Stein am Rhein je opravdu krásné městečko. Díky brzkému příjezdu bylo městečko ještě zcela prázdné, a proto si člověk mohl vychutnat atmosféru skanzenu. Stejně tak byl brzký příjezd k Rýnským vodopádům, takže zde ještě nebylo moc lidí a tudíž byl dostatek času si udělat krásné fotky bez „milionu“ dalších turistů. Stejně tak jsme stihly s kamarádkou i plavbu lodí přímo k vodopádům. Co se týče Curychu, tak ten má také své kouzlo, avšak úmorné vedro nám dojem trochu pokazilo. Zachránilo to krásné čisté curyšské jezero, ve kterém se dalo koupat.
Nijak nezpochybňuji zkušenosti a znalosti paní průvodkyně, ale uvítaly bychom i více praktických informací např. kde se v Curychu dobře najíst. Ukázala nám pouze Lidl a tím to skončilo. Stejně tak mohl být program více uzpůsoben aktuálnímu počasí. Hromadná prohlídka byla hned po příjezdu do Curychu, což bylo cca kolem 13. hodiny, tedy v největším vedru. Bylo by vhodnější upravit program a společnou prohlídku realizovat až po plavbě lodí. Nebo si ji zrealizovat po vlastní ose. Pokud jste si během prohlídky města nestoupli hned vedle paní průvodkyně, neslyšeli jste z výkladu ani slovo. Součástí programu byla také plavba lodí, kde jsme měli sraz o půl hodiny dříve, abychom měli nejlepší místa (to jsme chápali). Nicméně se paní průvodkyni „povedlo“ nahnat nás na úplně jinou loď, než jsme měli zaplacenou. To znamenalo, že nás v půlce cesty vyklopili a museli jsme čekat na tu správnou. Dle slov průvodkyně měla přijet za 15–20 minut. Nakonec jsme tam strávili čekáním třičtvrtě hodiny a nemohli jsme se vzdálit od mola, protože loď měla přijet každou chvíli. Naštěstí byly v těsné blízkosti mola veřejné toalety a restaurace se stánkem se zmrzlinou. A nakonec jedna klasická výtka, která zazněla už několikrát a to je místo v autobuse. Kamarádka měří 180 cm a měla dost problém se do autobusu nějak poskládat. Rozhodně se u ní nedá tvrdit, že by pro ni doprava byla pohodlná. O týden později jsme jely s CK2 do Paříže a to bylo úplně jiné kafe, co se týče autobusu.
