Příchod. Asi prvnich 50 vteřin, než jsem uviděla tu „privátní“ vířivku, za kterou jsem vyhodila 600 za 45 minut. Pak už nic.
Rozhodně důrazně nedoporučuji nikomu, kdo by byl stejně tak naivní jako já a od privátní vířiky by očekával soukromí, čekalo by ho akorát zklamání a učíte neodcházel zrelaxovany a uvolněný, ale pořádně rozčilený. Vířivka se nachází za rohem přímo vedle šaten, ve stejné místnosti, kde jsou na protější zdi pár metrů od ní umístěny společné sprchy (nikoli sprchové kouty či boxy, ale klasické sprchy jedna vedle druhé, jak jsme zvyklí z koupališť a aquaparků). Když si chce někdo opláchnout záda, stojí přímo čelem k vám. To jediné, co je na ní privátní, je cedulka „Privátní vířivka“ postavená uprostřed otevřeného prostoru, který nijak jinak není oddělen od zbytku wellness, ani blbý závěs před ni nepověsili, o dveřích si nechte zdát, tady budete rádi, když budou aspoň na WC. Pro jistotu kolem nás během 15 minut dvakrát prošla recepční/majitelka do personální místnosti, jejíž dveře jsou až za „privátní“ vířivkou a následovala ji paní uklízečka, která se kousek vedle pustila do stírání podlahy 😂. Nicméně v tom provozu jsme si jí skoro ani nevšimli, ztratila se mezi ostatními návštěvníky, co se také volně pohybují v bezprostřední blízkosti… To už pomalu máte větší soukromí i na nádraží.
Kdybyste v bytě měli přímo naproti vstupních dveří koupelnu, která by žádné neměla, nebo tedy vlastně přesněji řečeno ani ne naproti, spíš přímo v chodbě za nimi a otevřeli je dokořán, zatímco vaši sousedé chodí sem a tam po chodbě. Nejen, že cestou kolem vašeho bytu perfektně vidí, jestli si právě holíte nohy nebo odpočíváte s knihou a sklenkou vína, ale samozřejmě také všechno slyší..
Mohlo zdát, že horší než do očí bijící klamavá reklama a zklamání z očekávaného zážitku už to být nemůže, ovšem opak je pravdou! Teď to teprve přijde, zatím jsme se jen zahřívali!
Nevěříte? Tak čtěte pozorně!
U vířivky jsou umístěny dvě houpačky (a určitě už nikoho nepřekvapí, že na ty jde vidět přímo od vstupu z recepce přes celou chodbu až na opačný konec wellness), na které jsme po cca 20 minutách ze 45 zaplacených s přítelem na 2–3 minutky posadili, abysme se trošku ochladili a oddechli si, když v tom přímo kolem nás nakráčel do „naší“ vířivky, kterou jsme měli zaplacenou ještě na dalších více než 20 minut, nějaký pán. Jako bonus nám předvedl své nahé pozadí i popředí, když ladně odhodil své prostěradlo (vířivka je těsně vedle houpaček, ty visí snad ani ne metr od jejího okraje). Vzápětí přišel druhý a podívaná se opakovala. Že mám v rohu za nimi odložené věci a přítel kolem nich musel natahovat ruce je už třešnička na dortu.
Ve vířivce jsme předtím samozřejmě byli nazí, naštěstí v houpačkách jsme seděli v prostěradlech, přece jen nemusí každý návštěvník mířící z/do sprch, šaten, na recepci, při odchodu nebo na toaletu nutně obdivovat naše nahá těla (kdybyste si sedli v plné hospodě k baru, nebyl by v tom žádný rozdíl).
Nevěřícně jsme na sebe zírali, třikrát zkontrolovali čas na obou mobilech, hodinkách i hodinách visících na zdi a za pomocí matematické operace na úrovni žáka první třídy ZŠ jsme definitivně podložili fakta a nebylo pochyb, že tyto vědecké důkazy jasně vyvrací možnost, že jsme oba uplní idioti a skutečně jsme ze zaplacených 45 minut vyčerpali teprve pouhých 23 (+ 10 minut zdarma na šatnu, kde jsme strávili dohromady max 3, takže dalších 7 jsme měli mít ještě k dobru).
No tak co teď?? Přece si nevlezeme nazí ke dvěma cizím strejdům a už tuplem ne do malé vířivky, kde by kvůli omezenemu prostoru nutně došlo k fyzickému kontaktu s jejich stejně nahými těly 😵💫😵😵💫.
Michodem…
Z těch mrzkých třiadvaceti minut jsme v „privátní“ vířivce strávili sami dohromady asi 4 minuty, kdy nikdo necáral kolem a to ještě ani ne v kuse.
Do minuty jsem byla převlečená a už opravdu vytočená jsem si okamžitě šla stěžovat paní majitelce na recepci, ale ta mě v podstatě odpalkovala, že ona tam cedulku s nápisem „privátní vířivka“ dala (suchý déšť nebo sádlo bez tuku je menší oxymoron než tohle tvrzení) a ještě mi v podstatě vynadala, že to my jsme se měli bránit a nedat se, ona přeci za to, že má „privátní“ vířivku umístěnou ve společných otevřených prostorách nemůže a bezmocně rozhodila rukama, že neví, co má ještě víc dělat.
Nakonec se šla pánů zeptat, proč tam šli, když je to soukromá vířivka a jejich odpověď, že tam nikdo nebyl, i když jsme seděli doslova metr od nich a chtěli jít zpátky do vody, jí stačila a na recepci už s námi nepromluvila jediné slovo, vlastně se tam ani nevrátila dřív, než jsme my byli mezi dveřmi ven.
Takže jsme vyhodili 6 stovek za 20 minut ve vířivce, za které jsme mohli být 3,5 hodiny v aquaparku (a ve výsledku jsme tam měli víc soukromí než tady) kde jsme v ní mohli sedět hodinu a ještě by nám 1,5 hoďky zbylo na všechny ostatní atrakce a bazény.
V tu chvíli mě nenapadlo požadovat část ceny zpět jako kompenzaci, ale nejspíš o to žádám zpětně už jen z principu.
