Dálkový kurz tvůrčího psaní s Richardem Skolkem (vhodné i pro úplné začátečníky)
Přehled nabídky
Může tvůrčí psaní ovládnout i úplný začátečník? Tak to si pište.
Pro ty, kdo se chtějí naučit psát poutavě a kreativně, připravil speciální dálkové kurzy známý autor Richard Skolek. Sám má na kontě už deset knih, mezi nimiž je například kniha Moudré z nebe, sbírka básní Dokud láska nezní v mollu, komiks Ždibřich, pohádková kniha Jak Medvěd Bručimír všechno zapomněl nebo soubor fejetonů Hubený nás nedostanou.
Kurz je dálkový a můžete si vybrat, jestli si projdete 24 nebo rovnou 48 kreativních cvičení. Na výběr je i rozšíření o zpětnou vazbu přímo od Richarda Skolka. Jednotlivá cvičení vám budou postupně chodit na e‑mail a to vždy poté, co odevzdáte cvičení předchozí. Tempo vašeho rozvoje si tak určíte zcela sami. Postupuje se od jednodušších prací ke složitějším, od všeobecných k literárnějším.
Kurz je vhodný pro naprosté začátečníky, ale i pro ty, kdo se chtějí ve svém psaní zdokonalit nebo se rozepsat po delší pauze. Některé úkoly jsou na chviličku, jiné budou trvat i pár hodin (dle jejich obtížnosti). A když se stane, že vás základní úkol skutečně nadchne, můžete se ještě pustit do rozšiřující varianty pro zájemce. K úkolům vždy dostanete komentář, v čem se vám bude hodit v praxi.
Jak mohou zadání úkolů vypadat?
|
Cvičení: příběh na náhodná slova Vyberte si jednu trojici slov a napište krátký příběh, v němž se všechna zadaná slova objeví. Nezapomeňte na to, že by příběh měl dávat smysl a být zajímavý. Trojice slov (vyberte si právě jednu):
Jednotlivá slova se mohou libovolně opakovat a můžete je použít v jakémkoliv tvaru. Snažte se každé slovo zapracovat smysluplně a vyhnout se jednoduchým podvodům – týká se to hlavně vlastních jmen. Jinými slovy, nepište třeba příběh o dvou jednorožcích, z nichž jeden se bude jmenovat Klarinet a druhý Vzpoura; zkuste vymyslet a napsat příběh, kde bude jednorožec, vzpoura a klarinet. Varianty pro zájemce Vylosujte si svou trojici slov ze slovníku. Případně si můžete cvičení upravit tak, že každé slovo použijete právě jednou a že mezi jednotlivými slovy budou pravidelné rozestupy – jedno bude někde na začátku, další zhruba uprostřed a poslední na konci. Komentář k tomuto cvičení Čím vzdálenější slova si zadáte, tím víc se procvičíte. Je také dobré „neuhýbat“ a nepoužívat triky typu název televizního pořadu, co měl někdo napsané na tričku apod. Důvod je asi zřejmý – když to pojmu tímto způsobem, můžu do příběhu dostat cokoliv, aniž bych se musel zamyslet, a cvičení pak postrádá smysl. U účastníků kurzů bývá toto cvičení jednou z nejoblíbenějších forem rozcvičky. Texty předchozích účastníků
Pan Hejl seděl u stolu a pomalu dojídal oběd. V jeho věku už lidé většinou nikam nespěchají. Některé odnaučí spěchu jejich zdravotní stav, jiné zas třeba životní moudrost, kterou postupně nasbírali v průběhu svého života. Pan Hejl patřil do druhé skupiny. A kromě moudrosti byl také vášnivým sběratelem hub. Právě na něj z polévky kouká poslední kousek žampiónu usušeného loni na podzim. Poslední loňská houba. Minulý rok byl opravdu vydařený. Škoda, že letos bolavé koleno drží pana Hejla většinu času doma. Nejdřív z toho byl trochu nešťastný. Dalo by se říct, skoro až zoufalý. Ale to nebyl jeho styl. Nikdy si nevydržel zoufat příliš dlouho. Raději se pustil do něčeho jiného. Jako třeba teď. Slyšíte? To hraje úvodní znělka seriálu „Jak funguje vesmír?“.
Kadeřnice mě varovala: „Pokud si budeš ještě dlouho hrát na vegetariána, tak ti na té kebuli nic nezůstane.“ Nevěřil jsem. Maso si odříkávám už sedm let. A nic. To bylo pořád a od všech a ze všech stran: „Budou ti chybět BÍLKOVINY! Ty jsou přece hlavně v mase. Ty ničím nenahradíš.“ Neposlouchal jsem je. Jenže teď začaly padat. Děsí mě to každé ráno, když stojím v koupelně pod LAMPIČKOU. Je tam. Pleš! Jak se pod tím umělým světlem lampičky leskne. Cédéčko přímo nad čelem. Bojím se objednat ke své kadeřnici. Nechci slyšet větu: „Já ti to povídala.“ Nic mě ale nezabrání v tom být dál vegetariánem. Vyřešil jsem to. Nechám si nastřelit vlasy a budu mít opět zpátky své husté ČÍRO. Kadeřnice to určitě nepozná.
V hudební škole pro jednorožce se odjakživa vyučuje výhradně hra na bicí nástroje. Smysl pro rytmus mají tato krásná (a trochu záhadná) stvoření vrozený a bezchybný. Ono zkoordinovat čtyři kopyta do plynulé chůze by bez něj opravdu nešlo. Ve zvířecím orchestru dospělí jednorožci obstarávají bubny, tympány a činely. Menší jednorožci hrají na ozvučená dřívka, triangly, zvonky a jiné perkuse. Co se ale jednoho dne nestalo? Malá jednorožka Bělka, která hrála na tamburínu, při zkoušce orchestru neustále vypadávala z rytmu. Tamburínu opravdu nepřeslechnete, takže už po chvíli dirigent tučňák zlostně zaťukal taktovkou o svůj pultík a skladbu přerušil. „Bělko! Co to vyvádíš? Takový jednoduchý rytmus, a ty jsi pořád mimo!“ Rázem se na Bělku díval celý orchestr. Okamžitě zrudla, ale pod hustou bílou srstí to nebylo vidět. Ona však cítila, jak jí obličej hoří. Mlčela. Nemohla přece přiznat, že okouzleně pokukuje po dechové sekci, kterou zcela ovládali ptáci. Že jim závidí všechny ty píšťaly, flétny, klarinety, saxofony a hoboje. Její kopýtka by nikdy nedokázala vykouzlit na tak jemné nástroje ani jediný tón. „To není fér!“, pomyslela si Bělka vzdorně. Ale žádná vzpoura se nekoná. Po chvíli ticha Bělka omluvně špitla: „Už se to nestane.“ „Nu dobrá. Tak znovu!“ A tučňák odmával ještě jednou začátek skladby. Bělka se opravdu snažila. Držela rytmus a na ptáky s jejich čarovnými nástroji už se ani nepodívala. Ale hluboko v srdci zůstal navždy zamčený hluboký smutek z nesplněného snu. |
|
Cvičení: haiku Tentokrát si zkusíte napsat haiku. Název určitě znáte, pravidla možná ne – haiku je japonská básnická forma, která má tři řádky. První má pět slabik, další sedm, poslední zase pět; verše se nerýmují. Obsahově se haiku většinou snaží zachytit nějakou přírodní krásu, moment, vjem, pocit apod. Pro lepší názornost se podívejme na několik příkladů (některé jsou přeložené, jiné původní):
V bílém svítání
Nad květy třešní,
Myslím na hloubku
Obklíčen tichem Ve svých textech se snažte zachovat počet slabik, naopak přírodní tematiku můžete opustit, pokud na ni nebudete mít náladu. Nemělo by to ale být dějové, nezajímá nás příběh, chceme spíš nějaké zastavení, okamžik, kdy si něčeho všimnete, něco si uvědomíte. Haiku je minimalistická forma, kde by mělo každé slovo mít své místo, je to jako meditace, proto nespěchejte a zkuste se do toho opravdu ponořit. Varianty pro zájemce Zkuste si tzv. „západní haiku“ podle Jacka Kerouaca – tam není třeba dodržovat ani téma přírody, ani počet slabik. Snažíme se jen ve třech řádcích říct něco obsažného.
Komentář k předchozímu cvičení |
Kurzem prošly už stovky účastníků a jejich práce vám dá lektor u jednotlivých úkolů k nahlédnutí.
