Byly jsme ve Fear House aneb vše, co jste kdy chtěli vědět o hororech, ale báli jste se...

Byly jsme ve Fear House aneb vše, co jste kdy chtěli vědět o hororech, ale báli jste se...

Lucie Vajnerová 5. 2. 2020 Sdílet

Rozhodně nejsme fanynky hororů. Naše děsuplné zkušenosti by se daly spočítat na prstech jedné ruky – film Kruh v hodině hudební výchovy ještě na škole (ano, je to tak), Texaský masakr motorovou pilou v dálkovém autobuse (zabíjení nudy nikdy nebylo krvavější) a TO, protože to prostě napsal Stephen King. 

Když horor, tak doopravdy

Znalosti krvavého žánru na tuhle hrůznou návštěvu ale vůbec nepotřebujete – stačí vám nadšení a chuť vyzkoušet něco netradičního. Naše sehraná holčičí trojice spolu už prožila mnohá neobvyklá dobrodružství, takže proč se na nějaký horor jenom koukat, když do něj můžete doslova vstoupit!

Dům plný hrůzy najdete snadno hned v centru Prahy – je to pár kroků od zastávky Václavské náměstí a Vodičkova i od metra (Můstek).

Tip č. 1: Zažít horor je možné od 15 let, takže pokud máte doma odvážlivce, klidně si naplánujte netradiční rodinné odpoledne. Návštěva je ale ideální třeba jako teambuilding nebo zpestření večerního programu pro kamarády.

Sotva se za vámi zabouchnou vchodové dveře, ocitnete se v jiném světě, už chodba a dlouhé schodiště působí, jako by design interiéru navrhoval hrabě Dracula v týmu s Freddie Kruegerem. A recepční? Ten je vážně „ňákej divnej“, zkuste se mu na chvíli zahledět do očí!

Tip č. 2: Až vás vyzvou, abyste si sundali všechny hodinky a šperky, nebraňte se. Není to promyšlená loupež, ale praktické řešení. Kdo by se potom chtěl tam dolů ještě jednou vracet kvůli hledání ztracené náušnice??

Hlavně se nesmíme rozdělit

Rozhodně doporučujeme chvilku posedět v baru, z jehož výzdoby bude vaše dekadentní část duše u vytržení – nechybí pohyblivé obrazy, viktoriánské lustry ani nábytek potažený černým sametem. Tohle je ten čas na poslední taktickou poradu např. „První jdeš ale ty!“ nebo „Hlavně se nesmíme rozdělit!“

Tip č. 3: Smějete se v hororech všem těm hloupým lidem, kteří vždycky běží nahoru po schodech, když je to ten nejhorší nápad, v tu nejnevhodnější chvíli zakopnou, nebo nesmyslně v místnosti ztratí jeden druhého? Nesmějte se jim. Opravdu ne.

Základní pravidla těsně před začátkem vám řeknou stručně a bez servítek, ani příběh uvádějící do děje není nijak složitý a dlouhý, stejně jako váš úkol tady – prostě projít a přežít.

Tip č. 4: Větší skupinka může být praktičtější – nejen, že nikdo nechce jít první, ale být poslední taky není žádná výhra. Stádový efekt ovšem funguje neomylně a čím větší skupinka, tím větší panika!

Ječení povoleno!

Jakmile se do toho vrhnete, není cesty zpět, a to doslova. Ocitnete se ve světě, ve kterém se spojila všechna hororová klišé a na žádné přemýšlení nedostanete čas – prostředí zaútočí skoro na všechny vaše smysly.

Tip č. 5: Zaječte si naplno! Je to úžasně uvolňující, a pokud si myslíte, že není možné křičet strachy a do toho se smát, tak tady se rozhodně přesvědčíte o opaku.

Ve sklepení si projdete skoro všemi fázemi – tápáním ve sporém světle svíček, procházením tajemnými místnostmi s děsivými dekoracemi i panickým utíkáním před psychopatickým šílencem. Vše je správně nadávkované a nenechá vás ani na chvíli vydechnout.

Prohlídka je lehce kontaktní (což asi nikoho nepřekvapí), ale i když vás občas někdo chytne za zápěstí, přistrčí ke zdi, nebo vás donutí změnit směr cesty (útěku), je tom ta správná míra akce i opatrnosti.

Pobyt ve sklepení trvá cca 15–20 minut, čas je ale v tomto případě opravdu relativní, záleží na vás, jak moc budete bloudit a jak rychle budete utíkat.

Jednoho Dead Walkera, prosím

Čas vám tam dole uběhne nebývale rychle a vše korunuje adrenalinem nabité finále, které prověří vaše rychlé reakce (bída), schopnost přemýšlení (bez komentáře) i orientaci v prostoru (katastrofa!). Nám v hlavě zbyla jediná myšlenka, která zněla asi jako „Tohle se fakt děje?!“

Pokud máte silný ochranitelský pud, na konci se vám může všechno rozpadnout pod rukama stejně jako mně – jedna osoba nesmyslně prchá po schodech nahoru do libovolných dveří, druhá zůstala kdesi v útrobách sklepa za zvuků motorové pily a vy se dvakrát přerazíte na schodech v nejhorší chvíli v panické snaze dostat je znovu dohromady.

Tip č. 6: Zamiřte k baru! Po vyběhnutí ze sklepa vám žilami bude pobíhat tolik adrenalinu, že to nejlépe doplní nějaký skvělý drink s názvem Dead Walker, Samara, Blair Witch nebo Zombie. Výběr je široký a ceny tu nejsou nijak strašidelné – horor ve skleničce vám tu namíchají přibližně za 100–160 Kč.

Až proberete všechny své zážitky, nezapomeňte před odchodem navštívit toalety – tady je totiž do detailu promyšlené úplně všechno, takže budete mít pocit, že i tam na vás může zpoza rohu vyskočit cokoli.

Tip č. 7: Podívejte se do zrcadla! Nejspíš tam spatříte něco úplně jiného, než byste čekali.

Lucie Vajnerová

Lucie Vajnerová

Přála bych si umět psát poezii jako Václav Hrabě, romány jako Stephen King, povídky jako Andrzej Sapkowski a písničky jako Radůza. Sice vůbec nemám tušení, co zrovna letí na Instagramu, ale vím, kolik vojáků padlo u Verdunu, umím pozdravit elfsky, ručně spíchnout renesanční šaty a nazpaměť odříkat skautský slib. Žiju divadlem z jeviště i hlediště, jsem závislá na kafi, kytaře, kafi, spánku pod širým nebem, kafi a příbězích ze svojí hlavy. Věřím na jednorožce, proto se taky pořád courám po lese, abych nějakého potkala. A když už je toho fakt moc? Tak si skočím z mostu nebo z letadla.