Vstupenka na baletní představení 3 české kvartety se Zemlinského kvartetem
Přehled nabídky
Jedinečné představení Pražského komorního baletu a Zemlinského kvarteta v Divadle na Vinohradech.
Přijďte zhlédnout tři originální díla z tvůrčí dílny českých choreografů – Hany Polanské Turečkové, Mária Radačovského a Pavla Šmoka na hudbu českých hudebních skladatelů. Představení 3 české kvartety vznikly v rámci Roku České hudby 2014.
V rámci komponovaného večera budou uvedeny choreografie Slovanský kvartet, Černé zrcadlo a Z mého života.
Více informací o konkrétních dílech
SLOVANSKÝ KVARTET
Slovanský kvartet je jednou z nejosobitějších a nejvyhraněnějších Dvořákových komorních skladeb. Jedná se o dílo šťastné životní pohody, radosti z dosažených úspěchů i nabytého uměleckého sebevědomí. Výrazná melodika, vzácná dokonalost kompoziční práce a zvuková ušlechtilost řadí toto dílo k nejkrásnějším kvartetním skladbám světové hudby. Stejně laděná je i choreografie Mária Radačovského, jehož ústředním tématem je žena – žena milovaná, opouštěná, osamocená, sama sebou, hledající, milující. Autor nahlíží do niterných pocitů ženy, ať už jde o radost ze života, lásku, smutek či hněv.. ČERNÉ ZRCADLO
Existenciální abstraktní balet jako metafora nikdy nepoznaného tajemství života a světa. Choreografie je inspirována obrazem Vladimíra Houdka „Černé zrcadlo“. Spolupráce Hany Polanské Turečkové a Vladimíra Houdka by se dala popsat jako „jevištní či filmová koláž tance a malby hledající definici vztahu mezi jazykem těla a obrazovým ztvárněním“ a je silně inspirovaná modernismem. „Ústředním zájmem tvůrčí dvojice jsou současné možnosti abstrakce, která je vždy procesem, vztahem, abstrakcí něčeho a nikdy nedosáhne vytoužené čistoty a bezvztažnosti.“ Ideu obou umělců podporuje i existencionální kvartet Vladimíra Sommera.
Z MÉHO ŽIVOTA
Kvartet Z mého života patří mezi vrcholná díla světové komorní tvorby. Jeho obsah vyplývá z názvu: je to jímavá niterná zpověď skladatele, zamyšlení nad dosavadním životem s jeho radostmi i strastmi, nadějemi i zklamáními, je to i vyznání víry ve vlastní vznešené poslání a hořká rezignace z marného zápasu se zákeřnou chorobou (kvartet vznikl dva roky po Smetanově ohluchnutí). Tragický patos nerovného boje umělce s nevyléčitelnou nemocí se stal i ústředním tématem Šmokovy choreografie. |