- prolínání hudby a divadla dokázalo udržet pozornost diváků mezi jednotlivými divadelními výstupy po celou dobu představení
– divadelní část, byť někomu svým opakováním a oploštělostí mohla přijít kostrbatá či nudná (holt minimalismus není pro každého), se ve výsledku úspěšně prokousala k divákovým emocím…
- volba skupiny Bouchací šrouby nebyla zrovna nejšťastnější. Hudebně se mi skupina líbila, nicméně texty písní jsou opravdu na pováženou. Bouchací šrouby se v podstatě také věnují minimalismu. Akorát, že jejich minimalismus tvoří převážně slova „K*rva, p*ča, kok*t, vysr*t, hov*o“ atd. Nejsem přehnaně prudérní člověk, ale nemyslím si, že by byla nutnost písně založit na co nejvíce vulgarismech. Divadlo Kámen spolupracuje i s jinými skupinami, bohužel tento konkrétní výběr hudební části podstatně snížil kvalitu části divadelní, která *NEBYLA VŮBEC ŠPATNÁ*!! Velká škoda :( Když jsem odcházela ze sálu a jeden z diváků se přede mnou v podnapilém stavu téměř svalil na zem, uvědomila jsem si, pro koho se toto představení hodilo: pro ty, kteří se přišli zachechtat nad kapelou plnou sprosťáren, protože čím víc nadávek a h*ven, tím větší sranda, že jo… no a mezitím si dáme nějaké ty divadelní minimalistické vstupy… a jsme fakt kur*a do pí*e rádi, že se všechny ty zasr*né věty opakují 2–3×, protože jsme natolik napraní vole, že toho už moc nevnímáme… Nicméně těším se na příště, tentokrát už bez Bouchacích šroubů.
