„Na střelnici zažijete neobyčejný respekt,“ říká organizátor zážitkového střílení

Vojtěch Marek stojí za projektem DOBRODRUŽSTVÍnaSTŘELNICI.cz. Zážitkové střílení zprostředkovává lidem už přes 20 let. Je to odborník na slovo vzatý – střelbu má v rodině, v oboru se pohybuje od školních let a byl u toho, když se střílení dostalo po revoluci k široké veřejnosti. Tenhle pán toho ví zkrátka o zbraních tolik, že si to přímo říkalo o rozhovor! A tak jsem za ním vyrazila na střelnici do Olomouce.

Zážitkové střílení v Česku

Kdy se u nás „rozmohla“ zážitková střelba?

V takovém rozsahu, jako je to dnes, někdy kolem roku 1998. My máme střelnici od roku 1993, zážitky lidem nabízíme někdy od roku '95. Česko je v tomto docela specifické.

Dřív nebylo možné si jen tak zastřílet?

Myslíte před rokem '89? Kdo chtěl střílet před revolucí, musel být členem nějakého tehdejšího spolku, například SVAZARMu (Svaz pro spolupráci s armádou), případně musel být myslivec. Střeleckých klubů bylo tehdy hodně málo a vlastní kulovou zbraň mělo minimum lidí, řekl bych řádově jen tisíce. Držet v ruce zbraň se tedy poštěstilo opravdu jen vyvoleným a lidem, kteří ji měli pro výkon povolání.

Proč myslíte, že je zážitkové střílení mezi lidmi tak populární?

Dáváme lidem zážitek, show. Dáváme jim možnost zažít respekt ze zbraní a vyzkoušet si něco, co ještě „neochutnali“. Budu se opakovat, ale je to výjimečný zážitek… Není to jen o tom, že se trefíte do terče, že zmáčknete spoušť. Je to fakt o tom prožití respektu, který nemáte z žádného člověka na světě. Budete držet v ruce něco, co – ať chceme, nebo ne – bylo vytvořeno k zabíjení, byť to zabíjení nazveme lovem nebo střelbu sportem…

V daný moment, kdy držíte v ruce zbraň, a máte rozhodnout o tom, kdy stisknete spoušť, není nic jiného než mozek, oči a ten prst. Zažijete vlastně neskutečnou odvahu. Husí kůži. No vidíte, já ji mám, jen o tom mluvím… A tohle přesně lidé chtějí prožít.

Co konkrétně vás vedlo k tomu, přinést možnost zastřílet si i široké veřejnosti?

To je jednoduché, baví mě střílet a baví mě práce s lidmi, a tak se nabízelo to složit dohromady. Proto vznikl náš projekt zážitkového střílení.

Kolik jste už odbavili lidí, kolika lidem jste splnili sen o tom, že si vyzkouší ostrou střelbu?

Tipuji asi 30 000. Denně si u nás zastřílí 100–120 osob, při maximální kapacitě i 200. Ta čísla zní šíleně, ale lidé jezdí většinou ve dvou nebo ve skupinkách, na jednu takovou skupinku máme vyhrazenou asi hodinku a na střelnici je nás víc instruktorů, takže se lidé prostřídají a většinou se potkají nanejvýš s další partou.

Naše zákazníky často zajímá, jak je možné, že na střelnice mohou i lidé bez zbrojního průkazu…

Umožňuje to zákon o střelných zbraních. Ten dovoluje držiteli licence, což jsme my, svěřit zbraň pod dozorem jiné osobě. Ten daný dozor má pak zodpovědnost za všechny lidi na střelnici.

Pojďme se pobavit o arzenálu

Kolik máte aktuálně zbraní?

Upřímně nevím, odhaduji tak 560. Každý týden něco nového koupíme – a co to bude, vybíráme podle zájmu lidí. Zbraně je samozřejmě nutné vyměňovat i podle opotřebení.

Prozradíte, jakou nejvzácnější zbraň máte aktuálně ve své sbírce?

V hodnotě peněz to bude asi Blaser R8, který vyšel zhruba na 200 000 Kč. Je to opakovací kulovnice a jedna z nejkvalitnějších a nejspolehlivějších loveckých zbraní na světě. A je to aktuálně nejdražší zbraň v našem arzenálu.

Jaká zbraň je mezi lidmi nejpopulárnější?

Jednoznačně samopal Thompson M1 A1 známý také jako Tommy Gun. Je to výzbroj americké armády, střílela s ním spojenecká vojska ve 2. světové válce, vojáci ve vietnamské válce, jugoslávská armáda i mafie během prohibice v USA… Zkrátka tato zbraň psala historii po celém světě a lidé si ji proto chtějí osahat.

A která zbraň je váš favorit, s čím střílíte nejraději vy? Existuje vůbec nějaká, kterou jste ještě nevyzkoušel?

Mě střelba hrozně baví, takže je mi to úplně jedno, vystřelím si rád ze všeho. Ale hodně v oblibě mám CZ75 Tactical Sports Orange, což je zbraň pro soutěžní střílení, která umožňuje vést přesnou střelbu ve velmi krátkém čase. Mým snem je zastřílet si z dvouhlavňového Coltu 911 A1 se dvěma zásobníky a dvěma kohouty. Je to vlastně jedna pistole složená ze dvou, extrémně výjimečná záležitost.

Dokážete říct, která zbraň zabila na světě nejvíc lidí?

Nezabíjí zbraně, ale lidé, kteří je drží v rukou. Ale chcete-li jméno zbraně, tak asi kalašnikov. Mluvíme-li o novodobé historii od roku 1945. Zejména ve válkách v Africe usmrtila tato zbraň tisíce osob. Kalašnikov byl od základů vyroben jako zbraň, která vystřelí nekompromisně v každé situaci a ve všech podmínkách: v mrazu, v horku, v písku, ve vlhku… Kde jiné zbraně selhaly, tam kalašnikov odolal. Navíc je levný a Sovětský svaz neměl morální zábrany, komu jej prodá – kdo zaplatil, ten ho měl. Proto je velice rozšířen a můžeme mu přičíst velké ztráty na životech.

Kde zbraně kupujete? Existuje třeba něco jako „zbrojní burza“?

My máme výzbroj primárně přímo od výrobců a dovozců, skrze bezpečnost a spolehlivost náš arzenál tvoří z 95 % nové zbraně. Se světovými výrobci zbraní jsme v přímém kontaktu. Ale samozřejmě se poohlížím i po zbraních, které byly třeba součástí nějakého světového dění.

Teď z trošku jiného soudku: jak si myslíte, že budou vypadat zbraně budoucnosti?

To nedokážu odhadnout. Třeba když jsem za hlubokého socialismu sledoval, jak pan Glock vyrobil první plastovou pistoli, nemohl jsem tomu uvěřit, přišlo mi, že pravděpodobnější bude, že ve Vídni přistane létající talíř. Všichni reagovali podobně: „to je přece blbost“! No a dneska je to nejrozšířenější zbraň na světě. Takže to, co teď vidíme ve sci-fi filmech, fakt může za pár let opouštět výrobní linky zbrojovek.

Jak na zbrojní průkaz

Tenhle rozhovor budou číst lidé, které střelba baví a zajímá a kteří by si možná rádi udělali zbrojní průkaz. Poradíte, jak na to?

Nejprve doporučuji vyzkoušet si zážitkovou střelbu. Pak se vydejte za odborníky. Existuje celá řada kurzů. Vybírejte takový, který má vynikající hodnocení v recenzích. Dobrý instruktor vám dokáže ušetřit spoustu času, co se učení týče.

Já bych začala asi samostudiem, ať nejdu na kurz jako úplný neználek…

Já bych začal tím výletem na střelnici na zážitkovou střelbu, ať si ozkoušíte zbraně v reálu. Uvidíte, jak se se zbraní cítíte, jestli nemáte strach, jestli třeba nebudete mít averzi ke hluku. A až si budete jistí, pak si hned najděte kurz a udělejte si rovnou zbrojní průkaz.

Možná se zdá jako dobrý postup nejprve se trošku vzdělat – odbornou literaturou nebo různými online kurzy na YouTube, ale z pohledu instruktora střelby je to ta nejhorší cesta. Člověk třeba okouká špatné návyky, které se pak hodně těžko napravují.

Cesta ke zbrojnímu průkazu nebude díky samostudiu skrze youtubová videa snazší, naopak – nasajete rady od samozvaných odborníků jako houba a zbytečně se je pak budete muset zase odnaučovat.

Vojtěch Marek, instruktor střelby

Kolik tak stojí stát se střelcem?

Zbrojní průkaz stojí zhruba čtyři a půl až šest tisíc korun. Se zbraněmi je to jako s auty. Cenové rozmezí je tam obrovské. Někdo se spokojí s ojetým vozem, někdo chce Mercedes. Použitá kvalitní zbraň se dá sehnat za 5–10 000 Kč, nová stojí od 15 tisíc výš. Pak připočítejte případné členské poplatky, ale v České republice nemusíte být po získání zbrojního průkazu členem žádného klubu – můžete střílet „jen tak“ na schválené střelnici, kde zaplatíte za pronájem a náboje.

Koukala jsem, že máte v nabídce i sebeobranný kurz. U popisu jeho náplně je uvedena otázka Můžu vůbec v ČR vystřelit? Vysvětlíte, jak to je?

Snažíme se účastníkům kurzu sebeobranné střelby vysvětlit, že nejlepší ze všeho je sebeobranné střelbě předejít. Nedostat se do takové situace. Jinak v Česku můžete mimo střelnici vystřelit, pokud splníte zákonné podmínky krajní nouze a nutné obrany. Pokud je vaše (nebo jiného člověka) zdraví, život či majetek v ohrožení, tak můžete vystřelit.

Čili není trestným činem, pokud někdo odvrací přímo hrozící nebezpečí. Raději ale zdůrazňuji, že musíte být v krajní nouzi, to je podmínka číslo jedna. A absolvovat kvalitní kurz, jak se se zbraní chovat v sebeobraně, by mělo být pro dobro všech číslo dva.

Z myslivce podnikatelem

Jak jste se vlastně ke střílení dostal?

Můj pradědeček byl panský hajný, dědeček byl myslivec, táta byl myslivec. Střelbu tak mám doslova v genech. Poprvé jsem ke střelnému prachu „přičichl“ asi ve 2 letech, kdy jsem prvně vystřelil z brokovnice. Zbraně mě provází celý život, a to nejen jako hobby: byl jsem na SOU ve Vlašimi pod zbrojovkou Sellier & Bellot, pak jsem přešel do Uherského Brodu do zbrojovky na střední školu.

Popíšete nám svůj první střelecký zážitek s velkým Z?

Nikdy nezapomenu na rok 1983, to mi bylo 9 let, kdy jsem byl na takové předváděcí akci Svazu pro spolupráci s armádou. Lidové milice nám půjčily zbraně a nechaly nás zastřílet si na střelnici. Byl jsem tím naprosto unešen! Dnes bych to v tom věku nezažil, děti mohou na střelnici až od 10 let.

Kde si procvičujete svůj střelecký um?

Střílím denně. Je potřeba trénink, pokud se chce člověk posouvat, musí se celý život učit. Řekl bych, že na světě je maximálně 100 lidí, kteří umí skutečně špičkově střílet, ale vlastně asi nikdo nemůže střílet dokonale a bezchybně, byť je to profesionál. Střelba je prostě kumšt. Každopádně chcete-li se zlepšovat, je potřeba trénovat alespoň 2× týdně.

Na jakém nejzajímavějším místě jste si zastřílel, prozradíte?

Nikdy nezapomenu na lov jelena ve Vysokých Tatrách, kterého jsem trefil ze vzdálenosti 561 metrů. Ta příroda, prostředí, ticho, výpočet snosu střely a vlivu bočního větru… Vše pod časovým tlakem… Rád bych ale zdůraznil, že nešlo o lovení pro zábavu – to je špatné. Lovení z důvodu snižování stavu zvěře, z důvodu zkvalitňování prostředí, to je prospěšné. Nelovit vůbec je špatné, lovit z důvodu komerce je špatné.

V Česku takové komerční lovení pro zábavu existuje?

Znám takové případy. Ale naštěstí máme víc myslivců a míň vrahů. V tomto ohledu má Československo ve světě už přes sto let velmi dobrou pověst. Stačí, když si uvědomíme, že – aspoň, co vím – jenom čeština zná slovo myslivec.

Myslivec je člověk, který myslí, tedy používá mozek k tomu, aby se rozhodl mezi životem a smrtí (to jsme tedy zase u toho, že někdy je nezbytné snížit stav určitého druhu, abychom ochránili druh jiný), ale je potřeba myslet, ne bezhlavě zabíjet. Jiné jazyky mají lovce! Ve slovenštině je myslivec poľovník, v angličtině hunter, v němčině jäger…

Život střelce

Při zážitkovém střílení máte zodpovědnost za lidi, to asi jen tak někdo nedá… Býváte nervózní?

Nemohu si dovolit být nervózní, přestože ta zodpovědnost je opravdu obrovská, střílíme ostrými náboji. Naše reakce musí být bleskové. Však jste to sama zažila… Ale upřímně, ve 130 km/h na D1 jsem nervózní mnohem víc. Mám absolutní důvěru ve všechny naše instruktory, vždy děláme vše pro to, aby bezpečnost na střelnici byla maximální, aby vždycky všechno dopadlo dobře. Já i kolegové máme dlouholeté zkušenosti, které dnes a denně zúročujeme. A většinou dopředu poznáme lidi, kteří by mohli zmatkovat, a víme, jak se chovat.

Co byste dělal, kdybyste neprovozoval zážitkové střílení?

Asi bych prodával zbraně, věnoval bych se obchodu se zbraněmi. Samozřejmě tomu legálnímu, ono sousloví „obchod se zbraněmi“ má vždycky negativní konotace, to jen aby bylo jasno 😊.

Mě zajímá, co na celoživotní střílení říkají vaše ušní bubínky?

Na levé ucho slyším na 40 %, na pravé ucho na 50 %. No jo, to jsou ty nemoci z povolání…

Kam si jezdíte vyčistit hlavu?

Mám štěstí, že si ani nepotřebuji nějak čistit hlavu, pořád i po těch letech mě střílení baví a mezi lidmi jsem rád. Ale když chci odpočívat, vyrazím do přírody, jsem myslivec, takže jen tak být sám v lese… Tedy ne úplně, mám s sebou psí holčičku.

Dámy by se možná zeptaly, co na vaši zálibu říká žena…

Moje paní mě podporuje, je ráda, že dělám práci, která mě baví. Jí teda vadí hluk, bez kterého se střelba neobejde, takže nestřílí, ale podporu mám od ní velkou.

Když jsme u rodiny, co střílení a děti? Zmiňoval jste, že děti mohou na střelnici od 10 let. Je podle vás dobré seznamovat děti se zbraněmi?

Přesně tak, zákon povoluje vstup na střelnici dětem starším desíti let. Děti a zbraně – ano, pod dozorem. Ano, pod odborným vedením. A ano, když chtějí. To je hrozně důležité. Někdy k nám chodí tak trošku militantní tatínci se svými ratolestmi, nadšení, že budou střílet. Ale děcka to nezajímá nebo se zbraní dokonce bojí – a tatínci jsou nešťastní. Ale pokud jsou děti nadšené a zbraně je interesují, nevidím důvod, proč dětem zážitek neumožnit. Naučí se respektu a uvědomí si, že to, co třeba vidí v televizi, opravdu není legrace.

Respekt. Napadají vás i jiné emoce, které člověk při střelbě zažívá?

Spoustu, ale NEOBYČEJNÝ RESPEKT je numero uno. Nejdůležitější. Však je to taky naše registrovaná ochranná známka. Přijďte to zažít a uvidíte!