trasu z domu do práce několik měsíců každý den několik hodin. Musíte se přesně naučit, kde jsou vodicí linie, a chodit podél nich, např. podél domu nebo obrubníku. Nemůžete jít volným prostorem, nemáte se čeho chytit. Musíte vědět, že za šestou lampou zahnete vpravo a mít x takových bodů. Nebo se orientujete podle povrchu, jestli jdete po dlažbě nebo po asfaltu. Je to hrozně náročné i psychicky. Když máte psa, tak je to v porovnání s tím brnkačka. Trasu projdete třeba dvakrát s někým vidícím a pak už můžete jít sami. Vodicí pes je obrovská pomoc, hrozně vás to zrychlí. Když spolu chodíte po známých trasách, nemusíte nad cestou přemýšlet. Místo toho vymyslíte, co uvaříte večer k večeři. S holí tohle nikdy nemůžete udělat, je to obrovské vypětí.

Chápu správně, že vodicí pes vás tedy doprovází pouze na známých trasách?

Ano. Nikdy to není tak, že bych mohla s vodicím psem kamkoli. Že bych si najednou řekla „Dneska se půjdu někam jen tak projít“. To nejde. Můžu se projít pouze po trase, kterou mám naučenou. Učí se to tak, že s vámi jde někdo, kdo vidí – nejlépe cvičitel – a trasu vám popisuje. Pes se trasu naučí, ale nikdy mě nevede sám, vždy mu dávám povely. Zastavuje mi u přechodů, před schody a tak dále a vždy čeká na můj povel. Až pak jde dál.

Je těžké svěřit život do rukou psa?

Nic jiného vám nezbývá. Musíte psovi stoprocentně důvěřovat, jinak z vás pes nejistotu vycítí.

Jak dlouho trvalo, než jste se s pejskem sžili?

Zhruba rok. Teď už mám druhého vodicího psa, ale i tak chvíli trvalo, než jsme se sladili. Povely sice znám, ale každý pes je jiný. Půl roku až rok opravdu trvá, než se naučíte, co znamená každý jeho povzdech nebo pohyb.

Při vodění tedy hraje roli i energie, kterou vyzařujete?

Rozhodně, obrovskou. Pes pozná, když jste nervózní, stejně tak vy poznáte, když se mu něco nelíbí. Pokud jsem nervózní a mám nejistý hlas, mohl by i on zpanikařit. Jsme opravdu hodně propojení.

Když si chce člověk vodicího psa pořídit, kolik ho to bude stát?

Výcvik vodicího psa stojí cca 300 000 Kč. 90 % hradí stát, konkrétně úřad práce, 10 % si hradí klient sám nebo s pomocí sponzorů. Následnou péči, tj. krmení a veterinu, si pak rovněž hradí klient sám.

Jak se chovat k vodicímu psovi Nesahejte na vodicího psa. Nemluvte na vodicího psa ani na něj nemlaskejte. Nenavazujte s vodicím psem oční kontakt. Vodicí psi jsou nádherní, vybízí k pohlazení. Nedělejte to. Pro vás je to jen neškodné pohlazení, ale vodicí pes je v práci. Má velmi důležitý úkol, dovést svého nevidomého pána v pořádku domů. I jedno malé pohlazení naruší pejskovu soustředěnost a může nevidomému způsobit nemalé potíže. Jak správně pomoct nevidomému s vodicím psem? Nejprve nevidomého oslovte. Nikdy na něj zničehonic nesahejte. Lekne se. Zeptejte se, zda potřebuje pomoc, a řiďte se jeho pokyny. Nesnažte se ho držet, pokud nebude chtít. Nesahejte na vodicího psa ani na postroj.

Jak dlouhou trvá, než psa dostanete?

Bývá to tak dva roky. Když o psa zažádáte, dostanete se na pořadník. Cvičitelé si s vámi popovídají, zjistí vaše požadavky, zájmy, kam rádi chodíte, čemu se věnujete, přijedou se podívat, v jakém prostředí bydlíte, jestli ve městě nebo na venkově, a zjistí také, jaké máte tempo chůze. Podle toho pak vybírají psa přesně pro vás na míru. Pro starší paní je lepší pes s klidnou chůzí, mladý aktivní člověk může mít psa, který chodí rychleji.

Jaká plemena jsou pro práci vodicího psa nejlepší?

Plemenem číslo jedna je labradorský nebo zlatý retrívr. Dříve se hodně cvičil i německý ovčák, ale od toho se ustupuje a naše organizace ho do výcviku nezařazuje. Retrívři jsou chytří a skvělí i povahově.

Jak dlouho probíhá výcvik vodicího psa?

Zhruba dva roky. Když jsou psovi dva měsíce, jde k vychovatelům. To jsou dobrovolníci, kteří mají za úkol pejska socializovat a vychovat z něj slušného psa, který nekouše boty, neskáče do postele a neloudí u stolu. Vychovatel musí být se psem 24 hodiny denně, brát si ho do práce, na nákup, jezdit s ním MHD, zvykat ho na lidi a ruch. Vodicí pes je totiž s nevidomým pořád a všude, proto si odmala zvyká na různé situace. Štěňátka ve výchově na sobě mají při pohybu ve městě vestičku, a tak pro veřejnost platí stejné pravidlo jako u dospělých vodicích psů – rozhodně je nehlaďte!

V jednom roce se pejsek předá cvičitelům a zhruba další rok probíhá odborný výcvik. Je to individuální podle psa, některý se učí rychleji, jinému povely trvají déle. Základem je, že psa musí práce bavit. Do výcviku nikdy není zařazený pes, kterého by práce nebavila nebo který by byl agresivní nebo bázlivý. Na konci výcviku musí pes složit zkoušku ovladatelnosti, takovou „psí maturitu“.

Vodicí pes umí spoustu věcí, ale není všemocný. Nepozná například, že jede auto. Do vozovky vchází na můj povel. Při přecházení si říkám radši o pomoc, ale ne vždy se někdo ozve. Ten pocit bezmoci je hrozný. Někdy na pomoc čekám dlouho, někdy se mě naopak někdo ujme hned.

Celý život mám zažité, že pes má mít jednoho pána. Vodicí psi jsou nejdřív u vychovatelů, pak u cvičitelů a nakonec u klienta. Jak tyhle změny zvládají?

Psi dospívají ve dvou letech, od té doby by měli mít vlastního pána, což se daří. V té době většinou dochází k předání klientovi. Retrívři obecně velmi dobře snášejí změny, hůř je nesou lidé. Vychovatelé předání psa obrečí a často si hned berou další štěně. Jdou do toho ale s tím, že dělají dobrou věc a chtějí někomu pomoct. Bez nich by to nešlo, jejich práce je nezbytná pro to, aby mohl probíhat kvalitní výcvik.

Musí vychovatelé splnit nějaké specifické požadavky?

Nemusí, mohou to být i lidé, kteří psa nikdy neměli. Často jdou do výchovy proto, že si na štěňátku vyzkoušejí, jestli by zvládli mít vlastního psa. Důležité je, aby se psem mohli být opravdu 24 hodin denně a věnovali se mu. Také se jednou za měsíc účastní společných srazů se cvičiteli, kde se konzultuje výchova a řeší případné problémy. No a samozřejmě nesmí pejska rozmazlovat, to už je pak na klientovi, jestli si ho rozmazlí. To však neznamená, že by si doma nemohli se štěňátkem hrát nebo se mazlit.

Stalo se vám někdy, že jste museli štěně z výcviku vyřadit?

Občas se to stane, nejčastěji ze zdravotních důvodů. Co se týče povahy, už při výchově poznáte, jestli je pes bázlivý nebo příliš reaguje na okolní podněty. Pořádáme měsíční srazy, abychom pejsky lépe poznávali, viděli jejich pokroky a chování v cizím prostředí. V jednom roce pes podstoupí přísné zdravotní testy, od toho se odvíjí, jestli bude do výcviku zařazený. Patří tam rentgeny kyčelních a loketních kloubů, vyšetření srdce, očí a mnoho dalšího. Pokud něco není v pořádku, nemůže být pes zařazený do výcviku. Pro neziskovou organizaci to představuje ztrátu kolem 60 tisíc. Platí totiž vychovatelům krmivo, veterinární péči a samozřejmě i samotné pořízení štěněte, které stojí cca 25 tisíc.

Co se stane s pejsky, kteří nemohou být zařazeni do výcviku?

Vychovatelé na ně mají přednostní právo. Když si je ale nemůžou nechat, rozhlásíme po známých, že nabízíme pejska. Pro spoustu lidí je velké plus, že dostanou vychovaného psa, který ovládá základní poslušnost. Nové páníčky vybíráme pečlivě. Chceme, aby se pejskové měli dobře. Pak se s nimi i scházíme. Teď jsme měli velké štěstí, podařilo se nám umístit pejsky k lidem z našeho okolí a jsme s nimi neustále v kontaktu.

Pojďme k výcviku, co všechno musí vodicí pes umět?

Spoustu věcí, celkem je to 34 dovedností, které stanovuje vyhláška č. 388/2011 Sb. Patří mezi ně základní poslušnost jako „Sedni“, „Lehni“ nebo nebo přivolání či odložení psa. Pak je to vyhledání přechodu, vyhledání dveří nebo schodů nahoru a schodů dolů, odbočování doleva a vpravo, obcházení překážek včetně těch vysokých, což jsou větve, závory nebo třeba zábradlí. Ty jsou pro psa nejtěžší, protože on sám by pod nimi prošel, ale člověk ne. Pes tedy musí sám vymyslet, jak překážky obejít. Musí také poznat, do jaké mezery se vejdete oba, např. v davu lidí. Přitom musí chodit jen po chodníku, nesmí vstoupit do silnice. Přibrzďuje také nerovnosti na chodníku, třeba kočičí hlavy, a když vám spadne rukavice nebo klíče, podá vám je přímo do dlaně. Proto nemají vodicí psi v MHD košíky.

Všechny prosím, aby vodicího psa při práci nehladili, nemluvili na něj ani s ním nenavazovali oční kontakt. Má za mě zodpovědnost. Pokud ho někdo vyruší, může se stát, že mi nezastaví před schody a já spadnu.

Věděli jste, že… vodicí pes sedí v tramvaji za řidičem? Je tak vycvičený a automaticky tam míří.

Dokáže pes vyhodnotit, že mu dáváte špatný povel, a neposlechnout vás? Stává se to vůbec?

Stává, někdy si třeba na trase neuvědomím, která je pravá a levá, takže dám povel doleva. Ramonka ale ví, že má jít vpravo, zatočí tam sama a ještě na mě koukne, jestli to myslím vážně. Ten pohled cítíte, i když ho nevidíte.

Rozdíl mezi asistenčním a vodicím psem Asistenční pes pomáhá člověku především doma. Podle druhu postižení mu třeba sundá ponožky, podá mobil nebo otevře pračku. Žádný právní předpis neupravuje, co by měl asistenční pes přesně umět. Na jeho pořízení stát nepřispívá, celou částku si hradí klient sám nebo s pomocí sponzorů. Vodicí pes pracuje v terénu. Zachraňuje nevidomému člověku život od momentu, kdy opustí bezpečí svého bytu. Pracuje v běžném městském provozu, vyvádí člověka z nepřehledné situace, obchází překážky jako louže, lampy, popelnice, koloběžky nebo lidi. Vyhledá schody, dveře, přechody nebo podá spadlé klíče. Požadavky na výcvik upravuje vyhláška č. 388/2011 Sb. Stát na pořízení vodicího psa přispívá 90 %, zbylých 10 % si hradí klient sám nebo s pomocí sponzorů.

Dostali jste se někdy do situace, se kterou si pes nedokázal poradit?

Jednou bylo něco na silnici tak rozkopaného, že opravdu nedokázal vymyslet, jak se vrátit na původní trasu. Možná jsem k tomu přispěla i já a mátla ho povely. Normálně zvládne rozkopaný chodník krásně obejít, nebo vás navede na takové ty kovové můstky. Na povel „Dveře“ samozřejmě najde první, které vidí. Pokud jsou tam třeba čtvery, neví, do kterých chcete jít. Když ale někam chodíte pravidelně, tak i kdyby tam bylo dveří víc, dovede vás přesně k těm vašim. Čumák má natočený ke klice. Když dám ruku na jeho hlavu, najdu ji snáz a nemusím osahávat celé dveře.

Říkala jste, že se psem chodíte do kina, na nákupy i do restaurací. Pustí vás všude bez problémů?

Je to o lidech. Ze zákona jsou všechna zařízení povinna pustit člověka s vodicím psem dovnitř, a to i v případě, že mají na dveřích vylepený zákaz vstupu psů. Když vás dovnitř nepustí, je to, jako kdyby vyhodili člověka o berlích. Vodicí pes je zákonem uznaná kompenzační pomůcka. Personál si často myslí, že jim tam pes bude pobíhat, ale on si lehne, vůbec o něm nevíte. S obchody mám dobré zkušenosti, jen ochranka občas neví, že vodicí pes může do obchodního centra. Nechají si to ale vysvětlit.

Díky vodicímu psovi jsem samostatnější a jistější, v běžném městském provozu se cítím bezpečněji.

Jak se k vám chovají lidé na ulici? Pomůžou vám třeba na přechodu?

Zase jak kdo. Občas kolem nás projde spousta lidí a nikdo si nás nevšimne, protože spěchají. Musím pak do vzduchu prosit o pomoc. Ten pocit bezmoci je hrozný. Sice mám vodicího psa, ale ten není všemocný, nepozná, že jede auto. Do vozovky vchází na můj povel. Pokud stojíme u akustického semaforu, je to snadné, ale když zvuková signalizace chybí, musím poslouchat, jestli něco nejede. Je to nebezpečné, kola nebo elektroauta nejsou slyšet, někde může zahoukat sanitka, někdo se hádá… Na přechodu si radši o pomoc říkám.

Takže vás přehlížejí?

Lidé nevědí, jak s nevidomým mluvit. Často si také myslí, že když nevidíte, jste nejspíš i mentálně zaostalí. Mají tendenci na vás zvyšovat hlas, což není příjemné. Někdy na pomoc čekám dlouho, někdy se mě naopak někdo ujme hned. Lidé by se neměli bát nevidomému nabídnout pomoc, stačí se jen zeptat, nevidomý vám pak řekne, co přesně potřebuje. Hlavně na něj zničehonic nesahejte, vyděsíte ho.

V jednom rozhovoru jsem četla, že někteří lidé vodicí psy na eskalátorech odstrkují. Je to pravda?

Na eskalátorech se stává často, že mi psa odstrčí. Pracuji jako masérka a jezdím na několik míst v Praze, takže se v MHD pohybujeme prakticky každý den. My po eskalátoru nemůžeme běžet jako ostatní, to by bylo dost nebezpečné. Jsme širocí, takže nás odstrkují. Zřejmě běží na poslední metro, i když za minutu jede další. U toho se rozčiluju, protože pes ztratí stabilitu a může mě strhnout. Nemám to ráda.

Občas se mi při venčení stává, že mi lidi psa bez vyzvání začnou hladit, nebo dokonce krmit. Děje se vám to taky?

Děje se mi to denně, ale ne při venčení, to je pes na volno. Stává se to, když jdu po své trase, a pes tudíž pracuje. Kolikrát o tom ani nevím, lidé mi nic neřeknou. Poznám to až podle toho, že se pes začne vrtět. Všechny prosím, aby to nedělali, aby vodicí psy při práci nehladili, nemluvili na ně ani s nimi nenavazovali oční kontakt. Lidé si neuvědomují, že ten pes pracuje a musí se hodně soustředit. Má za mě zodpovědnost. Pokud ho někdo vyruší, může se stát, že mi nezastaví před schody a já spadnu. Následky můžou být od mírného úrazu až po fatální. Dá se to přirovnat k řidiči autobusu. Na něj za jízdy taky nesmíte mluvit. Můj pes je můj řidič.

Co volně pobíhající psi? Je to problém?

Denně běžně potkáme obrovské množství psů. Úplně nejhorší jsou pejskaři, kteří mají psa na flexi vodítku, pes chodí zleva doprava, vodítko je natažené na dva tři metry a pes pak přiběhne a otravuje toho mého. Když majitele poprosím, aby si psa zavolali nebo stáhli, nejčastěji odpovídají, že si jenom čuchne. Neuvědomují si, že vodicího psa to rozhodí a já můžu upadnout. Spousta pejskařů to ale ví a svého psa k nám nepouští.

Podpořte neziskovou organizaci Vodicí psi srdcem Hlavním projektem neziskové organizace Vodicí psi srdcem z. s. je výchova a výcvik vodicích psů pro nevidomé. Cílem je zlepšovat kvalitu života lidí, kteří neměli v životě takové štěstí jako většina z nás. Výcvik vodicího psa hradí z 90 % úřad práce, 10 % si hradí nevidomý sám nebo s pomocí sponzorů. Podpořit je můžete i vy, buď finančním příspěvkem, nebo se staňte vychovatelem. Co všechno Vodicí psi srdcem pro nevidomé zajištují Předáním psa to nekončí. Vodicí psi srdcem poskytují i následný servis po celou dobu činné služby vodicího psa. Cvičitel pomáhá klientovi s naučením nových tras, pořádají se udržovací výcviky pro vodicí psy i pravidelná setkání klientů, jezdí se na rekondiční pobyty nebo společenské, kulturní a sportovní akce. Rovněž se konají závody ve výkonu vodicích psů. Organizace se věnuje také osvětě pro širokou veřejnost a pořádá besedy ve školách i firmách, kde si můžete projít labyrint se zavázanýma očima a prohlédnout si praktické pomůcky pro nevidomé, např. vysílačku do MHD.

Setkala jsem se názorem, že vodicí pes je chudák. Vnímáte to tak?

Vodicí pes není chudák, je o něj maximálně postaráno. Nepracuje celý den, ale třeba hodinu ráno a hodinu odpoledne, kdy mě vede do práce a domů. Na rozdíl od běžného psa, který je doma 8–10 hodin sám, je vodicí pes pořád se svým páníčkem. Doma má volno, venčím stejně jako ostatní pejskaři, pustím ho na volno, házím balonky, když je léto, jedeme k rybníku, protože labrador miluje vodu.

Věděli jste, že… vodicí psi jsou vždy kastrovaní? Psi by jinak běhali za hárajícími fenami, hárající feny by nevidomí zase neuhlídali před nakrytím.

Bavily jsme se hodně o výcviku psů, ale co příprava nevidomých? Jak ti se na psa chystají?

Pokud klient nikdy neměl psa, vysvětluje se mu vše od základu, včetně toho, jak často má venčit. Dostane manuál, aby se naučil dávat správně povely. Spousta lidí neví, jak má povel vypadat, a musejí se to naučit. Pracuje se také s hlasem, nemůžete dávat povely monotónně, už na intonaci pes pozná, jak jste důslední. Když klient psa dostane, učí se pod dohledem cvičitele všechny trasy, které potřebuje, tj. do práce, k lékaři, na metro, na tramvaj… Výcvikem a předáním to ale nekončí, Vodicí psi srdcem poskytují i následný servis, pořádají rekondiční pobyty, prodloužené víkendy, závody ve výkonu vodicích psů a podobně. Zdokonalují se tam dovednosti vodicího psa, navíc si můžete popovídat s dalšími lidmi, kteří řeší stejné problémy jako vy.

A tyto rekondiční pobyt jsou pro majitele vodicích psů povinné?

Nejsou, ne každý se chce scházet. Pes je majetkem nevidomého. Ten má jedinou povinnost, a to řádně o psa pečovat. Nikdo mu neukládá povinnost zdokonalovat se ve výcviku. Klienti tuto možnost ale často vyhledávají, chtějí si pod dohledem cvičitele povely upevnit a zkontrolovat.

Když chodíte jen s holí, tak se učíte trasu z domu do práce několik měsíců každý den několik hodin. Musíte se přesně naučit, kde jsou vodicí linie a další záchytné body. Je to hrozně náročné i psychicky. Když máte psa, tak je to v porovnání s tím brnkačka. Trasu projdete třeba dvakrát s někým vidícím, nejlépe se cvičiteli, a pak už můžete jít sami.

Před výcvikem pes podstupuje přísné zdravotní testy. Co když ale onemocní v průběhu života?

Může se stát, že pes na něco šlápne a najednou se nemůžete dostat do práce. Musíte si vzít třeba dovolenou. Jinak je tu pořád hůl, ale když už jste na psa zvyklí, je to psychicky hrozně náročné. Naštěstí se mi nestalo, že by byl pes dlouhodobě nemocný. Spíš jsme řešili drobnosti jako záněty uší, střevní potíže a tak. Pokud by měl pes vážnější onemocnění, je možné požádat Vodicí psi srdcem o pomoc, a to jak finanční, tak technickou (např. převoz psa na veterinu). Nejčastěji se to týká klientů, kteří žijí sami.

Jak dlouho může vodicí pes pracovat?

Nikde není psáno, kdy by měl pes skončit vodění. Pracuje, dokud mu to zdravotní stav dovoluje, ale kolem 10.–11. roku jeho života už byste měli uvažovat o žádosti o nového vodicího psa. Pejsci, kteří už vodit nemohou, zůstávají s nevidomým nebo jeho rodinou i po ukončení vodicí služby. Když to ale z nějakého důvodu nejde (např. ze zdravotního), najde pro ně nezisková organizace Vodicí psi srdcem milující domov, kde důstojně a šťastně dožijí.