SLOVANSKÝ KVARTET
- Hudba: Antonín Dvořák (Smyčcový kvartet „Slovanský“)
- Choreografie: Mário Radačovský
- Návrh kostýmů: Monika Kletečková a Mário Radačovský
- Světelný design a projekce: Jakub Sloup
- Tančí: 8 sólistů Pražského komorního baletu
- Délka: 30 minut
Slovanský kvartet je jednou z nejosobitějších a nejvyhraněnějších
Dvořákových komorních skladeb. Jedná se o dílo šťastné životní
pohody, radosti z dosažených úspěchů i nabytého uměleckého
sebevědomí. Výrazná melodika, vzácná dokonalost kompoziční práce a zvuková ušlechtilost řadí toto dílo k nejkrásnějším kvartetním
skladbám světové hudby. Stejně laděná je i choreografie Mária
Radačovského, jehož ústředním tématem je žena – žena milovaná,
opouštěná, osamocená, sama sebou, hledající, milující. Autor nahlíží
do niterných pocitů ženy, ať už jde o radost ze života, lásku, smutek
či hněv..
ČERNÉ ZRCADLO
- Hudba: Vladimír Sommer (Smyčcový kvartet d-moll)
- Choreografie: Hana Polanská Turečková
- Scéna a kostýmy: Vladimír Houdek
- Světelný design: Jakub Sloup
- Tančí: 4 sólisté Pražského komorního baletu
- Délka: 30 minut
Existenciální abstraktní balet jako metafora nikdy nepoznaného tajemství
života a světa. Choreografie je inspirována obrazem Vladimíra Houdka
„Černé zrcadlo“. Spolupráce Hany Polanské Turečkové a Vladimíra Houdka by se dala popsat jako „jevištní či filmová koláž
tance a malby hledající definici vztahu mezi jazykem těla a obrazovým
ztvárněním“ a je silně inspirovaná modernismem. „Ústředním
zájmem tvůrčí dvojice jsou současné možnosti abstrakce, která je vždy
procesem, vztahem, abstrakcí něčeho a nikdy nedosáhne vytoužené čistoty a bezvztažnosti.“ Ideu obou umělců podporuje i existencionální kvartet
Vladimíra Sommera.
Z MÉHO ŽIVOTA
- Hudba: Bedřich Smetana (Smyčcový kvartet „Z mého
života“)
- Choreografie: Pavel Šmok
- Nastudování: Kateřina Dedková – Franková
- Návrh kostýmů: Jan Dušek
- Světelný design: Jakub Sloup
- Tančí: 6 sólistů Pražského komorního baletu
- Délka: 28 minut
Kvartet Z mého života patří mezi vrcholná díla světové komorní
tvorby. Jeho obsah vyplývá z názvu: je to jímavá niterná zpověď
skladatele, zamyšlení nad dosavadním životem s jeho radostmi i strastmi,
nadějemi i zklamáními, je to i vyznání víry ve vlastní vznešené
poslání a hořká rezignace z marného zápasu se zákeřnou chorobou
(kvartet vznikl dva roky po Smetanově ohluchnutí). Tragický patos nerovného
boje umělce s nevyléčitelnou nemocí se stal i ústředním tématem
Šmokovy choreografie.
|