Krásná příroda, milá a ochotná slečna recepční
Pokoj byl malinký, ale čistý. Nábytek už má nejlepší léta za sebou. Když ve vedlejším pokoji někdo chodil, houpala se pode mnou podlaha i s postelí. To bychom odpustili.
Nespokojeni jsme byli s paní servírkou v restauraci. V pátek byla živá hudba, obsluhovala více hostů, ale alespoň jsme se pití dočkali. Zato v sobotu jsme byli s manželem jedinými hosty. Když jsme přišli, servírka seděla u stolu a věnovala se svému telefonu. Chtěli jsme se posadit, ale stůl i lavice byly plné drobků. Šli jsme tedy do vedlejšího boxu, kde to bylo o malinko lepší. Objednali jsme si a pití dostali. Chtěli jsme si dát ještě skleničku, ale po 25 minutách čekání jsme to vzdali a šli vedle hotelu do skvělého pivovaru. Seděli jsme přímo naproti baru, servírka viděla, že máme dopito, ale neobtěžovala se přijít. Navštívil ji totiž manžel s dcerami, které obskakovala, dělala jim palačinky se zmrzlinou, zatímco my, jakožto hosté jsme seděli u prázdných sklenic. A to jsme tam byli skutečně jediní hosté. Já piji víno a manžel měl dvojitou tullamorku s colou, nesrkáme jeden čaj celý večer, takže by pan majitel alespoň něco na nás vydělal, když měl jinak prázdnou hospodu :-)
Druhý den u snídaně jsme zažili, co ještě nikde ne – u snídaňového baru došlo v jednu chvíli vše. Jak jídlo, tak káva, když byla káva, nebylo mléko, když bylo mléko, nebyla už zase káva… To ráno mi spadla rouška na zem, když jsem se pro ni sehnula, nevěřila jsem svým očím. Na zemi ležela brambora z předešlé večeře a těch drobků…
Nejsme nijak nároční, drobnosti vždy odpouštíme, ale zde se nám potvrdilo, že každý podnik dělají lidé v něm. Recepční se může přetrhnout, ale když to pak zabije servírka v růžovém tričku, nenadělá nic. Ta tam chodí evidentně jen pro výplatu. Škoda. Jinak by to byl celkem fajn hotel.
