Paštika byla výborná a tím to bohužel skončilo.
Téměř vše bylo špatně. Byla jsem zde už jednou na valentinském menu a tenkrát mi moc chutnalo. Bohužel tentokrát nás návštěva odradila od jakékoliv další v budoucnu.
– Svatomartinské víno – oficiálně se smí podávat až od 11. 11., jelikož nabídka původně platila 6.–13. 11., respektive 11. 11., protože na víkend měli uzavřenou společnost, je použití označení svatomartinské víno obecně špatné a zavádějící. Mohli si takto označit vlastně jakékoliv víno, jakýkoliv dryák, a to se také stalo. U všech ostatních stolů dostávali hosté na výběr z červeného a bílého. Nám, nevím proč, číšník rovnou donesl bílé. Na otázku, co že to vlastně pijeme, odpověděl. „Bílé víno.“ Slušně jsem mu naznačila, že mám oči a nejsem barvoslepá. Načež jsme se konečně dozvěděly odrůdu. Tu už si přesně nepamatuji. Chuť však byla odporná. Po jednom loku jsme sklenice odložily a vyžádaly jsme si vinný lístek.
Donesl ho pán, který je buď kuchař nebo majitel nebo další číšník… Těžko říct, takový neurvalý pán, neupravený, hadra/utěrka za pasem, propiska za uchem. Takový hospodský. Mluví slušně, ale chování má neurvalé. Ostatní z obsluhy jsou upravení a on je mezi nimi jako pěst na oko. Položil před nás lístek a hned odcházel, ačkoliv jsem na něj začala mluvit. I tak se nezastavil, takže jsem na něj musela pomalu křičet a od prohodil odpověď jen tak během svého odchodu z místnosti. Chtěla jsem vědět, jaká jsou vína z lístku (nebylo u nich psané, zda jsou suchá, polosuchá…, jen popis odrůdy). Pan neurvalý odpověděl: „Jsou takové, jak je tam napsané.“
Nakonec jsme si něco objednaly. Došel číšník, co nám předtím podával „bílé víno“. Najednou se tvářil jak největší sommelier. Ukazoval nám láhev, kterou jsme si vybraly, hezky utěrečka pod lahví, chladící kyblík na víno s ledem, představil nám danou odrůdu, prý: „… Jedná se o Vinné sklepy Lechovice, což je podoblast Znojemska…“. Hezky víno před námi otevřel, dal ovonět, ochutnat.
Víno nic moc, ale furt lepší než to původní. Mrkly jsme na etiketu, kde stálo: „Země původu: Maďarsko. Stáčírna: Vinné sklepy Lechovice“. Takže opět pomalu nejlevnější flaška, co se dá sehnat.
– Kaldoun – chyběl v něm žloutek. Nejen u nás, ale všem u ostatních stolů.
– 1/4 husičky špikované mandlí – nejednalo se o 1/4 husy, ale o 1 stehno. Mandle nikde žádné nebyly. Ani jedna. Ani zlomek. u karlovarského knedlíku šlo zjevně o velice špatný a nedobrý polotovar. Jakási hmota nedobré chuti s pár bylinkami. Konzistence karlovarskému knedlíku absolutně neodpovídala. Celé včetně zelí to obklopovala vrstva tuku. Ano, husa je tučná, ale ten tuk má být na mase, ne všude okolo. A opravdu nešlo o výpek.
– Štrůdl – celkem ušel, ovšem když jsme si dovolily říct, že ho chceme bez šlehačky, sklidily jsme nehezký pohled. Chápu. Vypadalo to na talířku dost chudě, když tam u malinkého štrůdlíčku s mini kopečkem zmrzliny chyběl ten obří kopec šlehačky ve spreji. Malá porce mi nevadí. vadí mi, když se to servíruje na zbytečně velkém talířku a prostor se vyplňuje hnusnou šlehačkou ze spreje.
Opravdu bizarní zážitek. Nikdy více. Podnik si hraje na něco, co rozhodně není. Je to jen obyčejná hospoda.
Vyjádření podniku
Před 7 roky
Dobrý den vážená paní, vůbec nechápu, proč reagujete dnes na Valentýna, na Svatomartinské menu, které bylo před třemi měsíci. Je jasné, že z Vašeho tónu jasně vyplývá, že Vám jde hlavně o to, abyste nás poškodila, než abyste reagovala reálně na včerejší menu. Přesto Vám přeji krásný den.
Majitel restaurace, Vladimír Fajtl.
