V říši divů se ocitne nejen Alenka, ale i všichni diváci v sále.
Nechte se ohromit tmou, která zavládne během představení Alenka
v říši divů v divadle Ta Fantastika. Jedná se o klasickou
nonverbální hru takzvaného černého divadla, která vychází
z motivů slavného příběhu Lewise Carolla, ale není doslovným přepisem
předlohy.
Otestováno mama blogerkou
Na „Alenku“ vyrazila s tříletou dcerkou i mama blogerka Míša
z blogu Babybistro a o své dojmy se podělila: „Stelli hltala barevné
kulisy, zpomalené pohyby, létání, u něhož předsunula napjatě bradičku
o pár centimetrů kupředu a lehce přiotevřela pusinku. K zulíbání!
Ještě se sluší dodat, že spíš než o děj se jednalo
o jednotlivé výjevy, takže se opravdu jen stačí dívat, co se na jevišti odehrává. Za zvuků hudby – za mě bodovala melodie Petra Hapky
z mého oblíbeného filmu Krakonoš a lyžníci.“
Více fotek a celou
recenzi najdete v našem magazínu
Děj se odehrává v kulisách
staré Prahy a pohltí malé i velké diváky – v nabídce je vstupné pro rodiny i jednotlivce. Hraje se každý den od 19.00 a nevšední
podívanou doprovází klasická hudba ze symfonie Má vlast od Bedřicha
Smetany, ze Slovanských tanců od Antonína Dvořáka a autora Petra Hapky.
Poutavý příběh Lewise Carolla, který se setkává s umírajícím
děvčátkem a umožňuje mu s pomocí Vaší fantazie projít všechny
krásné a sladké okamžiky dospívání, prvních lásek, probouzející se dospělosti, životních poznání, smíchu i pláče, radosti i smutku.
Ukazuje Alence svět, který by jinak nepoznala. |
O popularitě svědčí i fakt, že je „Alenka“ na scéně již
neuvěřitelných 27 let a dočkala se více než 10 000 repríz po celém
světě. Do divadla klidně přijďte o něco dříve a poseďte před představením u baru. Nasajete atmosféru a kouzlo bude ještě
mocnější.
Součástí každého představení je interaktivní
workshop, ve kterém vám prozradí tajemství černého divadla a můžete si vše na jevišti také vyzkoušet.
Text při úvodní filmové sekvenci je pouze v angličtině
a španělštině.
Blogerka Míša k tomu dodává: „Představení je zaměřené i na cizince, o čemž svědčí nahaněč před divadlem. Z recenzí jsme
věděli, že text při úvodní sekvenci je jen v angličtině a španělštině, takže jsme zklamaní nebyli. Holčičky trpělivě seděly na podsedácích, ve čtvrté řadě, před námi už bylo prázdno, jinak divadlo
bylo zaplněné tak ze 70 procent. Češtinu jsme ze zadních řad slyšeli
také, převažovala španělština.“