V Pardubicích kouzlí mistři. V Muzeu kouzel zažila blogerka pravý adrenalin

Na podzim a v zimě se za program pro děti, který je pod střechou a v teple, platí zlatem. A my máme radost, že pro vás máme tip z východních Čech. Vyrazte s dětmi do světa čar a magie. Muzeum kouzel v Pardubicích otestovala rodačka, blogerka Mama live, s šestiletou Barborkou.

Podívejte se na nabídku Muzea kouzel na Slevomatu.

„Trochu mi tu chybíš, právě mi sekali ruku. Jak je Honzíkovi?“ Takto vypadala moje SMS manželovi uprostřed kouzelnického představení 😀 Jak jsme si tedy s Barborkou pardubické Muzeum kouzel užily?

Měla jsem obrovskou radost, když jsme dostali možnost otestovat pardubické Muzeum kouzel. Proč? Jsem Pardubačka a toto muzeum mají naši „za barákem“. Pro ty, kdo pořád neví, kde i podle této přesné indicie Muzeum kouzel hledat, tak vás navedu na třídu Jana Palacha, která vede do samého centra Pardubic. Muzeum najdete pár metrů od trolejbusové zastávky Na Spravedlnosti.

Máme rádi divadla a muzea, letos už jsme na jednom kouzelníkovi byli a děti to nadchlo. Tak hurá na to! Nakonec to byla jen dámská jízda, Honzík se kamarádil s podzimním moribundusem, ale užily jsme si to moc i ve dvou.

Vstupenky nejsou na konkrétní místo. My přišly půl hodiny před představením a měly jsme na výběr. Je zvykem, že si dospělí sedají spíše dozadu a dětem přenechají přední místa. Někteří dospělí děti nechají na představení a po hodině si je vyzvednou. Já si s Barunkou sedla dopředu ze dvou důvodů – ona by si to sama vepředu neužila, už ji trochu znám. A požádala jsem o to i kvůli možnosti focení. Seděla jsem na straně, abych dětem nepřekážela ve výhledu, a aspoň jsem byla dost na očích na dobrovolné sekání ruky 😀

Moc se mi líbí, že zaměstnanci každému dítěti zajistí výhled, někoho poprosí o posunutí, výměnu míst apod. Prostě ve finále vidí všichni a užijí si to.

Když kouzlí mistryně

Hlavní roli v našem hodinovém představení hrála kouzelnice Wendy. V rytmu moderní hudby nechávala poletovat koule, tahala barevné šátky a předváděla klasická kouzla, která vás prostě zas a znova překvapí. Moc hezky komunikovala s malými diváky, dělala legraci s oponou a mělo to švih.

Pak pozvala na pódium svoji dceru Elišku. Ne, nechtěla nám ji jen představit. Eliška je totiž čtyřnásobná držitelka prvního místa v magii. Je to mladá slečna, která kouzla pronášela ve verších a svým sebejistým vystupováním na jevišti mě opravdu fascinovala.

Už v Divadle kouzel Pavla Kožíška jsme viděli kouzlo, které nechápu a baví mě. Wendy s partnerem si pozvali muže z publika. Wendy se nechala svázat řetězem a ruce měla za zády v poutech. Divák vše zkontroloval. Kouzelník mu půjčil svoje sako a schoval je s Wendy pod, zřejmě kouzelný, hábit. Po chvíli ti dva vylezli, ale sako měla na sobě Wendy. Ano, pod řetězy 😀

Madam, pojďte ke mně na scénu, máte moc rukou!

A pak zůstal kouzelník „začátečník“ na pódiu sám a to se mi stalo osudným 😀 Pán se ze svého osvětleného místa podíval k nám do tmy, našel to největší v dohledu a … pozval si mě k sobě. Jasně, potřeboval pomoct. Měl nachystanou gilotinu, tedy kráječ zeleniny, který spoří čas – rozseká dvě okurky najednou. Akorát člověk s dvěma rukama potřebuje asistenci – někdo musí držet zeleninu, aby magik mohl pustit sekáček.

To bych zvládla. Takže jsem se chopila okurek, zubila se na Barunku a nechala Horsta Fuchse, ať předvede WS kráječ v plné parádě.

Jenže on chtěl maso! A salám mu někdo snědl. Ano, ihned usoudil, že pořádně masitá je i moje paže. Nahradila jsem tedy okurku. Jako povím vám, že mi tuhla krev 😀 Proběhlo pár vtípků o dobrém pojištění a fik! No, píšu to teď obouruč, tak to dobře dopadlo 😀

Když jsem usedla vedle Barborky, ta se mi natulila do náruče a šeptala, že se o mně bála. A já psala Honzovi, že jsem přišla málem o pravou ruku a nemám z toho jedinou fotku 😀

Za mě hlavní číslo představení právě skončilo, ale lidé tleskali i dalším kouskům. Čtení myšlenek, eskapologie a pak nádherné promakané číslo Wendy a Elišky, které bylo plné deštníků, světýlek a báječné hudby.

A ještě na skok do muzea

Kouzelná hodinka utekla jako voda, děti byly nadšené a bez mučení přiznávám, že i já jsem se bavila. Po představení jsme si nechaly s Baru udělat zvířátka z balónků a počkaly si na vstup do muzea kouzel, kde jsme si prohlédly kouzelnické propriety a přečetly si o historii magie.

A pak už byl čas jet domů za marodem, tátou a babi s dědou. Baru prohlásila, že to nebylo nejlepší na světě.

„Tak děti, kdo by chtěl chodit do školy kouzel?“ „Baru, ty asi ne. Přes týden jsme v Praze, v Pardubicích mít kroužek je trochu nepraktický!“ 😀

Muzeum kouzel totiž patří pod Klub kouzel, kde se pořádají kouzelnické kroužky. My to máme krapet z ruky na pravidelné docházení, ale asi přihlásím babičku 😀

A pokud nejste přímo z Pardubic, udělejte si tu pěknou sobotu. Zajděte na zámek, do krásné kavárny Galerie Café Park v Tyršových sadech a do Muzea kouzel. Auto nechte buď v centru (třeba na parkovišti u Domu hudby) a dojeďte MHD, nebo zaparkujte pár metrů od Muzea na parkovišti u Billy.

muzeum