Jak se nezbláznit z koronaviru? "Nevymýšlejte, co vše se může stát," radí koučka

Jak se nezbláznit z koronaviru? "Nevymýšlejte, co vše se může stát," radí koučka

Sandra Soukupová 21. 5. 2020 Sdílet

Pandemie otřásla naším světem a my se prakticky přes noc ocitli v nejistotě. Všechno se změnilo a nikdo neměl ani tušení, jak dlouho to potrvá. To v řadě z nás vyvolalo strach z budoucnosti a úzkost. Jak se s děním kolem covidu vypořádat a najít si i v nejisté době pevnou půdu pod nohama? To vám prozradí akreditovaná koučka a personalistka Věra Pražanová.

Dnešní doba je pro všechny hodně složitá. Nevíme, co bude dál, jestli budeme mít práci, zda zůstaneme zdraví. Co je podle vás v takové chvíli nejdůležitější pro to, aby se člověk takříkajíc nezbláznil?

Důležité je nepropadat panice a být aktivní. Každý si může najít nějakou činnost, která ho baví, naplňuje, zajímá a pomůže mu zaměstnat mysl pozitivně. Převezmeme tím také alespoň částečně kontrolu nad tím, co můžeme ovlivnit. To pomáhá k lepšímu zvládání nestandardních a nepředvídatelných situací. Dělejte cokoliv, hlavně nevymýšlejte, co vše se může stát.

Slevomatí tip: Najděte si aktivity, u kterých si vyčistíte hlavu. Zkuste třeba létání ve větrném tunelu nebo si půjčte kánoi a pojeďte na vodu.

Ukázat zážitky ve vašem okolí

Tomu se asi nejde úplně ubránit. Spoustě lidem se teď honí hlavou černé scénáře vyvolávajících řadu silných emocí, které nás ovlivňují. Jak by měl člověk pracovat s tím, co nemůže ovlivnit, aby ho pak emoce nezavalily?

Pro náš mozek je přirozené, že na jakoukoliv změnu reaguje negativně, znamená to nejistotu a potenciální riziko. V těchto případech je velmi důležité si uvědomit, co mi vyvolává ty negativní emoce, stres nebo nervozitu. S tím pak už můžu pracovat, vyhnout se zdroji. Klíčové je zaměřit se dále na to, co mám ve sféře svého vlivu, i kdyby to měly být zdánlivé maličkosti. Každá činnost, která naši mysl zaměstná, pomůže. U zvlášť citlivých lidí je obzvlášť důležité mít každý den nějaký program a zaměřit se na to, co můžu ovlivnit, aby mě nepohltily právě ty negativní zprávy a okolnosti, které ovlivnit nemůžu. I v situacích, kdy máme na dění kolem sebe minimální vliv, můžeme dobře vytvořit sféru, kterou kontrolujeme. 

Spousta lidí si zvykla žít nad své reálné možnosti a nemysleli přitom na “zadní vrátka”. Konzumní styl života vybízí k tomu si užívat, nakupovat, spotřebovávat, klidně i na dluh. Zrovna před pár dny mě překvapila zpráva, že jen čtvrtina lidí v ČR zná své výdaje. To je hodně nízké číslo.

Dá se tento čas nějak využít i v náš prospěch?

Určitě ano. Pokud jste dosud odkládali své plány a koníčky, teď máte prostor se na ně vrhnout. Vzpomeňte si, na co všechno nemáte normálně čas a čemu jste se chtěli věnovat. Je to skvělá příležitost třeba pro další studium. Například Coursera zpřístupnila zdarma řadu skvělých kurzů, stačí si vybrat. Zrovna investice do vzdělání se vyplatí vždy. Znalosti vám již nikdo nevezme.

Podívejte se, kde najít online kurz

Máte pocit, že se společnost stihla během karantény změnit? Pokud ano, jakých změn si všímáte nejvíc?

Společnost se mění pomalu. Každá velká změna se ale ve společnosti dříve či později projeví. Tato “koronakrize” ukázala hodně o lidském charakteru. A to jak v pozitivním, tak negativním smyslu. Mile mě překvapilo, jak se zvedla velká vlna solidarity a hodně lidí to stmelilo. Spousta lidí začala přemýšlet, jak by mohla pomoci tím, co umí. Já jsem se třeba spolu s dalšími kolegy kouči zapojila do dobrovolné iniciativy #nejstenatosami, kde nabízíme zdarma své služby veřejnosti.

Říká se, že my Češi si pořád stěžujeme. Vidíme spíš negativa než pozitiva, přitom se ale nemáme ani zdaleka tak špatně, dokonce ani v karanténě. Někdo díky ní začal víc cvičit, nakupovat u lokálních prodejců, péct chleba, hrát si s dětmi víc v přírodě… Jak se člověk dokáže naučit vnímat hlavně ty hezké věci a nesoustředit se jen na to, kde se zas co nepovedlo?

Člověk to dělá na vědomé úrovni. Buď je optimista a přirozeně se zaměřuje na pozitivní aspekty v životě, nebo si to potřebuje uvědomit a cíleně se zaměřit na to pozitivní. V každé životní situaci máme možnost volby a nyní také. Minimálně v postoji, jaký zaujmeme. Pokud někomu automaticky naskakují negativní scénáře, je potřeba, aby si to v první fázi uvědomil a rozhodl se, že to chce změnit. Cest je pak několik. Třeba si každý den řeknu, co se mi za daný den povedlo, co mě potěšilo a na co se chci soustředit další den a zároveň kdy, abych se na to vědomě nastavila. 

Důležité je nenechat se strachem pohltit. K tomu pomáhá být v dobré psychické kondici – hýbejte se, relaxujte, smějte se, komunikujte s druhými a nebojte se vaši obavu sdílet.

Jaká pozitiva na této situaci vidíte vy?

Lidé spolu teď tráví hodně času doma a to prověří vztahy. Vidím to jako příležitost, jak si optimalizovat fungování v tom nejužším rodinném kruhu. Dále vidím díky moderním technologiím velkou příležitost pro podnikatele, firmy, úřady, školy apod. Teď se nacházíme v extrému, ale až se vrátíme do normálu, věřím, že to pomůže k hledání nových cest tam, kde by to spoustu lidí dříve ani nenapadlo. Řada firem a podnikatelů se pustila do vývoje, hledání nových cest a příležitostí. Ti, kteří tento čas využijí efektivně, budou ve výhodě.

Jak je možné, že už po dvou třech týdnech karantény se objevilo spoustu případů, kdy lidem docházely peníze, a to po tak dlouhém období konjunktury? Jak jsme na tom s finanční gramotností?

Vypovídá to o tom, že si spousta lidí zvykla žít nad své reálné možnosti a nemysleli přitom na “zadní vrátka”. Konzumní styl života vybízí k tomu si užívat, nakupovat, spotřebovávat, klidně i na dluh. Zrovna před pár dny mě překvapila zpráva, že jen čtvrtina lidí v ČR zná své výdaje. To je hodně nízké číslo. Finanční gramotnost je u nás bohužel velmi nízká a projevuje se to nejvíc v období hospodářského poklesu nebo krize. Na to, aby si člověk spočítal své čisté příjmy a všechny výdaje, stačí základní znalosti a trocha času si nad tím sednout a udělat si ve svých osobních nebo rodinných financích pořádek.

   Věra Pražanová, koučka

  • Profesionální akreditovaná koučka a personalistka
  • Specializace: životní koučink, osobní rozvoj, kariérový a firemní koučink
  • Zajímá se o motivaci lidí, fungování naší mysli a fotografování
  • Potřebujete pomoct? Věra se zapojila do dobrovolné iniciativy #nejstenatosami, kde nabízí zdarma své služby veřejnosti, více na www.koucove.cz

Pro mě bylo na mimořádných opatřeních asi nejtěžší vyrovnat se s pocitem, že některým lidem na ostatních nezáleží, že upřednostňují své vlastní zájmy nad zdravím jiných. Například běžci bez roušky v parku nedodržovali odstup. Dá se nějak ubránit pocitům vzteku vůči v podobných situacích?

Pocity vzteku jsou přirozenou reakcí a lepší, než je potlačovat je si uvědomit, co se se mnou děje, co cítím a tyto nálady přijmout. Psychologové často používají pojem akceptace. Přijetí vlastních pocitů pomáhá k tomu, abychom se nedostali do ještě většího vzteku, úzkosti nebo strachu. Bránit se můžeme tak, že když víme, jaké situace, informace nebo lidé nám způsobují tyto negativní pocity, přizpůsobíme tomu své chování. Pokud například vím, že ve mně bezohlední běžci v parku vyvolávají vztek, půjdu příště na procházku třeba do lesa za město.

Pořád platí doporučení nesdružovat se ve větším počtu osob, ale venku můžeme stále častěji vidět početnější skupinky. Opravdu si nedokážeme odepřít sdružování, ani když hrozí nákaza?

Každý k této situaci zaujal jiný postoj. Ti, kteří se sdružují, zaujali postoj, že jim nákaza nehrozí nebo že jsou zdraví a nikoho tak neohrožují. Další část společnosti buď plně respektuje nařízení vlády a nesdružuje se, nebo dodržuje odstup a hygienická opatření. Pro spoustu lidí je obtížné si představit, že nějaká rizika jsou, když ve svém okolí neznají nikoho, kdo by byl nakažený, takže se chovají, jako by se nic nedělo. A v dnešní přeinformované době si můžeme najít informace a tedy i argumenty pro všechny varianty a zdůvodnit tak náš přístup.

Řadu rodin to stmelí a pro řadu to bude zatěžkávací zkouška, ale třeba také zároveň příležitost si vyjasnit potřeby všech členů a nastavit pravidla, za jakých budou společně dále fungovat.

Jak současná situace otřásla rodinnými vztahy? S čím se teď vaši klienti nejčastěji potýkají?

Současná situace vztahy určitě prověří, a pokud v rodinném soužití něco nefungovalo, je hodně pravděpodobné, že to nyní vyplave na povrch. Řadu rodin to stmelí a pro řadu to bude zatěžkávací zkouška, ale třeba také zároveň příležitost si vyjasnit potřeby všech členů a nastavit pravidla, za jakých budou společně dále fungovat. Mí klienti teď v souvislosti s Covidem nejčastěji řeší rodinné nebo pracovní fungování – jak skloubit práci z domu se vzděláváním dětí a nezbláznit se z toho, dále ztrátu zaměstnání nebo naopak přehlcení prací či povinnostmi. Společným jmenovatelem u všech je nějaká změna, se kterou potřebují pomoci.

Co můžeme udělat pro to, aby současný stav neotřásl i našimi vztahy? Dá se vůbec karanténou narušené vztahy zase spravit?

Klíčové je komunikovat a v současné situaci to platí dvojnásobně. Kdo jiný než naši nejbližší mohou pochopit naše pocity a podpořit nás minimálně tím, že nás vyslechnou. Nebojme se popsat naše obavy a pocity. Společné sdílení a vědomí, že na to nejsme sami, pomáhá. 

Říká se, že zdraví je na prvním místě. Řada firem teď postupně ruší home office a vrací zaměstnance zpět do kanceláře. Často jde o administrativní pozice, které se dají bez větších problémů dělat i z domu. Co byste poradila někomu, kdo má strach o své zdraví, raději by byl doma, ale bojí se, že by při vznesení svého nároku mohl přijít o práci nebo byl v kolektivu za potížistu?

Tady je těžké radit. Sama za sebe bych zvážila potenciální rizika práce v kanceláři za daných podmínek, a pokud by u mě i přes opatření ze strany zaměstnavatele převládl strach z možné nákazy, otevřeně bych to řešila se svým nadřízeným. Všechny firmy dnes velmi intenzivně řeší, kdy a za jakých podmínek budou nabíhat na normální provoz a zvažují mnoho aspektů. V zájmu všech je, aby byla práce v kanceláři bezpečná pro všechny zaměstnance a fungování firmy nebylo nijak ohroženo.

Jak s kolegy komunikovat na dálku, když se v e‑mailu špatně vyjadřují emoce nebo si je každý vyloží jinak? Jsou na to nějaké fígle?

Záleží, co s kolegy řešíte. Běžné operativní záležitosti jdou bez problémů řešit e‑mailem. V případech, kdy víte, že byste se za normálních okolností raději osobně potkali, bych volila telefonický nebo video kontakt. Možnosti dnes naštěstí máme. 

Obavy si nebojte připustit, ale nevyčítejte si je, ať se nedostanete do spirály “obávám se svých obav”, ze které je obtížnější se dostat.

Některým lidem se teď z úsporných důvodů zkrátily úvazky, takže mají víc času na své koníčky. Jak si odnést pozitivní návyky z pandemie i do normálního života a nevrátit se do původního kolotoče?

Věřím, že většina lidí bude chtít udržet v životě to pozitivní, co v době pandemie změnili, i kdyby jen částečně, a způsob si najde. Důležitá je motivace a aktivní přístup. Jak by řekl pan Werich: “Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.” Častými tématy klientů, kteří vyhledávají kouče, je jak mít více času pro sebe nebo na své koníčky, work-life balance, jak začít s nějakou aktivitou, jak udělat změnu… Koučování je v těchto případech velmi účinné, samozřejmě pokud klient chce hledat cesty.

Jak člověk obecně dokáže v životě udělat velkou změnu (odejít žít na samotu, změnit práci atd.)? Co k tomu odhodlání pomáhá?

V případě velkých změn je klíčová naše motivace. Pomáhá mít dobře promyšlené, proč to chci udělat, co od změny očekávám a být si jistý, že to je mé rozhodnutí. Dále je důležité mít promyšlené konkrétní kroky vedoucí ke kýžené změně a naplánovat si, kdy je udělám.

Vládní nařízení se víc a víc uvolňují. Jak se vypořádat se strachem z toho, že virus někde chytím, nebudu o tom vědět a někoho tak nakazím?

Takováhle obava je nyní přirozená. Důležité je nenechat se strachem pohltit. K tomu pomáhá být v dobré psychické kondici – hýbejte se, relaxujte, smějte se, komunikujte s druhými a nebojte se vaši obavu sdílet. Náš mozek evolučně upřednostňuje předvídatelnost, která nás uklidňuje. Naopak nestejnost a změna nás stresuje. Proto pomáhá mít plán, třeba týdenní nebo klidně i denní rozvrh. Ten nám v této nejisté době dá pocit, že alespoň něco kontrolujeme (svůj den, aktivity) a směřuje naši pozornost tam, kam chceme.

Podívejte se na podrobný přehled vládních uvolnění

A jak si poradit s obavami z hromadných akcí? Mně třeba trochu děsí, že mám jít na svatbu, kde budou desítky cizích lidí. Nemám k tomu ještě moc  důvěru.

Obavy si nebojte připustit, ale nevyčítejte si je, ať se nedostanete do spirály “obávám se svých obav”, ze které je obtížnější se dostat. Pokud nemáte např. k hromadným akcím důvěru, vyhněte se jim, omluvte se ze svatby. Buďte si jistí, že v dnešní době nejste sami.

Sandra Soukupová

Sandra Soukupová

Co bych vám na sebe tak práskla? :) Mám ráda zmrzlinu, cestování, hory, jízdu na kole a lego. Jako malá jsem chtěla být zpěvačkou, právničkou, doktorkou, majitelkou restaurace nebo třeba popelářkou. Nakonec vyhrálo psaní a nelituji, protože mně i čtenářům rozšiřuje obzory, což je skvělé.