Holky v továrně na čokoládu

Holky v továrně na čokoládu

Kája a Týnka 30. 10. 2019 Sdílet

Workshop výroby čokolády, to je splněný sen všech čokoholiků. Čokoláda tu teče doslova proudem, k tomu se nabízí spousta ingrediencí, kterými si ji můžete dozdobit, a nechybí ani stoleček s ochutnávkami. Jak šlo tvoření Káje a Týnce, když každá z nich má k pečení jiný vztah?

Stalo se to v pondělí, v kancelářích Slevomatu. V zasedačce jménem Sauna. 

“Holky, půjdete si vyzkoušet na vlastní kůži čokoládový workshop do Ateliéru Orion. Nachází se kousek od Václavského náměstí. Schválně, která z vás si ho užije víc. V ateliéru se líbí všem, kdo rádi vaří, pečou, ale i těm, kteří jen prostě rádi mlsají…”

To nám bylo řečeno a hned se v Sauně pořádně zatopilo. V hlavě se začaly žhavit mozkové závity a myšlenky už nebylo možné zastavit…

Kája: 

To je naprosto skvělé, čokoládu miluju, už od narození… Škoda, že kojenci nemůžou čokoládové mléko, no nic, dohnala jsem to časem. A to tak, že věřím, že mám čokoládu v krvi, a to doslova. 

Bože, to mi půjde samo, jako jo, je pravda, že většina mých těst a pokusů o dezerty končí místo v troubě v koši, ale čokoláda se přece zkazit nedá, nemůže… A ačkoliv vzhled hraje velkou roli, jsem zastáncem pravidla, že se jí hlavně pusou, a to je zásadní. A třeba budu jak hrdinka amerických filmů, která najde svůj osud ve výrobě čokolády, a změní mi to život! Ano, tak to bude. :-)

Týnka: 

Jé, to je skvělé, moc ráda peču, a to především pro své přátele. Miluju ten pocit, kdy je dezert tak moc hezký, že je až všem líto jej sníst. Zrovna nedávno jsem chystala na oslavu narozenin čokoládové pralinky plněné oříškovým máslem a domácí malinovou marmeládou. Místo třešničky na dortu jsem završila jejich zdobení kytičkami a špetkou nerafinované mořské soli. No byl to skvost, cítila jsem se jak nějaká zlatnice precizně zdobící prstýnek. Jsem zvědavá, co se v Ateliéru Orion naučím. Nedávno jsem si pořídila flambovací pistoli a třeba zjistím, že ji můžu použít i na jiný dezert než jen crème brûlée. Ty jo, čokoládové pusinky zdobené páleným cukrovým šálem… To je poezie.

Den “D” podle Káji

Je to tady, hvězdný den. Den v Orionu. Ráno jsem se vzbudila a cítila se jak Karlík v továrně na čokoládu. Jediný rozdíl je v tom, že jsem Karla a místo výherního tiketu mám voucher ze Slevomatu. Sraz byl na Václaváku a já se cestou dolů na Jungmannovo náměstí, kde se čokoládový ateliér nachází, kochala vitrínami a přemýšlela, co si za ty miliony, které vydělám výrobou čokolády, koupím.

Jsme tu, nenápadně schovaný ráj v pasáži… Můj orientační smysl je sice nulový, ale sem mě vede srdce, žaludek a hlavně vůně čokolády. Místo je neuvěřitelně provoněné díky přístroji, kde dělají čerstvou čokoládu. Achjo, to potřebuju domů. Ta vůně je přímo omamná. Až jsem si z toho musela sednout venku na zahrádku, kterou jsem ve svitu babího léta ocenila. :-) 

Přivítal nás mistr čokolateriér (Nebo čokolatiér? No prostě ten pán přes čokoládu) a začal nám vysvětlovat, co se kde dělá a také co se bude dít. Já bohužel ve stejnou chvíli objevila ochutnávku zdarma a to byl konec mého vnímání. Nebo spíš jsem vnímala tu báječnou chuť různých čoko dobrůtek, a tak jen tiše doufala, že mi má kolegyně Týnka postupy přetlumočí. I když okoukat se dá všechno, a když nebudu vědět, tak se zeptám. Tohle se jim tu musí dít pořád.

Ani jsem nestačila dochroupat třetí kousek čokolády a ta má už byla nalitá ve formě. A je to tady, závod s časem, abych vše stihla, než čokoláda ztuhne! Na výběr bylo asi z 18 mističek nacpaných samýma dobrotama a já v tu chvíli sváděla boj s časem. Jak dostat všechny tyhle dobroty na jednu čokoládu? No, brala jsem lžičku po lžičce a sypala. Čokoláda rostla závratně do výšky a já byla ráda, že odborník stojící za mnou se jen tiše usmívá a v jeho očích bylo vidět, že mi to přeje.

Na čokoládu jsem si mohla vybrat i raznici, která byla již připravená od mistra čokolatiéra, takže byla jistota, že tohle nepokazím. Jelikož jsem se bála, jestli to zvládnu, dala jsem si tam jednoduše “Gratuluji”. A to opravdu sedí. Má čokoláda je na světě a já jsem na sebe náležitě pyšná. Čokoláda, která má 18 příchutí, a já už se jen nemůžu dočkat, kdy si ji sním. Počkat, cože? Já ji nebudu jíst teď? Na čokoládu mi přinesli obaly. Sice byly hezké, to je pravda, ale já bych ji snědla klidně hned. No tak dobře, můžu si ji dát k obědu. Vždyť je tam ovoce, oříšky, levandule a dál už vlastně ani nevím, co tam mám, ale v kombinaci s čokoládou to prostě musí být skvělé! Navíc jsem si tam dala i chilli, které podporuje trávení, a tak z toho ani nepřiberu.

Tip: Na výběr máte hned z několika druhů raznic, například “Mamince”, “Tatínkovi”, “Babičce”, “Dědečkovi”,   “Gratuluji”, “Z lásky”, “Vše nejlepší”, “Děkuju”. 

Den “D” podle Týnky:

Začalo to už den předem. Přemýšlela jsem, kterou ze svých zástěr si na tuto speciální událost vezmu. Znáte to, když si chystáte oblečení den předem? Tak já to měla podobně, jen jsem přemýšlela, která z mých zástěr je ta pravá. Jiná zástěra se hodí, když pečete slavnostní kachnu, a jiná, když chystáte šlehačkový dort, to je přece jasné. No, nejsem si jistá, jestli tam zástěru na půjčení mají, a tak jsem vsadila na tu mou šťastnou, která mi přinesla štěstí i při první výrobě makronek. 

Je to tady, můj den a cesta z metra. Kráčejíc po Václavském náměstí se cítím jako superhrdinka, která má v tašce místo převleku supermana svoji šťastnou zástěru. Kdyby se dal svět zachránit pečením a přípravou dobrot, jsem tu, a vždy připravena. Je to má supersíla, kterou každý, kdo ochutnal, ocenil. 

K Ateliéru Orion jsem doslova přilítla na vlně vůně čokolády a už přes sklo obdivovala umělecká díla jak v galerii Louvre. Bylo mi jasné, že tohle bude přesně pro mě, a taky že jo. Mistr chocolatiér už připravoval další výtvor do vitríny a já jsem jej se zatajeným dechem tiše pozorovala. Neodvážila jsem se ho vyrušit, a tak jsem se jen snažila vtisknout do paměti každý jeho krok při výrobě čokolády, vždyť to se mi bude do života hodit.

Začal nám vysvětlovat, co nás dneska čeká, a každé jeho slovo znělo jako křupající pralinka, počkat, to nekřupala ani slova, ani pralinky, ale Kája u ochutnávky čokolád. Nechápu, jak dokáže tu čokoládu jíst tak rychle, vždyť se ani nepokochala, čím byla ozdobená. Kája důkladně testuje a má v sobě už skoro celý kornout. No, svoji čokoládu před ní budu muset schovat, to je mi teď úplně jasné. 

Lekce začíná u přístroje na čokoládu, je neuvěřitelné, jak je čokoláda rovnoměrně rozmíchávána a udržována ve stálé teplotě. Náš mistr a průvodce touto pohádkovou říší zvanou Orion mi nalil první tabulku čokolády. Mám 3 minuty na to, abych si ji ozdobila, protože následně čokoláda ztuhne a už na ní nebude nic držet. Snažím se v hlavě sestavit všechny ingredience, které se k sobě hodí, a zachvátila mě panika, protože příchutí je na výběr opravdu hodně.

Miluju rafinovanou kombinaci slaného a sladkého, tudíž první, po čem mé ruce sáhnou, je sůl. Zní to zvláštně, ale úspěch je zaručen a sůl se přece přidává do každého sladkého pečení, aby lépe vynikla chuť. Jednotlivé komponenty vyskládávám na tabulku čokolády, jako by měla za 3 minuty bouchnout. Namísto modrého kabelu, který se člověk bojí u bomby přestřihnout, já precizně pinzetou aranžuji první pekanové oříšky. To ale není vše, bomba má přece ještě červený drát. Teď jde o čas. Nabírám pistáciové oříšky a jemně s nimi dokomponuji vzhled celé čokolády. Zbývá mi asi zhruba 30 vteřin, a tak přidávám ještě celé a nasekané mandle. Uff, stihla jsem to. Dílo je dokončeno a já si setřela pot z čela, protože výsledek je přesně takový, jaký jsem si na začátku namyslela. 

Jelikož razím pravidlo, že pečení musí být s láskou a největší láskou je ta láska mateřská, má čokoláda dostala raznici “Pro maminku”. Lásku k pečení mi vštípila do paměti, když jsem byla ještě malá, a nechávala mě na Vánoce vykrajovat a zdobit perníčky. Doufám, že na mě bude pyšná, a věřím, že čokoládu si zamiluje stejně jako já. 

A to ještě není konec! Oni snad vědí, co si myslím. Nazdobená čokoláda musí být totiž i krásně zabalená a to tady opravdu umí. Čerstvé květiny podtrhnou papírovou dárkovou krabičku od českého designéra. Hurá, dárek je na světě! 

A navíc výroba pralinek

Kromě výroby čokolády jsme si s Kájou vyzkoušely i workshop na výrobu pralinek. Je to super, protože se naučíte zase něco nového. První důležitý krok byl vytvořit skořápku pralinky, poté jsme dělali různé náplně a následně se pralinky zalily čokoládou, nechaly se ztuhnout a pak už jsme jen čekali, zda se “bábovička” správně vyklopí. Samozřejmě nechybělo ani dozdobení, aby byly nejen skvělé na chuť, ale lákavé i na pohled. Na workshop můžou jak děti, tak dospělí a my s Kájou dáváme 10 hvězdiček z 10.

Odbila 12. hodina a za Kájou a Týnou se zavřely dveře této hvězdné zábavy. Kája s pusou od čokolády a Týnka píšící si poznámky do notýsku míří zpátky do kanceláře. Jsou plné dojmů a natěšené, až budou o tomto krásném zážitku vyprávět kolegům.

Pokud chcete zažít tento nevšední zážitek, darovat jej někomu a nebo si vyrobit vlastní originální dárek, máte vřelé doporučení obou, ať jste pekař, nepekař, šikula, či nešikula, nikdo se tu nemá čeho bát. 

Kája a Týnka

Kája a Týnka

Dvě kamarádky, které jsou tak moc jiné, až jsou stejné. Chápete? My ano. Dala nás dohromady právě práce ve Slevomatu a už bez sebe nedáme ani ránu. Jsme velvyslankyně zákazníků a právě pro ně se snažíme hledat ty nejlepší nabídky.