Jelikož šlo o restauraci, kde byl Zdeněk Pohlreich, tak jsem se moc těšil. Hned na první pohled po vystoupení z MHD restaurace působila jako z konce 70. let. Řev lidí a cinkání skla byl slyšet i v chodbě, která zažila už ledacos, navíc byla společná pro více podniků. Po vstupu mě usměvavá barmanka posadila do nekuřácké části. Na kuřáckou a nekuřáckou část si tam ale jen hrají. Místnosti jsou stavebně odděleny tak, že je ve zdi díra, takže vše je kuřácké. Kuřáci mi nevadí a kouř také ne, takže za mně v pohodě. Navíc kdyby tato restaurace byla nekuřácká, tak půjde do kopru. V nekuřácké části jsem seděl já a párek Angličanů. V kuřácké hlava na hlavě a nebylo k hnutí. Takže ať je kuřácká dál. Na tatarák jsem čekal cca. 25 minut. Někomu by to vadilo, ale já nikam nepospíchal a říkal jsem si, že bude alespoň čerstvý. Zajímavé je podávání tataráku. Je již dochucený a připravený, ale vajíčko se musí zamíchat. Měl jsem tataráky už zamíchané s vajíčkem uvnitř nebo naopak nenamíchané s vajíčkem nahoře. Tento způsob jsem viděl poprvé. Namíchaný byl ale perfektně a dochucený taktéž. Možná mohl být trošku sladší, tak jsem si přidal trochu kečupu. Podobných šmakulád bylo na stole dostatek a každý si mohl dát do tataráku, co chtěl a v jakémkoliv množství. Topinky na oleji a mírně černější, ale mě to takto vyhovuje. Česnek určitě nebyl český a špatně se roztíral, ale nakonec se mi povedlo při přitlačení topinky potřít. Pivo Radegast studené, jinak se točil Gambrinus, pak Plzeň a pšeničné pivo – prostě výběr pro každého. Na WC tekuté mýdlo, ubrousky, toaletní papír byl také. V místnosti hrála TV, chlapi koukali na fotbal. Paní servírka se divila, že jsem tatarák snědl sám, a že jsem se mohl i přeobjednat, abych si na něm pochutnal s kamarády. Za mě 5 hvězdiček a pochvala. Klasická hospoda, kterých dříve bylo mnoho a teď vymírají. Já byl spokojen a doporučuji všem, co se chtějí dobře najít, nemají rádi nóbl restaurace a chtějí se vrátit na konec 70. let.
