Jak se vymýšlí únikové hry? Zvládne hrát i babička? A proč jsou české hry lepší než německé?

Jak se vymýšlí únikové hry? Zvládne hrát i babička? A proč jsou české hry lepší než německé?

Sandra Soukupová 22. 5. 2019 Sdílet

Zahrajte si únikovou hru – napínavou zábavu pro partu přátel i celou rodinu. Na hodinu se proměníte v detektiva, agenta nebo dobrodruha zamčeného v místnosti plné tajných kódů a šifer. Abyste se dostali ven, musíte je všechny rozluštit. Hra je obvykle pro 2–6 hráčů a nemusíte se bát, když se zaseknete, dostanete nápovědu. Víc vám o únikovkách řeknou Veronika a Michal, majitelé 7 pražských her RunAway. Jsou to srdcaři, kteří všechny své hry vymysleli od A do Z. Prozradí vám, jak dávali dohromady úkoly, proč trvá vybudování místnosti klidně i rok nebo co na vás práskne jedno pivo.

Praha a Budapešť jsou únikovkami vyhlášené. Jezdí sem i zahraniční teambuildingy a školy.

— RunAway

Kdy jste otevřeli svou první únikovou hru?

Čtyři roky zpátky a tehdy jich bylo v Praze asi 20. Teď jich je kolem 150. 

Máte sedm místností, dvě na Praze 6 a pět v Holešovicích. Šli jste do toho od začátku s tím, že budete mít tolik her?

Vůbec ne. Chtěli jsme vyzkoušet, jestli zvládneme hru sami vymyslet, a tak jsme si postavili Archimédovo tajemství. Nedělali jsme to pro peníze, ale pro zábavu. Doteď hry občas sami uvádíme. Nabíjí nás to pozitivní energií a těší nás, když vidíme, že se lidé dobře baví.

Vyzkoušejte hru od RunAway.

Proč jste tedy otevřeli další místnosti?

Když jsme našli prostory pro první hru, věděli jsme, že se tam vejde ještě jedna místnost, tak jsme ji postavili. Pak nám začaly volat firmy s tím, že u nás chtějí uspořádat teambuilding. Na to jsme ale neměli dostatečné zázemí, proto jsme našli nové prostory, kam se vejde 40 až 50 lidí i s rautem. K tomu přibyly další místnosti, takže část lidí může hrát všech 5 her najednou, další se mezitím občerství a potom se vymění.

Jak dlouho trvalo, než jste vymysleli jednu místnost?

První hru jsme dělali 2–3 měsíce. Měli jsme na ni hodně času. Poslední místnost nám trvala přibližně rok, protože jsme se věnovali i jiným aktivitám. Navíc je technologicky náročnější. Lidé jsou už zkušenější a chtějí víc elektroniky. Dřív byly hry jednodušší, dnes jsou mnohem víc propracované. Spoustu věcí také dělají řemeslníci nebo technici poprvé, a tak se může stát, že první verze v testu neobstojí, a musí se předělat. Tím se celý proces protahuje.

Jak jste úkoly vymýšleli? Museli jste je takříkajíc vysedět?

Když jsme si cíleně sedli a snažili se úkoly vymyslet, bylo to hrozně těžké. Spíš jsme se inspirovali venku a nápady přicházely kdekoli: na výstavě, v Thajsku… Jeli jsme třeba autem, viděli billboard a něco nás napadlo. Nebo jsme chodili po bleším trhu, objevili zvláštní věc a až pak vymýšleli, co s ní provedeme. Občas se stalo, že jsme ji nakonec nepoužili, proto máme v okně vystavenou kostru dinosaura. 🙂 Každý úkol ve hře jsme si vymysleli sami. Chtěli jsme mít šifry, které nikdo jiný nemá, a to se nám povedlo. Je úžasný pocit, když něco vytvoříte, a lidi to pak baví a doporučují vás dál.

Kolik stojí vybudování jedné místnosti?

První hry stály kolem 300 až 400 tisíc, ale za to dnes už nic nepostavíte. Naše poslední hra stála přes milion, protože je technologicky mnohem náročnější. To jsou však jen počáteční náklady. Postupem času se vybavení ochodí a musí se vyměnit. To jsou další desetitisíce. Taky se může stát, že místnost postavíte, a zjistíte, že souslednost úkolů není dobrá. Naštěstí se nám dařilo dělat hry tak, abychom řešili jen dílčí nesrovnalosti. Nikdy nešlo o nic zásadního, co by rozbilo hru.

Jak novou místnost testujete?

Na kamarádech a rodině. Ti vychytají spoustu věcí, ale také nám odpustí malé nedostatky. Zveme si proto i zkušené majitele jiných únikovek, kteří hru otestují z jiné stránky. Dají nám zpětnou vazbu, která je pro nás asi nejcennější, a nebojí se vše říkat na rovinu.

Chci zajít na únikovku

Není mezi vámi žádná konkurenční rivalita?

Není důvod. To není jako deset restaurací v jedné řadě. Lidé k vám přijdou na hru jenom jednou. Naopak je fajn, když spolupracujete s firmami, které mají kvalitní hry.

Máte při testování určené nějaké kritérium? Například maximální počet nápověd?

Primárně chceme, aby lidé hru zvládli bez nápovědy a aby úkoly nebyly úplně jednoduché, ale ani příliš těžké. Nikdy ale hru nepostavíte tak, aby sedla všem. Nepřijde nám objektivní ani rozdělení na lehkou a obtížnou hru, protože každý tým je jiný. Víme, že třeba některé místnosti jsou těžší, protože v nich řešíte víc úkolů. Každý má ale logické myšlení na jiné úrovni a těžko se to hodnotí. Když hráči přijdou, ptáme se jich, kolik her mají za sebou, a na základě toho jim nějakou vybereme. Pro ty, kteří nikdy nehráli, může být i jednoduchá hra těžká, protože nevědí, na co se zaměřit. Pak jsou ale začátečníci, kteří dokážou překvapit a vyřešit i těžké úkoly. Často je vše jen o náhodě a pozornosti.

Musí se úkoly plnit jeden po druhém, nebo jdou řešit i nahodile?

Každá firma to má jinak. Někdo má v zásadě lineární posloupnost, takže vás hra nepustí dál, dokud nevyřešíte jeden konkrétní úkol. U nás jde taky úkol za úkolem, ale můžete najít i věci, které využijete později. U nelineárních her najdete třeba 4 věci najednou, ale nevíte, co k čemu patří. To může být hodně matoucí. Často to tým rozdělí, každý dělá něco jiného a to podstatné vám občas uteče.

Po jednom pivu hrají lidé hůř. Otupí jim pozornost i smysly, jsou pomalejší a nechce se jim tolik přemýšlet.

— RunAway

Kdo chodí hrát únikové hry nejčastěji?

Celý rok přicházejí rodiny nebo skupinky kamarádů. Od října do prosince přibývají firmy, které pořádají teambuildingy. Bývají u nás i dětské oslavy nebo rozlučky se svobodou. To sem pak naběhnou třeba slečny s růžovými sukýnkami nebo ženich ve vězeňském mundúru s koulí na noze.

A nejsou už trochu připití?

Občas ano, chtějí se bavit. Obecně nedoporučujeme pít před hrou. Máme vyzkoušené, že i po jednom pivu hrají lidé hůř. Otupí jim pozornost i smysly, jsou pomalejší a nechce se jim tolik přemýšlet. Není to pak ono a jsou smutní. Navíc je musíte víc hlídat, protože nemají takový cit v rukou a můžou něco zničit. Oprava většinou stojí víc než samotný vstup na hru.

Když se přece jen něco rozbije, dokážete vše opravit tak, aby hned mohla hrát další skupina?

Snažíme se mít náhradní věci, ale ne vždy to jde. Když něco nemůžeme vyměnit, hledáme způsob, jak hrát, aniž by se narušil příběh a posloupnost úkolů. Technicky náročné věci, které vyžadují zásah programátora, ale nejdou vyřešit hned. Naštěstí se to moc nestává, lidé nejsou vandalové.

Při sledování hráčů máte skvělou příležitost vidět, jak spolu hráči komunikují. Hádají se, nebo spolupracují?

Párkrát se stalo, že přišel někdo otrávený, ale že by se vyloženě hádali, to ne. Drtivá většina lidí se při hře baví, jde z nich pozitivní energie.

Dokážou si s úkoly pro dospělé poradit i děti?

Děti hrají stejné hry, jen od nás dostanou víc nápověd. Často je pro ně největší zábava vysílačka 🙂

Řeší děti úkoly jinak než dospělí?

Určitě. Pomáhá jim i to, že jsou menší a vidí věci z jiného úhlu. Některé úkoly vyřeší, protože v nich nehledají složitosti jako dospělí. Rodiny s dětmi řeší místnosti většinou dobře.

Jsou v řešení úkolů lepší muži, nebo ženy?

Nevidíme v tom rozdíl. 90 % týmů je namíchaných, takže to ani nejde hodnotit. Spíš je poznat, že je tým třeba pomalejší.

Chodí hrát i babičky a dědečkové?

Chodí, ale spíš rodinu sledují. Najdou se ale i aktivní prarodiče, kteří vezmou vnoučata a jdou do toho s nimi naplno. Z toho máme velkou radost. Obecně jsou senioři pomalejší a ohleduplnější k věcem, dávají si pozor, aby nic nerozbili.

Jakou chybu dělají hráči nejčastěji?

Jsou nepozorní. Můžu potvrdit. Hrály jsme s kolegyněmi, a přestože jsme koukaly na předmět, který jsme potřebovaly, neviděly jsme ho. 🙂 – pozn. autora.

Inovujete místnosti, aby si mohli lidé zahrát hru znovu?

Zatím jsme nemuseli. Nezdá se to, ale hráčů je hodně. Navíc bychom museli celou hru rozkopat a sestavit úplně novou, aby to mělo smysl. To je velká investice.

Jak dlouho trvá úklid místnosti?

Jde to docela rychle. Zhruba 7–15 minut. Někdy se to trochu zkomplikuje, protože nám hráči nechtěně odnesou věci. Strčí si do kapsy třeba klíč nebo vysílačku a odejdou s nimi. Jednou jsme museli jet 50 km tam a zpátky, protože nám hráč odnesl vybavení a my neměli náhradní.

Únikovka je skvělý lék na špatnou náladu.

— RunAway

Vidíte rozdíl mezi českými a zahraničními hrami?

V Praze máme skvělé hry. Třeba v porovnání s Německem jsou mnohem propracovanější, nebojíme se do nich investovat. Německé hry jsou často v panelákovém bytě nebo komerčních budovách, nemají žádnou atmosféru. V Praze hrajete v zajímavých místnostech s klenbami nebo třeba v podzemí. Když jsme dělali teambuilding pro Němce, pochvalovali si, že máme hry promyšlenější. Zároveň jsou české hry výrazně levnější.  

Jací jsou cizinci hráči? Řeší úkoly jinak než Češi?

Úkoly řeší stejně. Cizinci jsou hlavně vděční, protože zaplatí za hru méně a užijí si víc zábavy. Často jsou to zkušení hráči, kteří projdou i víc místností najednou. Praha a Budapešť jsou únikovkami vyhlášené. Jezdí sem i zahraniční teambuildingy a školy. Přijedou třeba dva páry a odehrají 5 nebo všech 7 her najednou.

Co podle vás stojí za úspěchem dobré únikové hry?

To je dobrá otázka. Úkoly by určitě měly dávat většině lidí smysl. Hodně udělá taky atmosféra místnosti. Když postavíte hru z toho, co dům dal, nevytvoříte takový wow efekt, jako když si s vybavením vyhrajete. Pro nás je dobrá únikovka ta, která má propracované rekvizity a logické úkoly.

Proč by měli přijít lidé zrovna k vám?

Únikovky jsou hlavně o zábavě a my chceme, aby od nás hráči odcházeli vysmátí a spokojení. Máme hezky zpracované hry s velmi dobrým hodnocením, u kterých se pobavíte a zároveň potrénujete logiku. V každé místnosti je navíc nějaké wow, alespoň jedna věc, na kterou jinde nenarazíte. Občas k nám přijde bručoun, který má špatný den a do hry se mu nechce. Nakonec ale odchází s úsměvem na tváři. To nás těší. Únikovka je skvělý lék na špatnou náladu.

Můžete dát hráčům nějakou radu na závěr?

Nekoukejte na rekordy a nesnažte se je překonat. Dosáhnou na ně třeba jen 3 týmy z dvou tisíců, které mají promyšlenou strategii a lítají po místnosti jako fretky. Hrajte pro zábavu a užijte si to. Další rady jsou zbytečné. Hra vás totiž tak pohltí, že na všechna pravidla zapomenete. A to je dobře, tak se pozná dobrá únikovka.

Sandra Soukupová

Sandra Soukupová

Co bych vám na sebe tak práskla? :) Mám ráda zmrzlinu, cestování, hory, jízdu na kole a lego. Jako malá jsem chtěla být zpěvačkou, právničkou, doktorkou, majitelkou restaurace nebo třeba popelářkou. Nakonec vyhrálo psaní a nelituji, protože mně i čtenářům rozšiřuje obzory, což je skvělé.