Národ pejskařů, nebo odkladačů? Proč naši psi končí v útulcích čím dál častěji?

Psí útulky praskají ve švech. Čím to, že v nich končí stále více zvířat? Jakou roli v tom hrají množírny, jakou rodinná soudržnost a počáteční naivita? O tom všem jsme si povídali s Petrem Sokolíkem, zakladatelem spolku Běhejme a pomáhejme útulkům z. s., který organizuje charitativní běhy a celorepublikovou sbírku Den zvířat. Výtěžek z akcí putuje v plné výši do vybraných útulků, které za něj nakoupí například krmivo nebo nákladnou veterinární péči.

Kdy ve vás uzrála myšlenka na to, že budete pomáhat zvířatům v útulku?

Dlouho jsem o pomoci útulkům přemýšlel, ale bránil se návštěvě. Nechtěl jsem vidět psy v klecích, bál jsem se, v jakých podmínkách tam budou. Před lety jsem se rozhodl do jednoho zajet a napsal jsem kamarádům, že budu mít prázdné auto, a tak bych tam odvezl věci i za ně. Měl jsem auto plné krmiva, ale bohužel nebylo nejlepší z hlediska složení a psům moc nevyhovovalo. Navíc pokud jsou psi po operacích nebo byli týráni, potřebují kvalitní stravu, aby se dostali zpět do kondice. Útulky mají většinou smlouvy s kvalitními značkami, které jim dávají prémiové krmivo za výrobní cenu. Psům je ale nutné platit drahá ošetření a operace. Tehdy jsem pochopil, že smysluplnější pomocí je pomáhat útulkům finančně.

Celorepublikovou sbírku Den zvířat pořádáte jednou za rok od 1. září do 4. října. Je to jediná akce, kterou organizujete?

Celorepubliková sbírka poběží letos podruhé, náš spolek ale funguje už sedmým rokem. Vše začalo akcí Běhejme a pomáhejme útulkům. Před několika lety hodně lidí začalo běhat, což je moc dobře. Napsal jsem tedy přátelům na sociální síti, že by bylo fajn jít si zaběhat do Stromovky, a aby každý, kdo přijde, vzal jako startovné 100 Kč. Na běh přišlo 26 lidí a vybrali jsme 4000 Kč, které jsme na po doběhnutí předali zástupci jednoho útulku. To bylo v květnu 2014. Z běhu se stala tradice, o které si lidé mezi sebou řekli, a každý rok přicházelo více účastníků. Poslední ročníky v Praze navštěvuje přibližně 1500 lidí. Od roku 2017 se běhy konají v mnoha dalších městech. Dnes už akce není o běhání. Máme okruh i pro lidi, kteří se chtějí jen projít. Po běhu následuje program s ukázkami psích dovedností (dogdancing, policejní zásah psů, psí lavinoví záchranáři, agility). Máme založený sbírkový účet a všechny prostředky během roku pečlivě rozdělujeme. Za 6 let jsme pomohli 78 útulkům částkou 2,1 milionů korun.

Lidé si dopředu nepromyslí, co je čeká, když si psa pořídí. Neřeší, jaký temperament má rasa, která se jim líbí, kolik času musí věnovat výchově, jestli se k nim tohle plemeno vůbec hodí… Hodně lidí podlehne tomu, že mít psa je módní a trendy.

Dostanou dárci nějakou zpětnou vazbu? Dozvědí se, jak útulky s penězi naložily?

Ano. Chceme, aby dárci věděli, za co útulky peníze utratí. Proto na sociálních sítích tyto informace zveřejňujeme. Na našich běžeckých akcích jsou útulky vždy přítomny a lidé se mohou s jejich prací seznámit.

V upoutávkovém videu máte mix zajímavých osobností, např. Ivana Trojana, Evu Samkovou nebo Honzu Musila. Jak se vám je podařilo dát dohromady?

Moc se mi líbí, jak tohle vzniká. Mám okolo sebe přátele, kteří náš projekt znají. A oni sami mi napsali, že se přátelí například s panem Trojanem, Evou Samkovou, Patricií Pagáčovou nebo Benem Cristovaem a že by nějak mohli celému projektu pomoct. Vše bylo profesionálně natočeno špičkovou kamerou. Bylo krásné, že nám ji společnost, která s ní točí hollywoodské filmy, zapůjčila na 3 dny zdarma, i když půjčení stojí 60 000 Kč na den. Moc si vážím toho, že účinkující i všichni lidé okolo šli do projektu zdarma.

Kolikrát do roka pořádáte charitativní běhy a ve kterých městech?

Pořádáme běhy jednou do roka v Praze, Plzni, Brně, Opavě, Klášterci nad Ohří a Jablonci nad Nisou. V každém městě vybíráme útulky, které nejsou městské. Účastníci akce se osobně seznámí s lidmi, kteří útulek v jejich městě provozují. Dost často se stává, že lidé o zařízení ani neslyšeli. Tady se vzájemně poznají.

Co dělá spolek Běhejme a pomáhejme útulkům z. s. Jednou do roka organizuje charitativní běhy na podporu útulků v Praze, Plzni, Brně, Opavě, Klášterci nad Ohří a Jablonci nad Nisou Spustil celorepublikovou sbírku Den zvířat, která se koná od 1. září do 4. října. Sbírka je nejen pro psí a kočičí útulky, ale i pro zařízení, která pomáhají týraným koním a hospodářským zvířatům Sbírku podporuje řada slavných osobností, např. Ivan Trojan, Eva Samková nebo Ben Cristovao Výtěžek ze všech charitativních akcí je předán vybraným útulkům. Na sociálních sítích spolku se dozvíte, jak útulky s penězi naložily

Vaše sbírka je výjimečná v tom, že pomáhá nejen útulkům, ale také azylovým farmám. O týrání hospodářských zvířat se až tak nemluví. Je v Česku hodně takových případů?

Tohle je velmi složité téma, ale rád odpovím. Naší snahou je poukázat na to, že i jiná zvířata než jen psi a kočky cítí emoce jako strach, vnímají bolest, milují a touží po lásce. Některá zvířata máme jako člena rodiny, jiná vnímáme jen jako potraviny. Jsme rádi, že lidé dnes při nákupu potravin přemýšlejí například o původu vajec, nebo z jakého chovu je maso, které si zakoupili.

Soudržnost rodiny už není, co bývala, a tak v útulcích končí čím dál častěji zvířata po zemřelých majitelích, protože blízká rodina se o ně nepostará.

Díky sbírce a charitativním běhům jste v kontaktu se spoustou útulků. Jaká je vlastně v posledních letech situace? Zbavují se lidé zvířat víc, nebo naopak méně?

Lidé se zbavují zvířat více a těch důvodů je několik. Zaprvé mají pocit, že útulky slouží k nějakému odkládání psů, které už nechtějí nebo nezvládají, což tak není. Za druhé, soudržnost rodiny už není, co bývala, a tak v útulcích končí čím dál častěji zvířata po zemřelých majitelích, protože blízká rodina se o ně nepostará. Psích seniorů je v útulcích bohužel opravdu hodně. Zatřetí je to snaha lidí ušetřit, a tak si raději místo kvalitního štěněte z chovu s průkazem původu, pořídí štěně z množírny, které sice stojí méně, ale nemají nikde záruku plemene ani zdraví. Pak nastane to, že pejsek neodpovídá povaze nebo vzhledem, má chatrné zdraví, a tak se ho majitelé zbaví, protože náklady na veterinu jsou astronomické.

S jakými problémy se útulky nejčastěji potýkají?

Velkým problémem je právě problematika psů z množíren a z tzv. nezvládnutých chovů, což bývají zvířata s obrovskými zdravotními a zejména psychickými problémy vyžadující obvykle dlouhodobou individuální péči, která stojí obrovské peníze. Pejsci z množírny jsou finančně obvykle nejnáročnější, protože kvůli dlouhodobému zanedbávání vyžadují péči skutečně komplexní. Zde se bohužel situace stále spíš zhoršuje a doufám, že novela trestního zákoníku, která chov v nevhodných podmínkách kriminalizuje, pomůže v omezení tohoto obřího utrpení a byznysu.

Dokážete nám pro představu říct, kolik stojí v průměru péče o psa nebo kočku v útulku?

Péče opravdu není vůbec levná, velmi závisí na velikosti, věku a zdravotním stavu. Standardní měsíční náklad je u psa okolo 5 000 Kč, u kočky polovina. U nemocných a starých zvířat je to mnohem více. Útulky řeší poúrazové stavy včetně náročných ortopedických operací a rehabilitace, ale i běžnější problémy v podobě různých zánětů, kožních či zažívacích potíží, nežádoucích útvarů apod. Jednorázová veterina se pohybuje od 1000 do 100 000 Kč.

Je i přes osvětu stále jedním z hlavních důvodů odložení psů a koček to, že přestali děti bavit, že byli nevhodným dárkem?

Děti nejsou úplně hlavním důvodem. Častější případ je odložení pejsků, kteří byli jako štěňata pořízené pro babičky a dědečky, kteří na ně fyzicky už nestačí. Pro starší lidi je pejsek skvělý společník, který jim dodá lásku, pocit užitečnosti, ale více se k nim hodí pes ve středním věku a ne velké plemeno. Dále bývá zvíře odloženo, když rodina čeká miminko nebo se přestěhuje. Mnoho lidí tuhle zodpovědnost přehodí na útulky s tím, že určitě pro zvíře brzy seženou novou rodinu. Nekoukají ale na to, že zvířata trpí samotou a steskem po rodině.

Podle mě by se mělo víc mluvit o problému množíren. Sice ušetříte na ceně psa, ale je to vykoupené utrpením fenek – matek – a štěňata mají chatrné zdraví. Pro lidi je pak nepřijatelné dávat tolik za léčbu a zbaví se jich.

Psa vidíte prakticky na každém rohu, zdá se, že je snadné se o něj postarat. Realita je ale jiná, péče je náročnější, než jak vypadá. Myslíte, že kdyby tu byla větší osvěta a víc se o tom mluvilo, že by si lidé pořízení psa rozmysleli a počet odložených psů by klesl?

Lidé si opravdu nepromyslí předem, co je čeká, když si psa pořídí. Neřeší, jaký temperament má rasa, která se jim líbí, kolik času musí věnovat výchově pejska, jestli se k nim tohle plemeno vůbec hodí (viz pořizování štěněte vlčáka důchodcům)… Hodně lidí podlehne tomu, že mít psa je módní a trendy. V dnešní době si ale tohle všechno můžete zjistit na internetu, nepřičítal bych odložení psů malé osvětě. Když si lidé pořizují auto, tak si také zjišťují, kolik benzinu spotřebuje atd. Podle mě by se mělo víc mluvit o problému množíren. Sice ušetříte na ceně psa, ale je to vykoupené utrpením fenek – matek – a štěňata mají chatrné zdraví. Pro lidi je pak nepřijatelné dávat tolik za léčbu a zbaví se jich.

Pamatujete si nějaký příběh, který vás obzvlášť chytil za srdce?

Čakýnek z útulku Naděje pro čtyři packy. Obrovský salašnický pes, který byl dlouhou dobu v útulku bez povšimnutí. V obou kolenech na zadních nohách měl utržené přední křížové vazy a naději mu nikdo nedával. Z vybraných peněz jsme mu zafinancovali dvě náročné operace a brzy se objevili noví majitelé a odvezli si ho domů do Českého ráje.

Máte vy sám nějaké zvířátko z útulku?

Já sám doma psa ani kočku kvůli nedostatku času nemám. Mít domácí zvíře neznamená jen přichystat jednou za den misku s granulemi, je to o zodpovědnosti, péči.

Zvyšuje se v Česku zájem o zvířata z útulku?

Ano, myslím, že se to daří a lidé mají o psy z útulku větší zájem než v minulosti. Jsme národ pejskařů a mnoho lidí dnes chápe, že pokud do rodiny hledají ideálního parťáka, v útulku jim s výběrem poradí nejlépe. Ale týká se to nejvíce malých plemen a štěňat.

Jsme národ pejskařů a mnoho lidí dnes chápe, že pokud do rodiny hledají ideálního parťáka, v útulku jim s výběrem poradí nejlépe.

Někteří lidé nechtějí zvíře z útulku, protože se bojí, že má špatné návyky nebo snadněji onemocní. Není to ale omyl? Proč by si podle vás měli lidé pořídit psa nebo kočku právě z útulku?

Tohle považuji opravdu za omyl a jsem moc vděčný paní Kubišové a panu Srstkovi, že lidem ukázali, že si zvířata z útulků zaslouží šanci najít druhý domov a že jde o věrné parťáky, ne zákeřné psy. Většina zvířat je v útulku proto, že měla smůlu na špatné lidi, které zvířata omrzela, a tak je odložili. Dobré útulky a spolky jsou schopni vám o zvířeti podat mnoho informací, zvíře projde veterinární prohlídkou a často jsou před adopcí vyřešeny zdravotní problémy, které zvíře mělo. Útulky se snaží najít pro zvířata rodinu, kde jim bude dobře, která jim bude vyhovovat, aby se do útulku už nevrátila. Proto se velmi často děje, že než psa adoptujete, chodíte ho navštěvovat a máte větší jistotu toho, koho si k sobě domů berete. Ve většině případů jde o opravdu milé pejsky, kteří ve své psí velkorysosti lidem odpustili špatné chování a to, že je opustili.

Čím vás zvířata nejvíc překvapují? Co bychom se od nich měli naučit?

Zvířata vnímají svět jednodušeji než my. Naše mysl je neustále zatížena tím, že vzpomíná na minulost nebo plánuje věci budoucí. Tohle zvířata neznají. Existuje pro ně tady a teď. Když pozoruji psy u svých rodičů, jsou vlastně stále dobře naladěni. A jejich láska je bezpodmínečná. Můžete odejít na hodinu pryč a budou vás vítat, jako by vás neviděli celý týden.

Čeho byste si přál se svým spolkem a sbírkou dosáhnout?

Byl bych rád, kdyby se nám povedlo vybudovat sbírku, která by měla svoji tradici, která by bojovala proti nepoctivcům, kteří na ulici vybírají peníze na falešné spolky. Náš sen je vytvořit pro zvířata podobnou sbírku jako je Tříkrálová, kterou lidé podporují, věří jí a nebojí se o svůj příspěvek. Stejně tak se nemusíte bát u naší organizace. Chceme tu být pro všechna opuštěná zvířata.

Chci přispět na opuštěná zvířata