Paříž romantická, moderní i historická: Celodenní výlet na nejkrásnější místa

Paříž byla nádherná – město je krásné i veškeré památky. To jsme si velice užili i počasí nám přálo – bylo krásně.

Rozbil se autobus a čekali jsme jak bezdomovci na mostě u Jindřicha. Již při cestě do Paříže se řešil problém s autobusem, byl to takový starý vrak. A paní delegátka – to byl taky mazec – raději se od ní nevzdalovat aby nám v Paříži nezdrhla. Vůbec ji nezajímalo jestli má všechny lidi a šla aby dodžela časový harmonogram.

Paříž celkově.

Paní průvodkyně absolutně nezvládala skupinu 60ti lidí a organizaci cesty k památkám, polovina skupina nikdy nevěděla kam se jde, nebyl dodržen daný časový harmonogram. Dále se mi nelíbil přístup pánů řidičů a celkově pana jednatele cestové kanceláře ke vzniklým problémům. Autobusu se porouchla převodovka ( podotýkám že s autobusem byly problémy i cestou do Paříže, ale nikdo s tím nic nedělal!) Tři hodiny v noci se čekalo na vyjádření zda nezůstaneme přes noc v Paříži pod mostem a kdyby nebylo hlasitých spoluzájezdníků, kteří volali i na ambasádu, asi bychom tam seděli doteď. Autobus díky poruše zpáteční cestu jel tak padesátkou, ( za což byla i pokuta v Německu), takže spousta lidí nestihla navazující spoje z Prahy. Kromě nevyřešené poruchy byl autobus na tak dlouhou cestu nevyhovující, některá sedadla byla nalomená, nepohodlná a místa na nohy taky nebylo.

Památky Paříže.

Co se nelíbilo? Vtipná otázka. Začalo to už opožděném odjezdem z Prahy, kde jsme se seznámili s paní průvodkyní, která vzhledem ke svému již důchodovému věku, by rozhodně neměla sama jet jako delegát se skupinou více než šedesáti osob. Paní průvodkyně již v autobuse neustále vyprávěla, většinou i pro nás vzhledem k destinaci, úplně jiné informace. Cestou přes noc následovalo opravování autobusu, kterému se vysypala převodovka a řídiči a neustále leželi pod strojem. Do Paříže jsme dojeli s téměř tříhodinovým zpožděním, kde průvodkyně vyletěla z busu, že tedy jdeme k Eifellovce, že polovina lidí, je ještě v autobuse a ona již na druhé straně ulice a pomalu mizí účastníkům za rohem, samozřejmě některým utekla už tam. Následovala prohlídka Eiffelovy věže, kde téměř nikdo nevěděl v kolik a kde se máme po prohlídce sejít. Nějakým zázrakem jsme si tedy tuto informaci mezi sebou předali a sešli se. To, že nás delegátka spočítala a i přes to, že jí dva chyběli, odešla s celou skupinou a se slovy „čekat na ně nebudeme, kdyžtak na mě číslo mají“. Pokračovali jsme tedy s ní dostihovým tempem po Francii, kde výklad, který prováděla, slyšeli jen asi tři účastníci, kteří klusali vedle ní. I slibované rozchody byly vtipné, 15 minut na návštěvu toalety a občerstvení u Vítězného oblouku je opravdu málo. Přesun metrem, kde se opět pár lidí ztratilo díky nedostatečným informacím, už delegátka ani neřešila. V takovém duchu se nesla celá prohlídka města. Ovšem třešničkou na dortu byl večer, kdy jsme měli odjíždět ve 22 hodin, kde nás měl vyzvednout autobus, který ovšem nedorazil. Řidiči telefony samozřejmě nezvedali. Přes šedesát špinavých, unavených lidí, kteří v nohách měli téměř 25km, čekali v noci od 22 hodin do 1 hodiny ráno ve Francii někde na mostě a nevěděli, jak se dostanou domů. Řidiči, když se jim podařilo dovolat, tvrdili, že bus je rozbitý a rozhodně dnes neodjedeme. Následovalo obvolávání obou jednatelů cestovní kanceláře, kteří byli k situaci naprosto lhostejní. Všem tvrdili, že řidiči autobus nějak opraví, aby byl pojízdný a ať vydržíme. Následovalo několika hodinové dohadování po telefonu jak s řidiči, tak s jednateli a delegátkou. Ve finále jsme se dozvěděli, že bus prý není rozbitý, ale pouze řidič vjel pod most, kde mu značka jasně říkala, že se tam na výšku nevejde a on tam stejně jel, kde vzhledem k rozbité převodovce nemohl zařadit zpátečku. Rozhodli jsme se společně najít náš bus, abychom si alespoň vzali naše věci. Prošli jsme se tedy ještě v jednu hodinu ráno po Paříži asi ještě další tři kilometry. U busu jsme čekali, co se bude dít, zda na své náklady budeme hledat letiště či hotel. Autobus nakonec vytáhla ceskou ambasádou přivolaná asistenční služba, která volala pařížskou policii, aby zastavila dopravu a mohli nám vytáhnout autobus. Po té následovala informace, že můžeme odjet. Doufajíc, že v pořádku dojedeme do Prahy, jsme se ve 2 hodiny ráno vydali na cestu, kdy ještě následovala opět oprava převodovky. Cestou byla naše nejvyšší rychlost jen asi 70km/h, v kopci jen 30km/h, bus se prostě rozpadal cestou. V Německu nás ještě ke všemu zastavili celníci, kteří nás hodinu dusili na parkovišti a udělili řidičům pokutu 200€. Do Prahy jsme se měli vrátit v neděli kolem poledne, dorazili jsme kolem 18 hodiny.

Tuto cestovní kancelář rozhodně nedoporučuji. Lhostejnost jednatelů a zástupců dopravní společnosti je naprosto neskutečná!!!!

Program byl moc hezky vymyšlený, paní průvodkyně věděla spoustu zajímavostí. Ale je to náročné, za jeden den stihnout tolik památek

Přístup cestovní kanceláře ke vzniklým problémům, když se rozbil autobus a 60 lidí stalo na ulici Paříže a nevěděli co s nimi bude zda se dostanou domů nebo budou muset někde přespat

Město

1) průvodkyně Zdeňka – paní, obdivuhodného věku (cca 75 let), která ovšem absolutně nezvládala výklad a koordinaci skupiny 60 lidí > už po první zastávce jsme odjeli na druhou zastávku zájezdu bez 4 lidí. Nebylo možné se průvodkyni dovolat a zeptat se na cestu. Museli jsme se dopravovat sami, jak jsme zvládli a jak jsme si poradili.
> autobus nás měl vyzvednout ve 22.00. Autobusu se rozbila převodovka a vyjeli jsme z Paříže až ve 2.30 ráno!!! Do té doby jsme mrzli na ulici! Ve skupince byli jak těhotné ženy. starší lidi, ale i děti. Autobus musela odtáhnout odtahovka a zkontrolovat servisní služba.
>v Německu při policejní kontrole na dálnici dostal autobus pokutu, protože NEMĚL TECHNICKOU!!!!
>STRAŠNÝ VÝLET! Pozorně čtěte tuto recenzi. Bylo nás na zájezdu 62 lidí. Museli jsme řešit problém s ČESKOU AMBASÁDOU v Paříži!
> DBEJTE NA TUTO RECENZI PŘED KOUPÍ VOUCHERU OD CESTOVKY EUROPATOUR!

Prohlídka Paříže.

Cesta zpět- organizace, informovanost, chuť pomoci.
Cestou do Paříže se autobus porouchal. Ano, i to se může stát. Ale naše technické potíže nikoho nezajímali, občas jsme zastavili, řidiči poštelovali spojku, aby autobus vůbec byl schopný pohybu a jelo se dál. Když nás, ale měli ve 22:00 nabrat, nikdo se nedostavil. Ve 22:20 volali, že mají tech. potíže, ale že je to hned vyřešené. Po hodině nic, jednatelé nic nevěděli a nebyli ochotní a schopni nám pomoci. Nikdo nevěděl co se bude dít.. jeslti se dostaneme domů. Řidiči přestali brát telefony, nevěděli jsme kde autobus stojí, neměli jsem věci, jídlo, byla zima. O půlnoci jsme se tedy vydali k autobusu pěšky, když nám laskavě páni řidiči řekli, kde uvízli. Autobus odbočil do zákazu vjezdu, vozidlům vyšším jak 2.7 metrů. A jak jsem zmiňoval dříve. Měl poruchu převodovky a tudíž nemohl vycouvat. Po příchodu k autobusu, který stál v nepřehledné zatáčce, jsme se zeptal jednoho z řidičů, jestli si myslí, že je v pořádku mít přes dvě hodiny nijak neoznačený nepojízdný autobus. Žádná výstražná světla, trojúhelník před zatáčkou, nic. jen odvětil, jestli je to všechno co jsem potřeboval. Takový člověk dostane řidičské opravnění a stane se profesionálním řidičem? Vjet do zákazu se můžu stát každému, ale neoznačit překážku? Ihned co jsme k autobusu přišli, dva další automobily do autobusu skoro narazili. Když někdo ze spolucestujících zajistil přes asistenční službu odtahovku, konečně jsme po 5 hodinách nejistoty vyjeli na cestu domů. To ovšem také nebyl žádný med. Do kopce se autobus doslova plazil. V Německu nás zastavila dopravní policie, že podle ní s autobusem není něco v pořádku a další 45 minut jsme čekali. naštěstí na pokaženou převodovku nepřišli a v autobusu hrůzy jsme mohli dojet do Prahy..

Výlety na památky, program, znalosti průvodkyně

rozbitý autobus a jednání řidičů a pana jednatele společnosti, kteří nebyli schopni říct, co s námi bude a nechali nás v noci v Paříži stát a čekat na autobus, aniž bychom věděli, kdy autobus přijede nebo zda vůbec přijede a nebudeme se muset dopravit zpět sami na vlastní pěst (zpočátku ani nebrali telefon a potom když se uráčili ho vzít, neměli pro nás žádné řešení, takže jsme stáli v zimě sami v noci v Paříži a nevěděli co teda bude), takže místo okolo poledne jsme přijeli až večer a nestihli tak navazující spoje z Prahy..

Město

1) průvodkyně Zdeňka – paní, obdivuhodného věku (cca 75 let), která ovšem absolutně nezvládala výklad a koordinaci skupiny 60 lidí > už po první zastávce jsme odjeli na druhou zastávku zájezdu bez 4 lidí. Nebylo možné se průvodkyni dovolat a zeptat se na cestu. Museli jsme se dopravovat sami, jak jsme zvládli a jak jsme si poradili.
> autobus nás měl vyzvednout ve 22.00. Autobusu se rozbila převodovka a vyjeli jsme z Paříže až ve 2.30 ráno!!! Do té doby jsme mrzli na ulici! Ve skupince byli jak těhotné ženy. starší lidi, ale i děti. Autobus musela odtáhnout odtahovka a zkontrolovat servisní služba.
>v Německu při policejní kontrole na dálnici dostal autobus pokutu, protože NEMĚL TECHNICKOU!!!!
>STRAŠNÝ VÝLET! Pozorně čtěte tuto recenzi. Bylo nás na zájezdu 62 lidí. Museli jsme řešit problém s ČESKOU AMBASÁDOU v Paříži!
> DBEJTE NA TUTO RECENZI PŘED KOUPÍ VOUCHERU OD CESTOVKY EUROPATOUR!

Zodpovědná průvodkyně se dobře orientovala v Paříži a vysvětlila veškeré dotazy.
Výborný jednodenní program s vhodnými pauzami na rozchod.
Výlet na lodi ukázal Paříž z jiné stránky.

Takoví „bručouni“ řidiči, kteří slíbené nápoje (kávu atp.) na povinných zastávkách proměnili v prach, zastávka na cestě zpět až po 8 hodinách.