Suši nám chutnalo, i když řasa byla poněkud tužší.
Že se v podnicích tohoto typu nemluví česky, to už jsem si zvykla – prostě už mě ani nenapadne se na něco třeba zeptat; tenhle chlapík překvapil jen tím, že mísil svou mateřštinu s říznou němčinou (jsem však angličtinář, takže zase smůla). Taky jsem smířená s platbou za krabičku, i když mě pokaždé napadne: dvacet korun za jednu krabičku (když nás nemusejí obsluhovat, mýt po nás nádobí…), to je slušné dýško (protože už vám někdy někde dali potvrzení za platbu krabičky?). Pořádně to člověka namíchne až v okamžiku, kdy se z netěsnící krabičky vyleje sójovka a opatlá vše kolem – což se mi právě včera stalo.
Nebyli tam a to že nechají zákazníka čekat, který má jídlo sjednané na určitý čas by se asi stávat nemělo, ale dá se to pochopit. Co však nechápu je lhaní paní do telefonu, že tam budou za minutu, když to pánovi pak nakonec trvá 15minut.
Ačkoliv jsem měla sushi vyzvednout v určený čas, nikdo u výdeje nebyl. Když jsem zavolala na uvedené tel. číslo, paní mi řekla, že pán je někde vzadu a že přijde za minutu. Když už jsem čekala pět, znovu jsem jí volala, že mám v 13:15hod. někde být, opět řekla, že to hned bude. Pak už mi telefon nebrala. Čekala jsem tam celkem čtvrt hodiny a opravdu se zlobím, protože jsem přišla kvůli tomu pozdě.
