Vzhůru na matematiku: otestovali jsme deskovou hru, která pobaví i poučí
Mama live, Jana Hanslíková 
Vylézt na stožár a vyluštit šifru? Akční hra v lanovém centru vás nadchne
Co se týče adrenalinu, jsem docela strašpytel. Hodně mě toho láká, ale na máloco se opravdu odhodlám. Když jsme tedy s partou ze Slevomatu mířili do lanového centra Proud, nedávala jsem si moc velké naděje – zkrátka jsem si myslela, že budu jen fotit a natáčet, nakonec mě ale taky zaúkolovali a já celou dobu jistila Kamču z blogu I love cake.
Je to legrace, ale zároveň i docela makačka, každopádně to byla taková paráda, až jsem se rozhodla, že příště jdu nahoru taky. Podrobněji celý zážitek popsala právě Kamča, která nahoře statečně bojovala a perfektně zvládla všechny překážky.
A jak zážitek hodnotí blogerka?
Cokoliv se děje ve výškách, má u nás doma, především u mě a staršího syna Mojmíka (8 let), zelenou. S nadšením jsme proto kývli na možnost jít do lanového centra Proud. Tentokrát jsme se na místě sešli pro nás neobvykle ještě s partou ze Slevomatu, abychom zkusili týmovou hru s luštěním šifer jak na zemi, tak ve vzduchu.
Celý areál se nachází v pražských Vysočanech a je snadno dostupný jak MHD, tak autem. Zaparkovali jsme na parkovišti vzdáleném asi 20 metrů od lanového centra, a protože jsme dorazili o něco dřív, využili jsme ještě místního stánku s občerstvením a trochu se posilnili. V nabídce mají takovou klasiku, limonády, pivo, kávu, párek a různé tyčinky a sušenky.
Začínáme luštit
Jakmile dorazili Týna, Týna a Richard, převlékli jsme se v místních šatnách a ujali se nás dva sympatičtí instruktoři Sam a Lucka. Vysvětlili nám princip celé hry a nám začala první hodina z celkových tří, během které jsme luštili šifry na zemi. Nutno podotknout, že vůbec ne jednoduché šifry. Jednotlivé úkoly musíte zaprvé najít, zadruhé je pospojovat mezi sebou a vyluštit, abyste se dostali do kovového oválu, který vás nasměruje zase dál až do cíle.
Nebudu lhát, pokud bych šla jen já a téměř osmiletý Mojmík, neměli bychom absolutní šanci šifry vyluštit. Takto v týmu s dalšími dospěláky se nám to nakonec povedlo a za hodinu na zemi jsme se dobrali k vytyčené metě a vyluštili, co se mělo. Víc detailů neprozradím, připravili byste se o radost z luštění. Syn si ale i tak našel svou roli, obíhal stanoviště, přenášel nám informace a otvíral nalezené poklady.
A jdeme na překážky
Jakmile jsme na zemi měli splněno, přišla na řadu bezpečnostní instruktáž k lezení, jištění a oblékli jsme se do celotělových úvazů. Dostali jsme taštičky s papírky a tužkami, abychom mohli obkreslovat další šifry, ale tentokrát bez pevné půdy pod nohama. Přesně v tuto chvíli jsme se s Mojmíkem dostali do svého živlu, hlavně on. Na nic nečekal a šel lézt.
Lanové překážky jsou vhodné i pro takto staré a velké děti, tedy osm let a 130 cm, jenom je třeba myslet na to, že zatímco vy dítě jistit můžete, ono vás ne. To je možné až od 15 let. Instruktoři jsou ale samozřejmě neustále u vás, pomáhají a sledují, zda se všechno děje v rámci bezpečnosti.
Šplháme po kládě i v pavoučí síti
Lanové překážky jsou v areálu dvojího typu. Ty pro jednoho, kdy jeden dole jistí, druhý leze a hledá šifru, a pak ty párové, kdy je to dva na dva. Tam přichází na řadu velká spolupráce. Na jednu stranu jste závislí na tom, zda se váš parťák odhodlá a uděláte oba vše správně, na stranu druhou se můžete vyhecovat a tak nějak ve dvou se to lépe táhne všude, i na stožáru pár metrů nad zemí.
Druhů překážek je v centru několik. Některé jsou snazší, jiné těžší jako třeba uzounká kladina, po které se musí přejít. Akorát to má háček. Uprostřed zhruba desetimetrového přechodu si musíte kleknout, obkreslit šifru a zase vstát. To všechno na 15centimetrové šíři se 7 metry pod sebou. Tato kladina mě pár výdechů a nádechů k odhodlání stála.
Syn si užil obrovskou síť, přes kterou musel ve výšce přelézt jako Spiderman, nebo šplhání po kládě nahoru jako koala. Na těchto překážkách není rozhodně nouze o emoce, překonání sama sebe pro tým a následná radost z toho, že jste to dokázali a možná vystoupili ze své komfortní zóny.
Hurá, našli jsme poklad
Ve chvíli, kdy jsme měli posbírané všechny šifry ze „vzduchu“, mohli jsme dokončit celou hru a pokusit se najít poklad. Podařilo se! Celé to opravdu trvalo tři hodiny, což mi na začátku přišlo hodně dlouhé, ale během luštění a lezení čas utekl, ani nevím jak. Jak v den lezení, tak teď týden poté mám obrovský úsměv na tváři, který jsme si oba se synem ze zážitku odnesli.
Mojmík se nás snaží dokonce přesvědčit, abychom mu v centru uspořádali narozeninovou oslavu. Na hru totiž můžete dorazit samozřejmě v partě jako my, ale i ve dvojici, dá se tu uspořádat oslava, rozlučka se svobodou nebo teambuilding a já vím, že jsme tu rozhodně nebyli naposledy.
Jak se vám článek líbil?
Zaujal vás článek? Tohle se vám bude líbit!
