Adršpach a výlety v okolí: projděte se skalním labyrintem i po stopách literátů

Adršpach a výlety v okolí: projděte se skalním labyrintem i po stopách literátů

Pavel Fukar 7. 6. 2021

Proč byste se báli mezi Adršpašské skály? Tenhle průvodce vás zavede ke Starostovi kamenného města i za Viktorkou do Babiččina údolí. Dostanete povolávací rozkaz do bunkru Dobrošov, broumovský Opat vám svlaží hrdla čerstvou várkou piva. Krom toho budete žasnout nad tím, co všechno se dá složit ze stavebnice Merkur i papíru. A uvidíte toho ještě mnohem víc.

Víte, že… na Slevomatu seženete pobyty na 4 a více nocí? Okolo Adršpachu jich nabízíme hned několik, tak mrkněte a zamluvte si ubytování. Od pondělí 24. května jsou opět otevřené hotely a další ubytovací zařízení, takže hurá na dovolenou!

Ubytování v Adršpachu a okolí

Abyste si to všechno nemuseli jen představovat podle písmenek, necháme vás do Adršpachu rovnou i nakouknout. Do tohohle malebného koutu naší republiky vás alespoň na pár minut vezme video, které jsme tu pro vás natočili.

Paráda, že? Tak už hurá vzhůru za konkrétními místy, která stojí za návštěvu!

1) Adršpašské skály s jezírkem a lodičkami

Nedaleko Sloního náměstí na vás čeká pan Starosta a paní Starostová, opodál se k sobě tisknou Milenci, do libých tónů Harfy skřehotá Papoušek. Zdá se vám to jako výjev z vrcholného díla surrealismu? Ale kdeže! To vás jen přivítali obyvatelé skalního města Adršpachu.

Přímo u jeho bran je nachystané parkoviště a vstup, kde můžete za malý peníz nechat svého ocelového oře, pořídit lístky a vyrazit přímo na zteč. Namísto mohutných hradeb se před vámi tyčí do výšky pískovcové masivy, na které se neútočí pomocí praků a obléhacích věží, ale pálí přesně skrze hledáčky fotoaparátů. Tak taste ten svůj a prsty na spoušť!

Tip: Parkovné v Adršpachu i vstupenky zaplaťte online, vyhnete se tak frontám. Ceník vstupného je odstupňovaný podle sezony i počtu návštěvníků a jejich věku.

Je to sice hotový labyrint, bloudit tu ale nebudete – 3,5km turistický okruh je hezky značený a funguje tak jako neúnavný průvodce, v jehož stopách se vydáte za všemi místními atrakcemi. Klidně si ale ještě před návštěvou prostudujte interaktivní mapu, nebo mrkněte na webkameru ať víte, jaké počasí v Adršpachu panuje.

Jezírka lákají k procházkám i na lodičky

Cesta až k Malému vodopádu vede prakticky jen po rovině, tím pádem vás Vrátný pustí k Homoli cukru skrz Gotickou bránu a přes Čertův most i s kočárkem a se psem na vodítku. Jestli si ale chcete užít i Velké panorama a z něj parádní výhled, připravte se na schody a visuté žebříky. Anebo to zkrátka jen otočte a udělejte si procházku ještě okolo jezera Pískovna na začátku okruhu.

Jezírko je tu přitom ještě jedno, o něco hlouběji v lesích. A když převozníkovi na pramici zaplatíte, nepřeveze vás do říše mrtvých, ale zcela bezpečně jen od břehu ke břehu a zase zpět. To už jsou zejména děti určitě hladové, takže šup zpátky do informačního centra na začátku, protože jedině tam se dá koupit nějaký ten dlabanec a celý výlet detailně probrat.

Dobré vědět: Pokud se vám zdá, že v nohách pořád nemáte dost, šlapejte dál. Po žluté značce dojdete Vlčí roklí až do Teplických skal (proto se celé národní přírodní rezervaci říká Adršpašsko-teplické skály), kterými vede dalších 3,7 km naučné trasy.

2) Babiččino údolí a zámek Ratibořice

„Ach babičko, zde je krásně,“ špitala malá Barunka své pramáti do ucha, aby pak přesně tato slova o pár let později vepsala už jako dospělá Božena do svého vrcholného dílo. A stejně jako se ze slečny Panklové stala paní Němcová, muselo kvůli změně jména na pomyslnou matriku i toto místo. Dřív bylo známé jako Ratibořické, teď už tomuto místu ale nikdo neřekne jinak než Babiččino údolí.

Ona „šťastná to žena“, jak titulní postavu nazvala na jejím pohřbu kněžna, stojí i se svými vnoučaty jen kousek od placeného parkoviště, aby vám ukázala správnou cestu po svém kraji. V sousoší Otty Guttffreunda jí dělají společnost čtyři dítka a samozřejmě věrní psi Sultán s Tyrlem.

Pokud se vydáte přímo za nose (myšleno tím babiččiným, nikoli svým), dojdete po zhruba kilometrové procházce až k zámku Ratibořice. Empírový skvost – tou dobou ovšem už notně zašlý – přebudovala kněžna Kateřina Zaháňská v místo, kde si podávali ruce rakouský kancléř Metternich s ruským carem Alexandrem I. Vy si můžete projít jak samotné komnaty, tak upravený park se zahradami. Prohlídkových okruhů je hned několik, dětem může místo průvodkyně dělat společnost samotná šlechtična v dobovém kostýmu – záleží jaké koupíte lístky, přičemž nejlepší je provést to online.

Dobré vědět: Stejně jako je třeba vytáhnout z měšce nějakou tu zlatku za návštěvu zámku, platí se v Babiččině údolí vstupné i do ostatních budov skanzenu.

Ve skanzenu Rudrův mlýn, Staré bělidlo i Viktorčin splav

Nač se ale schovávat uvnitř, když malebná příroda okolo tekoucí Úpy zve k procházkám pod širým nebem. Vyrazte proti směru jejího toku a po naučné stezce Babiččino údolí dojdete od zámku zpět k sousoší a tím pádem i Rudrovu mlýnu. Ten se dá nejen projít, ale taky si tu můžete pořídit nějaké to občerstvení.

Vysedávat celý den, to by vám ale pracovitá Magdaléna Novotná (ano, i babičky s velkým „B“ mají svá jména) jen tak neodpustila. Takže šup batůžky na záda a jde se. Těm, co poctivě louskali povinnou četbu, jako by ze stránek románu vyskočilo přímo před očima Staré bělidlo. A o kousek dál… Slyšíte to? To asi Viktorka teskně kvílí u splavu poté, co jí voják s uhrančivýma očima zlomil srdce.

Zajímavost: První film o Babičce byl natočen už roku 1921. Druhá adaptace vznikla o 19 let později za II. světové války. Roku 1970 si pak ve dvoudílném snímku Antonína Moskalyka střihla roli Barunky Libuše Šafránková, zatímco v podání Petra Čepka obživl černý myslivec.

To by sice mohlo být z obhlédnutí místního kraje vše, klidně si to ale protáhněte ještě dál. Cesta je vedená i jako cyklostezka, problémy na ní tedy nebudete mít ani na bicyklu či s kočárkem. A tím pádem si snadno uděláte okruh přes hrad Rýzmburk na rozhlednu v Žernově a nazpátek (dohromady 4,7 km, převýšení ani ne 100 metrů, za hodinu a půl jste zpátky).

3) Prohlídka kláštera i pivovaru v Broumově

Město musí mít řád. Nejen ten omezující chování jeho obyvatel, ale především církevní. V Broumově měli to štěstí, že se do místního kláštera po vypálení pražského Břevnova husity přesunuli benediktýni. A to sem spolu největší rukopisnou knihou světa Codexu Gigas přineslo i nebývalý rozkvět tehdy nepříliš významného sídla.

Tlustý svazek sice odvezli jako válečnou kořist Švédi při třicetileté válce, spousta významných artefaktů tu ovšem zůstala a čeká jen na to, až je budete obdivovat v rámci prohlídek. Místní knihovna čítá na 17 000 svazků, ani jedna stránka z nich však není tak významná, jako kopie Turínského plátna nalezená roku 1651. 

Klášter Broumov pak skrývá krapet děsivého tajemství i ve svých sklepeních – konkrétně tu odpočívá 34 mumií významných měšťanů z okolí. Zatímco oni vydechli naposledy už dávno, vy se po rozloučení s nimi jděte nadýchat čerstvého vzduchu ještě při procházce klášterními zahradami.

Tip: V prostorách kláštera funguje i restaurace a kavárna, klidně tu tedy můžete posedět a podebatovat třeba o tom, jak se Kryštofu Dientzenhoferovi a jeho synovi Kiliánu Ignácovi povedla barokní přestavba.

Místo mešního vína pivovar Opat

Po takové procházce, při které máte obdivem neustále pusu otevřenou dokořán, v ní jednomu vyschne. Svlažit hrdlo naštěstí zrovna v tomhle městě není problém. Kdo by se ale sháněl po mešním víně, bude vedle. Ačkoli ne tak úplně, s církví to přeci jen lehce souvisí – pivovar Broumov totiž nese jméno Opat.

Založen byl už roku 1348 a vaří se tu klasická svatá trojice (desítka, jedenáctka a dvanáctka), ale i speciální 17° polotmavý speciál. Nemusíte přitom zůstávat jen u degustace, v létě tu probíhají i komentované prohlídky, v průběhu celého roku si můžete prohlédnout muzeum pivovarnictví.

A ještě do třetice se vraťme k duchovnu, tentokrát nikoli pouze narážkou v názvu. Hřbitovní kostel Panny Marie je nejen sakrální, ale i architektonickou památkou – jde totiž o vůbec nejstarší dřevěnou stavbu na území ČR. Že stojí, je vlastně takový malý zázrak. Vždyť na stavbu se nepoužil byť jen jeden jediný hřebík.

4) Muzeum Merkuru i papíru v Polici nad Metují

Když byla řeč o benediktýnech, ti mají svůj klášter nejen v Broumově, ale také v 15 km vzdálené Polici nad Metují. Uvnitř můžete nakouknout do muzea, jehož součástí je výjimečná soukromá opatova kaple s původní secesní výzdobou a oltářem. Pokud ale nemáte na náboženství a obracení zraku k nebesům náladu, je tu i něco přízemnější (avšak o nic méně zábavného). O 10 minut chůze dále tu přímo vedle sebe stojí dvě muzea.

muzeu Merkuru jsou z této oblíbené stavebnice poskládána kolejiště a celá železnice, ale i replika stroje, na kterém profesor Otto Wichterle vyrobil své první kontaktní čočky. A kromě toho vám tu jedna vstupenka (koupit se dá lístek pro jednoho i zvýhodněný pro rodinu) umožní obdivovat modely ikonických staveb jakými jsou Karlštejn, ještědský vysílač nebo rovnou celé Ocelové město z románu Julese Verna.

Kdo má místo chladného kovu raději šustění papíru, přesune se do sousední budovy, ve které sídlí muzeum papírových modelů. Expozice mají široký záběr, od architektury přes vojenství až po kosmickou techniku.

5) Jiráskův Hronov pobaví umělecké duše

Jako tenká červená linie (ostatně na mapě má i tuto barvu) se mimochodem celým tímto krajem, od Broumova přes Polici a dále na jih, line turistická trasa známá jako Jiráskova cesta. A kam jinam byste po ní mohli dojít než do spisovatelova rodného Hronově. Takže se sem vydejte také, ať už pěšky, autem či vlakem.

Na autora Psohlavců, Temna či F. L. Věka můžete zavzpomínat přímo u jeho rodného domku, případně si některou z těchto knih otevřete v přilehlém parku nesoucím jméno velkého českého spisovatele. Ten na vás bude dokonce dohlížet přímo z pomníčku – tak jako to dělal ostatně celý život nejdřív na litomyšlském a potom pražském gymnáziu, kde byl zaměstnán jako učitel dějepisu.

Kdo má Jiráska obzvlášť rád a nenabažil se ho ani z takřka stovky děl, které po sobě zanechal v knihovnách, může si ještě prohlédnout jeho pozůstalost v druhém poschodí Jiráskova divadla. Čtenáři s trochou fištrónu a zájmem o prkna, co znamenají svět, při zmínce o této budově samozřejmě naskočí i festival amatérského divadla Jiráskův Hronov, který se tu každé léto koná.

A kdo má opravdu pod čepicí, zajde si ještě do interaktivního muzea chytré zábavy Pod čepicí. Jelikož se tady na exponáty jen nekouká, ale je přímo žádoucí je dokonce osahat a všelijak si s nimi hrát, bude se tahle zábava líbit především mladším návštěvníkům. Jednotlivé výstavy se tu pravidelně obměňují, a tak se na paškál dostává jednou chemie, jindy zase optické klamy. Pokaždé je to ale náramná zábava, a to je přitom ceník přívětivý zejména k rodinné peněžence.

6) Dělostřelecká tvrz Dobrošov a vojenské sruby v okolí

Zbudovány na obranu vlasti musely nakonec jen mlčky přihlížet jejímu porobení. Systém příhraničních pevností měl Československo ubránit před invazí rozpínavých Němců, po Mnichově jim ale padl do rukou bez jediného výstřelu. I díky tomu se ale dochoval v podobě, kterou mohou obdivovat váleční pamětníci i kluci, co si teprve na vojáčky hrát začali.

K nejpůsobivějším vojenským objektům u nás patří i dělostřelecká tvrz Dobrošov střežící kopce za Náchodem. Uvnitř si prohlédnete jak kasárenské sály, tak ošetřovnu, stavíte se ale i muničním skladu a u všeho se samozřejmě vyfotíte.

Unikátní soustava podzemních chodeb vás ale zavede i do sousedního srubu Zelený a ani tady nemusí být vaší válečné exkurzi konec. Naučná stezka Po opevnění Běloves vás zavede i k dalším srubům, z nichž ten pěchotní jménem Březinka vrátila velká rekonstrukce až do stavu z roku 1938. Zelená turistická značka vám pak ukáže cestu rovnou dál do Náchoda, o tom si ale povíme víc až v následujícím odstavci.

7) Město a zámek Náchod s medvědí šlechtou

Pokud jdete přesně po odstavcích tohoto textu a turistických značkách zmiňovaných jen o několik řádků výše, stojíte právě teď u posledního pěchotního srubu Voda v městské části Běloves, která leží ve východním cípu Náchoda. A když už tu jste, byla by škoda si tuhle obec o přibližně 20 000 obyvatelích neprojít celou.

Cesta samozřejmě nemůže vést nikam jinam než na zámek Náchod. Pokud to vezmete okolo řeky Metuje, vlevo zahlédnete i budovu pivovaru Primátor. Místní sládci jsou tu ale jen od vaření, žádné prohlídky na rozdíl od Opata nedělají, proto se nezastavujte (maximálně na skok v návštěvnickém centru) a pokračujte rovnou nahoru na kopec.

Už z vyvýšené polohy lze snadno usoudit, že šlo původně spíš o hrad střežící panství před nájezdníky nežli zámek. Do této podoby byl přestavěn až později. Dnes už tu ale nekoluje jen modrá krev Piccolominů, ale i hloučky turistů toužící se dozvědět z prohlídek něco málo o historii tohoto rodu i jejich majetku. A kromě toho tu žijí také Ludvík a Dáša – dva hnědí huňatci, za kterými se můžete vydat na návštěvu do místního medvědária.

Další tipy na výlet – zvířátka, výhledy, voda a dva bráchové

Bylo to krásné a bylo toho dost, napsal by možná Vítězslav Nezval o tomhle krátkém putování krajinou okolo Adršpachu. Ale vy tu máte možná naplánovanou dovolenou na delší dobu, případně už jste na některých místech byli, a hodil by se ještě nějaký ten tip na výlet. Pro všechny takové tedy ještě ve zkratce a stručně pár dalších míst k objevení:

  • Safari park Dvůr Králové2400 zvířat, mezi kterými se na rozdíl od ostatních zoo nemusíte jen procházet, ale klidně se i projet vlastním autem nebo místním Afrika truckem či Safari busem

  • Stolová hora Ostaš – Okolo přirozené dominanty Policka vedou dvě turistické trasy, každá z nich do jiného skalního labyrintu (těšte se na Zbrojnoše s kuklou, Mohylu smrti i další útvary)
  • Vodní nádrž Rozkoš – Osmá největší přehrada na našem území přezdívaná Východočeské moře poskytuje s rozlohou 800 hektarů dost prostoru k letní rekreaci, vodním sportům (obzvlášť surfování tu frčí skoro jako na Havaji) i rybolovu
  • Muzeum bratří Čapků – v rodném domě Karla (Josef se narodil o tři roky dříve stejně jako Jirásek v Hronově) v Malých Svatoňovicích vzniklo muzeum s artefakty vztahujícími se k životu obou českých velikánů, kromě knih uvidíte i rodinné fotografie, různé dobové dokumenty a korespondenci
  • Rozhledna Na Signálu – kousek za Hronovem se do nadmořské výšky 521 metrů tyčí špička rozhledny, ze které je za pěkného počasí vidět nejen na nedalekou Ostaš ale až do Krkonoš nebo ke Kralickému Sněžníku 

Pavel Fukar

Mám rád čtení, psaní, jen to počítání mi moc potěšení nepřináší. Vždycky se s chutí kouknu na fotbal, basket, hokej, atletiku, šipky… vlastně na libovolný sport. Chodím do kina, divadla a taky na dlouhé procházky do lesa, když je zrovna čas. Zajímají mě auta (přestože neřídím), mobily a počítačové hry. Nesnáším výšky a vysávání.

Zaujal vás článek? Tohle se vám bude líbit!