Jump Arena na Zličíně: trampolínový ráj pro malé i velké

Můžeme si vzájemně tvrdit, že program dětem vymýšlíme, abychom je pobavili a vzdělali. Ale všichni víme, že nám jde hlavně o to, abychom děti unavili a ty odpadly hned po Večerníčku do postelí 😀

Na únavu je dobré třeba dětem nachystat uhlí k přeskládání, ale můžete taky navrhnout program, který je bude zaručeně bavit a unaví je zcela určitě. A vás taky! Vyrazte klidně celá rodina na pražský Zličín do Jump Areny a užijte si hodinu v trampolínovém světě. Mama blogerka Kamila z blogu I Love Cake a sedmiletý Mojmík byli nadšení.

Zaskákat si mohou děti vyšší 110 cm.

Nezapomeňte si pořídit výhodnější vstupy do Jump Areny na Slevomatu.

Původně jsem recenzi na Jump Arenu chtěla začít slovy „protože milujeme skákání“, ale pak jsem si uvědomila, že takhle začínají skoro všechny mé recenze. Protože milujeme hory, protože jsme milovníci společenských her, protože milujeme výlety, vodu…. Ale nám to skákání opravdu nikdo neodepře, syn na trampolínách dokonce na podzim slavil i narozeniny s kamarády. Doma tedy zavládlo nadšení, když jsem oznámila, že si půjdeme zaskákat na Zličín.

Vyberte si váš termín i podle obsazenosti

Na stránkách Jump Areny jsem nám zarezervovala termín, který nám vyhovoval. Hodně jsem se řídila i obsazeností, kterou u termínu a daného času vidíte. Vybrali jsme si úterý večer a obsazenost byla opravdu minimální. Viditelnost množství objednaných lidí mi přijde super!

Poprvé jsme v Jump Areně byli před rokem v komplet obsazení, tedy tenkrát i s půlročním miminkem. S manželem jsme se tehdy střídali v hlídání. Tentokrát jsme se hopsat vydali jen já a starší Mojmík (7 let).

Jak se do Jump Areny dostat?

Jump Arena se nachází v areálu Pražské správy nemovitostí, na budově je velký zelený nápis PSN. Nelekejte se závor, vjeďte přes vrátnici do areálu. Omezené parkování je možné přímo v areálu na označeném parkovišti Jump Areny nebo v Metropoli Zličín (PO-PÁ 3 hodiny zdarma, SO-NE 5 hodin zdarma). Ze stanice metra Zličín je to cca 300m k areálu PSN (bývalé ČKD). Za vrátnicí pokračujte dle značení dalších cca 300m a jste v cíli 😀

Dorazili jsme zhruba o 15 minut před začátkem naší rezervace, abychom se v klidu mohli převléct a připravit (vezměte si s sebou pohodlné sportovní oblečení). Nezapomeňte si s sebou vzít hotovost nebo nějaký doklad, který po dobu vašeho skákání vyměníte za klíč od šatny. Protože se syn nemohl už dočkat, šli jsme pomalu obhlížet terén. U lezecké stěny jsou balanční prkna, na kterých jsme si krátili čas, než budeme moci začít.

A jde se na to! Mami, opakuj skoky po mně!

Ve chvíli, kdy ohlásili, že barva našeho náramku může začít skákat, Mojmík byl už jako na pérkách. Ani k tomu nepotřeboval trampolíny 😀 Nejprve jsme šli na již zmíněnou interaktivní lezeckou stěnu. Na té si můžete zvolit různé druhy her, trasy po kterých lezete, chytáte netopýry, počítá se vám čas nebo se naopak vyhýbáte laseru.

Pak už jsme šli na klasické trampolíny, kde syn roztočil svoji hopsinkovou show. Zkoušel salta, přebíhal z jedné části na druhou a prostě si užíval volného pohybu. Já, protože jsem klasik ve všech směrech, jsem se do žádných větších akcí nepouštěla. Jen tak jsem si poskakovala a hlídala toho malého blázna. Kousek od nás byla trenérka – pokud chcete, ukáže vám různé triky a naučíte se tak i něco nového.

Pokračovali jsme na Big Airbag, kde synátor trénoval salta. A vymyslel nám moc prima hru –  on předvede skok a já ho zopakuju a budeme si dávat body. Ehm 😀 Zatímco on tam točil salta, já tak nějak dvakrát skočila na bok. Mojmík se chytal za čelo, že to dělám úplně, ale úplně blbě, tak jsem radši jenom koukala a o svých nula bodech si myslela své.

Dále jsme šli na Twistladder, což se jeví jako takový milý, nevinný žebřík, ale zdání klame přátelé, nenechte se ošálit. Ten žebřík je pěkně nestabilní a opravdu není jednoduché vyšplhat po něm až nahoru. Já skončila v měkkých houbách pod ním, Míma na třetí pokus dosáhl mety nejvyšší, tedy zvonku na konci žebříku.

Hned vedle jsme se vrhli do rodinného souboje, neboli Battle beamu, kdy na kladině proti sobě bojujete s molitanovými palicemi a snažíte se soupeře shodit do bazénu s pěnovými houbami.  Tady se musím poplácat po rameni, ještě pořád toho malého bojovníka přeperu (otázka je, jak dlouho ještě).

Ve stejném „bazénu“ s pěnovými houbami jsme šli ještě na Slackline. Ráda bych napsala, že jsme si vyzkoušeli chůzi po laně, ale nejsem si jistá, zda se tak dá nazvat to, že uděláte krok a v tu chvíli žuchnete dolů.

Bylo na čase se přesunout do vedlejší haly, ve které jsme začínali a kde je interaktivní lezecká stěna. Jako první jsme si na střídačku vylezli na Tower, vysoký nafouklý sloup s úchyty, po kterých můžete lézt. Ovšem lezení je ztížené právě měkkostí věže. Ale není třeba se bát, padáte do měkkého.

Hned vedle je Bounceball, za mě jedna z nejlepších atrakcí v Aréně. Pokud jste někdy sledovali Drtivou porážku, jsou to takové ty nafouklé balony po kterých musíte přeskákat jako po kamenech řeku. Naštěstí tady nejsou mokré a klouzavé a padáte na měkké nafouklé žíněnky. A věřte, že padáte 😀

V den, kdy jsme Jump Arenu navštívili, nebyly zrovna v provozu Living table football a Giant roller, takže už jsme pak jen vyzkoušeli Big roll, kde lezete po obrovském válci. Pak jsme prolezli Mouse trap a šli si ještě rychle zaskákat klasiku, než nám uplyne hodina, na kterou jsme měli rezervaci.

Komu by po té hodině nevyhládlo?

Mikrofonem jsme tak jako na začátku byli upozorněni, že naše hodina je u konce a šli se převléct. Před odchodem jsme si ještě zašli pro občerstvení, které je v patře, kde jsou stoly, v případě, že si v aréně uděláte oslavu narozenin, právě tady máte své zázemí, taktéž, pokud přijdete s doprovodem, odtud vás s kávou v ruce může pozorovat a fotit.

Už teď vím, že tu nejsme naposledy, Jump Arena je skvělá alternativa rodinné aktivity, rande s vaší polovičkou, firemního teambuildingu nebo prostě místo pro zábavu.