Vstup na představení Budovatelé říše od Borise Viana (13. 11.)
Nenechte si ujít nové nabídky podniku Komorní scéna Aréna
Nenechte si ujít nové nabídky podniku Komorní scéna Aréna
Pohlídáme, aby vám už žádná nová nabídka neutekla.
Upozornit na nové nabídkyPodobné nabídky, ze kterých si určitě vyberete
Přehled nabídky
Dopřejte si kulturní neděli a zajděte na hru Budovatelé říše od Borise Viana.
„To je díra, pelech, kutloch, brloh nebo hajzl, bordel, blechárna.“
Kdysi velkolepá říše se rozpadá, ale její obyvatelé si to nechtějí připustit. I takto lze interpretovat tento významově mnohoznačný Vianův text. Přiznejme si, že se i v našem světě chováme úplně stejně. A co víc, ani my dnes nevíme, kým, případně čím vším může být ona podivná bytost jménem Schműrz.
Premiéru mělo představení v divadle Aréna 19. března 2016.
Boris Vian – Budovatelé říše
Informace
| Autor | Boris Vian |
|---|---|
| Překlad | Jan Tomek |
| Režie a výběr hudby | Vojtěch Štěpánek |
| Scéna a kostýmy | Milan David |
| Dramaturgie | Tomáš Vůjtek |
| Inspice | Lukáš Šveda |
| Text sleduje | Kamila Holaňová |
Osoby a obsazení
| Otec | Vladislav Georgiev |
|---|---|
| Anna, jeho žena | Alena Sasínová-Polarczyk |
| Zenóbie, jejich dcera | Zuzana Truplová |
| Husa, služka | Tereza Cisovská |
| Soused | Albert Čuba |
| Schmürz | Šimon Krupa |
Boris Vian se narodil 10. března 1920 v bohaté pařížské
předměstské čtvrti Ville-d’Avray (Hauts-de-Seine) jako druhé ze čtyř
dětí Paula a Yvonne Vianových. Své nejhranější drama napsal Vian
krátce před svou smrtí.
Budovatelé říše (Les Bâtisseurs d'Empire, premiéra 1959) ze všech jeho her nejvíce odpovídají kritériím absurdního dramatu.
|
Patrný je zde vliv, který měl na Viana jeho přítel Eugène Ionesco, jeden ze zakladatelů tohoto žánru. Podobně jako u Ionesca je i zde vyprázdněnost jazyka demonstrována frázovitým žvaněním i neustálým údivem nad doslovným vyzněním běžných slovních obratů. Ale najdeme zde i postupy ryze vianovské. Obytný prostor, který se stále zmenšuje a svou stísněností předznamenává blížící se smrt, byl jako metafora užit již v Pěně dní. Rodina, která se během tří dějství hry postupně stěhuje do vyšších pater, aby unikla tajemnému Hluku, ztělesňuje metafyzický strach ze smrti, ale je zde i prostor pro společenské konotace. Narážky na militaristickou či koloniální minulost („…počítal jsem hodiny pomocí jednoho čínského počítadla, které jsem zdědil po prastrýci, po onom prastrýci, který se zúčastnil plenění Letního paláce v Pekingu.“) zněly tehdejším Francouzům, kteří právě zažili porážku ve Vietnamu a eskalaci konfliktu v Alžíru, jistě velmi jízlivě. Tyto Vianovy narážky jsou přesně cílené, vždyť na toto válečné téma napsal i svou nejslavnější píseň Dezertér (Le Déserteur ,1954). |
