Chata je na nádherném místě, má to své kouzlo..Strašná škoda, že personál a celkově vše na chatě nefunguje…
Asi bychom ani recenzi nepsali, nicméně při našem dřívějším odjezdu nám bylo řečeno, ať ji nezapomeneme napsat. Nuže je-li to přání pana provozního, proč ne. Chata je na krásném místě, poměrně dost vysoko, tudíž spoustu věcí lze tolerovat a i pochopit. To, že neteče teplá voda („Ženský neteče teplá voda a to si nedělám prdel.“) se stát může, ovšem reakce personálu a nulový přístup k nápravě již pochopit nelze. Část výpravy se nedostala úplně k chatě, pochopit lze vzhledem k počasí také, ale personálu je zcela ukradené, že se hosté nemají jak dostat k chatě a mají z toho spíše srandu, než aby se snažili hostům nějakým způsobem pomoct. To, že se pan provozní a jeho parta pravděpodobně nedostali pod tři promile a v celé chatě byl alkoholový odér to už je diskutabilní, na druhou stranu ani to by nás nevyvedlo z míry, kdyby se ke svým zákazníkům chovali lépe. Nám se dostalo akorát výsměchu, že sebou máme hodně věcí, a že dopředu věděli to „nedáme“. Rovněž nás upozornili na fakt, že můžeme být rádi, že jsme na parkovišti ve smluvenou hodinu čekali jen půl hodiny a ne hodin pět („Jste na horách, co se divíte“). Na improvizované recepci vládl chaos, ale personál to neřešil. Jídlo bylo víceméně v pohodě, minimálně pan číšník ho pochválil asi osmkrát, což je vzhledem k faktu, že jsme měli jídla dvě, poněkud komické a to měl ještě personál srandu z toho, že máme 2 stejné večeře (guláš). Určitě jsme nečekali komfort, ale uklizený čistý pokoj a teplou vodu po túře člověk prostě potřebuje. Výhled z chaty rozhodně za to stál, nicméně přístup personálu byl opravdu tristní. Stany jsou již značně poničené (izolepa řeší opravu snad na všech místech chaty), spacáky vcelku dostačující. Welcome drink ani termosku jsme nedostali. Pan provozní nám v podnapilém stavu popřál krásnou noc ve stanu, ať si to užijeme, že ty pokoje jsou hroší (nechyběl výsměch). Naopak bychom rádi pochválili přístup pana provozního z Hříběcí chaty o několik kilometrů níž. Ochotně nás místo domluvených pánů z Dvorské dovezl nahoru a druhý den, po zjištění, že s personálem na Dvorské opravdu nebude řeč, nám nabídl a následně sám vyřídil přesun k němu na již zmíněnou Hříběcí chatu, kde jsme se skvěle najedli, vyspali i umyli.
