Místa jsou naprosto příšerná, sezení na dřevěných lavicích v nasvícené části sálu, kde na vás zbytek sálu kouká jako na blázny, kteří nemají na normální lístky. Sebemenší pohyb někoho z lidí sedících v této části ruší, protože dřevěné lavice vrzají, že není slyšet hudbu. Do očí svítí nejen reflektory namířené na vystupující, ale také světla z ulice. Přes zábradlí není pořádně vidět.