Lachtan, síň smíchu i hvězdárna. Poznejte Petřín jinak než jen z rozhledny

Lachtan, síň smíchu i hvězdárna. Poznejte Petřín jinak než jen z rozhledny

Iva Petřinová 28. 3. 2021

Že je vrch Petřín rájem všech milenců, kteří obklopují Máchovu sochu nejen v čase májovém, víme všichni. Jak z něj ale vytěžit co nejvíce pro rodinný výlet s dětmi? Přináším vám pár tipů, jak si Petřín užít s celou rodinou. A přidáme i pár tipů na jídlo s sebou, kdyby vás po cestě přepadl hlad.

Upozornění: V článku jsou zmíněna také místa, která jsou na základě vládních nařízení zavřená. Jejich návštěva teď není možná. I tak si ale užijete krásnou procházku plnou nečekaných zážitků.

Lanovkou až k rozhledně

Nejsnazší a nejatraktivnější možností, jak se vypravit nahoru na Petřín, bude vyjet lanovkou ze stanice Újezd. Děti se možná budou nejdřív divit a očekávat sedačku či kabinku, namísto toho však přijede vláček, který se urputně drápe do stráně. Při bližším prozkoumání ale děti zjistí, že ho po kolejích opravdu táhnou silná lana, a tak uvěří, že jde skutečně o lanovku. Jízda trvá asi 3 minuty, tak si je řádně vychutnejte kocháním se na pražská panoramata.

Vyrazte na Petřín a kochejte se krásným výhledem na Prahu.Vyrazte na Petřín a kochejte se krásným výhledem na Prahu.

Slevomatí tip: Kousek od Petřína je malebný ostrov Kampa. Protáhněte si procházku až tam a objevte vodníka nebo zázračný mandl.

Po vystoupení z lanovky zejména za letních měsíců vás určitě omámí vůně růží, které kvetou všude kolem. Není se co divit, nacházíte se v Růžové zahradě. Tou projděte podél zubaté hradby známé jako Hladová zeď. V tuto chvíli je dobré mít nastudováno, proč se tak jmenuje, jinak se může stát, že se děti budou bát, že tahle hrůzostrašná zeď třeba požírá turisty.

Slevomatí tip: Chtěli byste víc tipů na rodinné procházky po Praze? Iva Petřinová, autorka tohoto článku a pražská průvodkyně, vydala knihu „Hravý průvodce Prahou: Vycházky, na které se děti budou těšit“. Najdete v ní spoustu krásných vycházek a zajímavých příběhů z dávné minulosti.

Pověst o Hladové zdi

Roku 1360 postihla české země neúroda a poté pochopitelně velká bída. Mnoho lidí donutil hlad obstarávat si jídlo krádeží a věznice se rychle zaplňovaly. Karel IV. měl kvůli tomu starosti a přemýšlel, jak situaci vyřešit. Zamyslel se. „Dostanete práci a s ní i dobrou obživu. Jděte na úpatí petřínského vrchu, moji lidé vám ukáží, co máte dělat.“ Královští úředníci přivedli chudáky na Petřín a přikázali jim postavit z Petřína k Újezdu kamennou zeď k ochraně rozrůstajícího se města.

I dali se všichni hned do práce; někteří lámali kámen, jiní míchali písek, vápno a maltu, další přitesávali velké kamenné kvádry a kladli je do nové zdi. Tak pracovali dva roky, dokud nebyla největší nouze zažehnána. Za svou práci nebrali peníze, ale dostávali jídlo, obuv a ošacení pro sebe i své děti. Císař sám se často chodil dívat, jak stavba pokračuje, a začalo se tehdy mezi lidem říkat, že ta zubatá zeď bude stát na věčnou památku Otce vlasti, neboť se postaral o to, aby zuby chudáků měly do čeho kousat. Na připomínku toho, že jim pomohl od hladu, se jí od těch dob říká Hladová.

Na Petřínskou rozhlednu vede 299 schodů. Můžete se ale vyvézt i výtahem.Na Petřínskou rozhlednu vede 299 schodů. Můžete se ale vyvézt i výtahem.

Ale to už se jednou z branek (hned za sympatickým hřištěm) dostáváte před dominantu celého vrchu – Petřínskou rozhlednu. Starší děti můžete prozkoušet v tom, jakou slavnou evropskou stavbu jim připomíná, ty mladší bude nejspíš zajímat, jak se dostat nahoru. Schodů je 299, je tedy na uvážení každého, na co si troufá. Velkou výhodou je dvojité šroubovité schodiště, takže se nebudete potkávat s lidmi scházejícími dolů, ale výšlap to přece jen je. Druhou možností je vyjít jen do první vyhlídkové plošiny, i odtud se nabízí okouzlující výhledy do všech stran. Nejjednodušší variantou je nechat se vyvézt až nahoru výtahem.

Slevomatí tip: Spojte procházku s dobrým jídlem do ruky. Tyhle podniky najdete kousek od Petřína. Vyznačili jsme je i do mapky níže, abyste věděli, kde je najdete.

Ukázat další restaurace, které máte po cestě

Zrcadlové bludiště: proměňte se v trpaslíka

První, téměř povinný bod návštěvy Petřína, bychom měli za sebou, ale co teď dál? V okolí se nachází řada menších církevních staveb, jejichž historie malé děti asi příliš nezaujme, ale je tu další lákadlo. A to hned naproti kostelu sv. Vavřince (toho s cihlovou fasádou) – vypadá jako věž starobylého hradu s cimbuřím a korouhvemi, jako by sem ani nepatřil. Tak trochu je to pravda, stavba původně sloužila jako výstavní síň v Holešovicích a sem byla až později přenesena a nainstalovaná velmi vyhledávaná atrakce – Zrcadlové bludiště.

Labyrint zrcadel má připomínat gotické chodby, které ústí v místnosti s obrovským obrazem. Upoutá asi spíš kluky, tím spíš, že jde o diorama, tedy obraz doplněný plastickým popředím. Jedná se o obraz bitvy z doby třicetileté války, přesně boj Pražanů se Švédy na Karlově mostě. Popředí vytváří iluzi průhledu Staroměstskou mosteckou věží, doplněnou skutečnou dlažbou a zbraněmi. Z hloučku bojujících mužů vyniká zejména vysoká postava odvážného jezuitského profesora Jiřího Plachého, který tehdy údajně vedl studenty z Klementina do nejprudších šarvátek.

Po krátké historické zastávce můžete pokročit do Síně smíchu, tedy místnosti plné vydutých a různě pokroucených zrcadel, které deformují lidské bytosti do postav trpaslíků či naopak dlouhánů; zkrátka jen stěží se ubráníte smíchu.

Kolem Máchy ke hvězdárně

Odtud se vrátíme zpět k horní stanici lanovky, projdeme Růžovým sadem okolo sousoší Polibek, který nám připomíná, že se Petřínu také říká vrch zamilovaných. Ti se už tradičně scházívají na 1. máje u sochy básníka K. H. Máchy ve spodní části sadů. Za Růžovým sadem se nachází Štefánikova hvězdárna, kde se pravidelně pořádají pozorování denní i noční oblohy hvězdářským dalekohledem, zajímavé programy a pořady nejen pro dospělé, ale i pro děti. Všechny důležité pamětihodnosti na vrcholu Petřína už jste prozkoumali, a tak je čas na návrat. Možností, jak se dostat zpět dolů, je hned několik. Nejrychlejší a nejsnazší je sjet dolů lanovkou, ale to by byla škoda!

Zahradou Kinských k lachtanovi

Nechte za sebou hvězdárnu a pokračujte zahradou až do ulice Šermířská. Po levé straně zabočte branou do Kinského zahrady. Na tuto část cesty není špatné vytisknout si mapku předem. Nemusíte se sice bát, že zabloudíte, protože všechny cesty vedou dolů k letohrádku, ale mohli byste minout některou ze zdejších pozoruhodností.

Doporučuji dát se hned na rozcestí doleva horní cestou, až po několika metrech uvidíte staré barokní hradby. Touto cestou přijdete do malé rokle lemované z obou stran pískovcovými skalami. Nejsou sice tak velké jako v Českém ráji, ale kdo by je tady čekal! Ve skalách se cesta stáčí k Hladové zdi, o které jsme si už povídali. Na její obrannou věž narazíte hned za chvilku. Je průchozí a spojuje Kinského zahradu se zahradou Nebozízek.

V zahradě Kinských narazíte na jezírko s lachtanem.V zahradě Kinských narazíte na jezírko s lachtanem.

My se ale vydáme po cestě prudce se stáčející doprava, která vede k vyhlídce a ještě dál k hornímu jezírku, které hlídá lachtan! Dále pokračujte dolů až k dřevěnému pravoslavnému kostelíku. Možná vás překvapí, že vám pod nohama poteče voda, jsou tu totiž schody s tekoucí vodou.

Statečný Herkules, hřiště i letohrádek

Ale to už jste u nejzajímavější stavby v zahradě Kinských. Jedná se o kostel sv. Michala s třemi věžemi krytými šindelem v místech mezi horním a dolním jezírkem. Kde se tu vzal? Považte, že do Prahy připutoval rozmontovaný po železnici až z obce Velké Lúčky v Zakarpatské Rusi jako dar vděčných obyvatel Podkarpatské Rusi k 10. výročí založení Československé republiky.

Asi nejzajímavější stavbou v zahradě Kinských je kostel sv. Michala s třemi věžemi krytými šindelem. Pochází až ze Zakarpatské Rusi.Asi nejzajímavější stavbou v zahradě Kinských je kostel sv. Michala s třemi věžemi krytými šindelem. Pochází až ze Zakarpatské Rusi.

Slevomatí tip: Když sejdete z Kinského zahrady na Štefánikovu ulici, můžete si tam vyzvednout jídlo s sebou a sníst ho buď venku, nebo doma. Přesnou polohu podniků najdete v následující mapce.

A kudy dál? Zase dolů k malému vodopádu. Voda, která protéká vodopádem, napájí další jezírko. Jedná se o jezírko se sochou, na které bojuje Herkules s hydrou. Když se podíváte na druhou stranu od jezírka, můžete vidět hlavní dominantu celé zahrady – letohrádek Kinských. Zahradu založila rodina hrabat Kinských a zanechala po sobě i majestátní bílou vilu, která vypadá, jako by se vynořila z pohádky. Původní sídlo rodiny dnes slouží sbírkám Národního muzea, které zde prezentují českou lidovou kulturu, a je dobrým tipem k návštěvě třeba za pošmourného dne.

Hlavní dominantou celé zahrady je letohrádek Kinských. Dnes slouží sbírkám Národního muzea, které zde prezentují českou lidovou kulturu.Hlavní dominantou celé zahrady je letohrádek Kinských. Dnes slouží sbírkám Národního muzea, které zde prezentují českou lidovou kulturu.

V zahradě se nacházejí i dvě dětská hřiště, kde děti mohou vybít zbylou energii a vy si ještě před východem do rušné ulice užijete chvilku zaslouženého odpočinku. Pak už je jen na vás, jestli vyrazíte rovnou domů, nebo za dalšími zážitky.

Ukázat, kde cestou seženete jídlo s sebou

Iva Petřinová

Už jako malá jsem ležela v encyklopediích, cestovala prstem po globusu a snila o tom, že jednou navštívím všechna ta tajuplná a neznámá místa. Jak šel čas, exotická místa už mě přestala lákat a zjistila jsem, že všude dobře, doma nejlíp :-) A kde je to doma? No přece v Praze. Proto jí provázím turisty, debatuji s dětmi ve škole o její historii a píšu o ní knížky a články do časopisů.