Hurá za zážitky do podzemního města vína: prohlídka, piknik i živá hudba ve Valtickém podzemí

Valtické podzemí je unikátní soubor podzemního dědictví historických vinných sklepů, které se daří díky aktivitám vinařů ze společnosti Vinařství ANNOVINO Lednice postupně odhalovat, sanovat a posléze i zpřístupnit veřejnosti.

Historie těchto podzemních prostor sahá prokazatelně před rok 1270, ale pravděpodobně čekají ve Valtickém podzemí ještě další, dosud neobjevená místa. V těchto místech byl založen klášter minoritů před městskou jihozápadní bránou. Klášter byl zničen v období husitských válek, pobořené budovy získal františkánský řád. Avšak roku 1529 byl poškozen nájezdem tureckého oddílu a potom došlo v důsledku prudce se rozvíjející reformace k odchodu řeholníků. Konventní budovy byly roku 1544 rozebrány a zachován zůstal pouze kostel a podzemí, které pochopitelně nejde rozebrat.

Budova kláštera stála na jihozápadní straně města u „hořejší brány“ (Vídeňské). Klášter měl podobu neúplného obdélníku a konventní kostel měl podobu tehdejších františkánských kostelů s věží u vchodu. Měl pět oltářů a nesl zasvěcení Michalu archandělovi. Jeho jednolodní půdorys s opěráky a typickým dlouhým presbyteriem je zřetelný na archivním plánu z konce 18. století a s velkou pravděpodobností se tak uchovala raně gotická dispozice.

Ostatní objekty plán nezachycuje, ač byly částečně obnoveny po roce 1692, kdy se na čas františkáni do Valtic vrátili. Obnovený klášter zachycuje veduta z roku 1740. Klášterní budovy tvoří dva trakty – jeden přiléhající ke kostelu a druhý boční směrem k zahradě. V obou traktech bydlelo v polovině 18. století 32 osob. Ke konventu přiléhala ještě rozsáhlá zahrada, a další naproti přes ulici, jež byla koncem 18. století přeměněna ve hřbitov. Po zrušení v roce 1803 byl ještě klášter v roce 1809 využit jako lazaret pro raněné z napoleonských válek a záhy nato byl zbořen. Zůstal po něm velký pozemek, který ještě dnes není zcela zastavěn. Severozápadní ohradní zeď pozemku uchovala zbytek původního kostelního zdiva.

Co se týče podzemních prostor, nebyly vždy využívány k bohulibým účelům výroby vína, ale i ke skladování potravin (dochovaná část ledárny). Zajímavostí je i vlastní, 16 m hluboká, studna (nyní pod podlahou jedné z chodeb), takže obyvatelé nebyli odkázáni pouze na vnější zdroj pitné vody. Zajímavé je také, že v minulosti byly jednotlivé sklepy propojené a pravděpodobně i společně využívané. Valtické podzemí je tedy ojedinělou studnicí historie, přírodních stavebních materiálů a lidského umu mnoha staletí.