Osedlejte si s dětmi oslíka a užijte delikatesní piknik v trávě

Osedlejte si s dětmi oslíka a užijte delikatesní piknik v trávě

THE HUBS 22. 5. 2018 Sdílet

Máte s dětmi rádi výlety do přírody, netradiční zážitky, dobré jídlo a zvířátka? Máme pro vás tip, které vše splňuje do puntíku!

Blogerka Lucka z blogu The Hubs se vydala s rodinou otestovat Oslí stezku. Na výletech po českých luzích a hájích tráví společně čas rádi a často, tak jsme byli zvědaví, jak se jim líbilo u oslíků. Co jim, hlavně jak si to užil tříletý Hugo?!

Chceme vyzkoušet Oslí stezku

Být venku na vzduchu, zažít něco nového, potkat oslíka a ještě si pochutnat?

S příchodem jarního počasí se snažíme co možná nejvíce času trávit s dětmi venku. Za tu dobu, co jsme rodiči, už máme poměrně dobře zmapované všechny možné dětské parky a herny. Když se tak naskytne možnost navštívit zase něco jiného, zajásáme. A náš nedávný výlet na Oslí stezku tohle dokonale splňoval. Pobyt na čerstvém vzduchu, netradiční výlet v doprovodu zvířátek – oslíků, spousta nových a zajímavých informací nebo ochutnávka toho nejlepšího z domácí kuchyně. Kdo by odolal? My tedy rozhodně ne .


Oslí stezka se nachází v přírodním parku Povodí Kačáku, cca 15 km na západ od Prahy poblíž obce Svárov u Unhoště. My jsme jeli autem a cesta z centra Prahy trvala necelých 40 minut. Dostanete se tam ale i MHD ze stanice metra Zličín nebo z Kladna.
Zaparkovat se dá přímo u Oslí farmy. Hned při vstupu nás přivítala milá paní průvodkyně Marie, která nás měla na starosti. Z celé nabídky jsme si vybrali půldenní túru v přírodním parku s piknikem. S sebou jsme měli jen Huga (3 roky), Nelinka nám bohužel onemocněla, a tak musela nakonec zůstat doma s babičkou. Před samotnou návštěvou je nutné vyplnit na webových stránkách Oslí stezky důležité kontaktní informace, poučení o bezpečnosti a zároveň si objednáte také počet oslíků pro děti a uvedete jejich věk.

Hloupý a pomalý osel? Přijeďte se přesvědčit o opaku!

Celé naše dobrodružství začalo na farmě, kde nás paní průvodkyně zasvětila do toho, jak funguje jejich farma, povyprávěla o oslících, jejich životě, historii, ale třeba taky o tom, jakou mají povahu. Oslíci jsou dobrými společníky, ale musí se jim dát potřebný čas, aby získali jistotu, a nastavit potřebné hranice, aby nás respektovali. Pak nás mají moc rádi a ochotně spolupracují. Přiznám se, že jsem je vždy trochu podceňovala a považovala za taková hloupá a pomalá zvířátka, ale oni jsou přitom jen opatrní. A pomalí? Tak to nejsou vůbec, o tom jsme se mohli přesvědčit na vlastní kůži.

Oslíky jsme si před cestou pěkně vykartáčovali (a že se jim to líbilo), paní průvodkyně nám ukázala, jak se čistí kopýtka a následně jsme absolvovali první překážkovou cestu. To abychom se naučili oslíky vodit a základy bezpečnosti. Náš Hugy to samozřejmě absolvoval s tátou, samotný oslík váží až 150 kg a to má i dospělák co dělat, aby mu vysvětlil, kudy má jít. A co teprve, když si oslík postaví hlavu, že tudy určitě nepůjde. Nutno ale říct, že jsme ani jednou nezažili žádnou situaci, kterou bychom pro děti vyhodnotili jako nebezpečnou, oslíci jsou opravdu dobře vycvičeni.


No a pak už jsme vyrazili na samotnou oslí stezku do přírodního parku. Pokud se sem vydáte, pak si určitě vezměte pevnou obuv (takové oslí šlápnutí na nohu docela zabolí) a dětem na hlavu helmu! My jsme tu naši zapomněli doma, no naštěstí nám jednu půjčili, ovšem na tu Hugouškovu malou hlavičku byla trochu velká. Hodí se také pití, pokrývka hlavy a opalovací krém, protože část stezky se jde mimo lesy a za opravdu silného sluníčka to bude pálit.


Naše túra byla celkově dlouhá asi 6 km, kdy zhruba v polovině byla pauza na piknik na lesním odpočívadle. Přiznám se, že jsem nakonec byla ráda, že jsme ji absolvovali jen s jedním dítkem, protože jeden dospělák vedl oslíka (a že měl kolikrát co dělat) a druhý přidržoval Huga v sedle – je opravdu ještě malý. Úplně si nedovedu představit, jestli bych oslíka s Nelinkou sama uřídila. Takhle to bylo víc v klidu a navíc nám občas pomáhala paní průvodkyně nebo její dcera. Celkově nás ve skupině bylo asi 9. 

A teď hurá z oslíka dolů na zem, čeká na vás piknik!

Procházka to byla překrásná! Vyšlo nám super počasí, náš oslík Bobíček ochotně spolupracoval a Hugy si jízdu náramně užil. Tak moc, že nechtěl z oslíka dolů! Dokonce ani pod příslibem dobrého jídla. A že bylo na co těšit! Piknik na lesním odpočívadle zahrnoval výborné domácí produkty – dva druhy sýrů (něco jako lučina), naprosto nejdokonalejší tvaroh se sušeným ovocem, jaký jsme kdy jedli, domácí citronádu, nepasterizované mléko, kávu, čaj, ovoce, zeleninu a pečivo. Bylo to tak moc dobré, že jsme vlastní svačinu ani nevytáhli z baťůžku. A já na nás prásknu, že tvaroh jim skoro celý snědl náš Hugo O:-).


Během zastávky jsme si povídali s paní průvodkyní o oslících a jejich životě. Například věděli jste, že jeden oslík slyší druhého (v pouštním terénu) až na 100 km? V mezičase jsme se taky na památku zvěčnili všichni s naším Bobíčkem a Hugy ho s tátou nakrmil jablíčkem. No museli jsme ho krotit, byl by schopný ho nakrmit téměř vším, co našel (včetně šišky).


Zpáteční cesta trvala rovněž cca 1,5 hodiny a zahrnovala i přebrodění lesního potůčku. Celkově naše oslí dobrodružství trvalo přes čtyři hodiny, takže si na něj vyčleňte opravdu celé odpoledne.

Domů jsme se vraceli plní nadšení, nových zážitků a nadýchaní čerstvého vzduchu. A já jsem moc ráda, že měl Hugo možnost poznat zblízka zvířátko, které zná jinak jen z dětských knížek .

Je vždy tak hezké zjistit, že jsou lidé, kteří svou práci dělají celým svým srdcem a s veškerým respektem a úctou k přírodě. A to na Oslí stezce platí 100%. Za nás doporučujeme všemi deseti!

Důležité informace:

  • Před cestou si vyplňte kontaktní formulář a pročtěte zásady bezpečnosti
  • S sebou si nezapomeňte vzít pevné boty, pití, helmy pro děti
  • Zvažte počet dospěláků na počet dětí (dle věku)

Chceme vyzkoušet Oslí stezku

THE HUBS

THE HUBS

Jsem Lucka a miluju cestování, sport, módu, dobré jídlo, ale nejvíc ze všeho svoje dvě děti - pětiletou Nelinku a tříletého Huga. Jsou to právě oni dva, kteří nejen změnili od základů náš život, ale taky způsob cestování. Sice už s krosnou na zádech neobjevujeme jiné světadíly, ale o to radši podnikáme výlety po krásách našeho okolí. O tom všem pak ráda píšu na náš blog The Hubs, který je takovým mým třetím dítětem a někdy i únikem od všech těch maminkovských povinností.