Samotný festival byl hezký, zvláště promítání videí finalistů na Braniborské bráně.
Tragická organizace: po cestě do Berlína jsme kvůli dopravní nehodě nabrali zpoždění. Místo toho, aby průvodci flexibilně upravili plán, hnali jsme se od jedné památky ke druhé bez přestávky ani na nejnutnější fyziologické potřeby (kdybychom si sami neřekli o pauzu na WC, nedostali bychom ji). Obdivovat památky a fotografovat si je nebylo téměř možné. Zajímalo by mě, co by zástupci CK dělali, kdyby mezi námi byli např. diabetici, kteří se v pravidelných intervalech prostě musí najíst. Kdybychom měli rozchod ihned po příjezdu bylo by to stokrát lepší.
Zvláštní zmínku si zaslouží naše paní průvodkyně. Celou dobu bylo zřejmé, že svou práci doslova „miluje“. Nejen, že nás hnala jako dobytčata na porážku (viz výše), navíc se ale zmiňovala o turistech s povýšenou nadřazeností, když si myslela, že ji nikdo neslyší („no turisti, to voni se furt ptají na totéž jako podle kopíráku“). Přitom byla sama naprosto neschopná. Přeřeky typu „třicetiletá válka, která začala v roce 1918“ byly skoro tak komické, jako její snaha používat cizí slova v českých větách, asi aby si dokázala, že umí anglicky („projdeme si ty nejdůležitější highlights“). Na otázku „Prosím vás, jak se odsud dostanu k autobusu?“ odpověděla „No to vám teď z hlavy neřeknu.“ (bylo to rovně ulicí Unter den Linden, na které jsme stáli, a pak doleva). Za jediný klad průvodkyně považuji to, že vše zopakovala třikrát, takže nedocházelo k omylům ohledně času a místa odjezdu. Co se výkladu týče, odnesl jsem si více i z přednesu na lodi v němčině, a to německy umím jen povrchně a pasivně.
Případným zájemcům o návštěvu berlínského Festivalu světel doporučuji nastartovat auto nebo využít linkové autobusy jedoucí z Hlavního nádraží, vyjet na vlastní pěst a této CK se vyhnout velkým obloukem. Nejen, že budete mít daleko hezčí výlet, ale navíc pravděpodobně i ušetříte.
