Vstupenka na taneční představení Mysterium času v Divadle Ponec
Přehled nabídky
Repríza úspěšné premiéry Pražského komorního baletu Mysterium času v pražském Divadle Ponec.
Přijďte zhlédnout tři originální díla z tvůrčí dílny mladých talentovaných choreografů – Hany Polanské Turečkové, Martiny Hajdyly Lacové a Ondřeje Vinkláta – tvořících na hudbu českých a slovenských hudebních skladatelů.
V rámci komponovaného večera budou uvedeny choreografie Teď², Metamorphic a Mysterium času.
|
Večer uzavírá minimalistické, abstraktní, zajímavě výtvarně pojaté dílo, které vytvořila Hana Polanská Turečková. Jeho název odkazuje na stejnojmennou nadčasovou skladbu Miloslava Kabeláče. „Hloubka, autenticita a katarzní vyznění představení s názvem Mysterium času, jeho postupná gradace od plynutí a zběsilosti času vedoucí k osvobozujícímu, smířlivému klimaxu nového zrození činí z tohoto moderního baletu dílo nezapomenutelné a navýsost progresivní.“ (Martina Doležalová, Nenuďte se, 19. prosince 2016)
|
|
„Choreografie na soudobou hudbu Jozefa Vlka, v níž chvílemi zní neúnavný tón jako odpočítávání neviditelného kyvadla, které odměřuje čas, je výsostně vizuální a výtvarná a potěší především toho, kdo se v současném tanci nezřekl estetiky krásy. Autorka Martina Hajdyla Lacová se inspirovala sochařským dílem Augusta Rodina a svou prací vytváří jakýsi oblouk mezi živým, neživým a znovu oživlým fenoménem. Pro Augusta Rodina byla inspirací pohybující se těla, jejichž pohyb však zastavil a zachytil v jediném okamžiku. Choreografie se teď chápe těchto skulptur, ve kterých je dynamika a pohyblivost jakoby zakleta, a vrací jim život prostřednictvím tančících těl. Stávají se tančícími sochami, kterým byla vrácena dynamika.“ (Lucie Kocourková, Opera Plus, 10. října 2017)
Metamorphic Koncept a choreografie: Martina Hajdyla Lacová Hudba: Jozef Vlk Supervize: Andrej Petrovič Kostýmy: Petra Lebdušková Světelný design: Monika Petrušková Asistent choreografie: Igor Vejsada Tančí: 2 sólisté Pražského komorního baletu Délka: 13 minut „Na světě není nic tak nestálé a pokřivené jako pudy – původci našeho života. Vnáší do života dynamiku a neočekávatelnost. Sídlí někde uvnitř v našem těle. Ovládají jej, i přesto, že je skrýváme. Pudy formují náš pohyb.“ Duet Metamorphic je volně inspirován tvorbou sochaře Augusta Rodina, který formoval své sochy fascinován člověkem, přírodou a tancem. Jeho způsob zobrazení a zdramatizování lidského těla posloužilo zpětně tvůrcům duetu jako zdroj pohybu. „Jak zkamenělý sen, jsem krásná, smrtelníci!“ (Charles Boudelaire, Květy zla) |
|
Inspirací pro nejnovější choreografii Ondřeje Vinkláta, prvního sólisty Baletu Národního divadla, byla prchavost okamžiku. Niterný duet muže a ženy nazval jeho autor Teď². „(…) mladý choreograf skvěle cítí hudbu a nakládá s těly tanečníků jako s hlasy, které se potkávají, reagují na sebe, proplétají se (hudba Marka Pavlíčka se v některých pasážích inspiruje polyfonií). Oba mladí interpreti se energicky vrhají do prostoru a v choreografii nacházejí bezpečně svůj výraz.“ (Lucie Kocourková, Opera Plus, 21. prosince 2016)
|
Více informací o představení najdete na webových stránkách Pražského komorního baletu nebo na stránkách Divadla Ponec.
