Tak, konečně se mohu i já velmi objektivně vyjádřit k táboru Obora:
Měla jsem dvě dcery na třetím turnuse, tedy právě probíhajícím. Píšu v minulém čase, neboť jsme si je dnes odvezli, ale z úplně jiného důvodu, než byla štvavá kampaň TV Nova a ráda bych sdělila následující. Holky byly na táboře poprvé. Mladší dcera je velmi fixovaná na rodinu a proto taky lítostivá, takže jsem měla obavy, jestli to zvládne. Bohužel od prvního dne plakala, denně. Protože ji znám, informovala jsem se na ni telefonicky, mobily jsme holkám nedávaly, neboť respektujeme přání vedení tábora. Kdyby dcera neměla takovou povahu, tak ani nevolám, nemám zapotřebí mít za každou cenu pod dohledem každý jejich krok, nejsou malá mimina.
Kdykoliv jsem zavolala, dostala jsem ochotnou odpověď paní Malinovské, která mi bohužel potvrdila, že stále pláče, byly jsme domluvené, že pokud ji to nepřejde do víkendu, tak si ji odvezeme, ale hlavně proto, aby svým pláčem nerozlítostnila další děti, znáte to, pak je to dominový efekt.
I mě chodily do zpráv na FB zprávy od různých cizích lidí, kteří mě informovali o stavu tábora, vč. fotek, později zveřejněných v reportáži.
Upřímně řečeno, nejdřív jsme trochu znejistěli, ale pak jsme s manželem zkonstatovali, že přece jen jely dcery na tábor, ne na luxusní wellness. Za nás jsme chodili na latrínu, zuby a ruce si běžně myli v potoku, jedli z ešusu a přesto na to stále s úsměvem vzpomínáme.
V pátek – včera – jsme měli poslední telefonát s táborem, volal mi přímo zřejmě jeden z vedoucích, p. Novotný (jestli jsem to nespletla) na základě předchozího telefonátu, že bych chtěla mluvit s dcerami právě kvůli stavu mladší dcery, jak na tom je. Dal mi je obě ochotně k telefonu. Starší spustila lavinu výtek, jak se jí nelíbí a kdesi cosi, mladší do telefonu prakticky jen plakala.
Rozhodli jsme se, že je raději odvezeme. Během dopoledne jsme dorazili do tábora a jeden z vedoucích nám hned vyšel vstříc, přivítal nás a bez jakéhokoliv ptaní nám hned nabídl prohlídku táboru a celého zázemí, kterou jsme využili. (Upozorňuji, že kromě nás tam v tu chvíli bylo další cca 4–5 rodičů, kteří s dalšími vedoucími zřejmě řešili stejné věci.)
Prošli jsme si sociálky, jídelnu, areál tábora, chatku, kde byly dcery ubytovány. Nikde jsme neshledali nic závažného. Sociálky staršího data, ale čisté, naprosto odpovídalo běžnému provozu a používání desítek dětí, to stejně chatky. Ano, jedná se zřejmě o chatky ještě z dob komunismu, ale je nám jasné, že investovat hromadu peněz do nových, stál by tábor min. 3× víc. Naopak nám přišly úsměvné různé vzkazy na schodišti v chatce, jež svědčí, že tudy prošly generace dětí a každý zde chtěl zanechat nějakou svou stopu.
Dcery jsme ihned přivolali a ještě před vedoucím jsme s nimi probírali jejich stížnosti. S manželem jsme se shodli, že jsou prostě jen „rozmazlené a zhýčkané“ z domova, což je samozřejmě naše chyba. Asi potřebují trochu víc spartánské výchovy, aby si zvykly i na jiné věci, než pákové baterie, zdravotní matrace, voda pár kroků za zadkem apod.
Mladší dcera se díky lítosti po domově odmítala zapojit do chodu tábora a dokonce téměř nejedla, starší nám řekla, že o ní skoro nevěděla, byla jak tichá voda, ale jakmile se dozvěděla, že pro ně zajedeme, okamžitě ožila.
Během jízdy domů jsme dcery vyzpovídaly, všechny jejich nářky se týkaly víceméně jejich nepohodlí, prostě nebyly ochotny akceptovat, že jsou na táboře, ne v hotelu. Nejdřív tvrdily, že se jim nelíbilo nic, ale postupně z nich lezly zážitky, srandičky, jídlo, které jim chutnalo apod. Takže opravdu nebyla chyba v táboru a vedoucích, ale jen v našich dětech. A troufám si říct, že stejně je to u většiny ostatních nespokojených dětí, jen jejich rodiče si to zřejmě neumí nebo nechtějí přiznat. Takže máme jasný bojový úkol na prázdniny, navštívit několikrát přírodní koupání (protože doma jsou zvyklé na bazén, příp. návštěvu aquaparku), jízdu v obyčejném trabantu či jiném starším voze a asi i nějaké stanování, aby si nehrály na princezny.
Add jídlo – obě frfňaly (mladší navíc stávkovala kvůli stesku), ale to dělají i doma, ale když bylo něco, co jim chutnalo, tak se starší nacpala k prasknutí, těžko však kuchaři vyjdou vstříc tolika dětem, vždycky se najde několik, které nejí to anebo to. Stejně tak dotaz na množství jídla/porce, obě potvrdily, že si děti samy u okének mohly říct, kolik čeho chtějí a mohly si chodit přidat, takže někdo si zase vymýšlel neexistující.
A co se týče narážek na slabý program, sami jsme dnes byli svědky toho, že vedoucí nedělali nic jiného, než se věnovali vyděšených rodičům, které zmátla reportáž TV Nova, a neustále někdo přijížděl. Děti měly hru, běhaly po táboře a zjišťovaly různé informace k dění na táboře a kdykoliv se přišly zeptat vedoucích, měly smůlu, protože na ně neměli díky rodičům čas. Nám se jeden z vedoucích věnoval dobře půlhodinky, stejně tak další a další, a věřím, že když rodiče nejezdili, tak neustále volali, vyhrožovali a vedoucí tak opět nedělali nic jiného, než sháněli jednotlivé děti, tohle neustálé odbíhání od činností s dětmi je nejen unavující, ale také velmi obírá o čas, které mohli věnovat dětem, ty se pak logicky nudí a píšou domů srdceryvné dopisy, kterak se mají špatně.
Navíc nám stačilo chvíli pozorovat chování dvou rodičovských párů ze Slovenska, kteří zapalovali jednu cigaretu od druhé, až téměř divadelně litovali a objímali své děti (i s těmi cigaretami), jak kdyby je vyrvali ze spárů dravé saně, neustále chtěli vidět vedoucí takového a makového, prohlíželi na dětech snad i kuří oka, vyhrožovali okamžitou návštěvou lékaře a pokud něco, tak je žalují, vzájemně se ujišťovali o tom, jak děti strašně trpěly, no šílené, takže se ani nedivím, že pokud mají děti doma takový vzor, stejně se pak chovaly i na táboře.
Ujistili jsme se s manželem, že reportáž tábor velmi poškodila a chceme uklidnit rodiče dětí na táboře, i těch, co se teprve chystají, že mohou být naprosto v klidu.
Upřímně nám bylo a je líto všech vedoucích, protože takový psychický tlak, kterému musí kvůli nafouknuté reportáži a několika nespokojeným rodičům čelit, musí být obrovský a bohužel je to může pro příště odradit, aby věnovali svůj volný čas úplně cizím dětem. Jednou budou klasické tábory v přírodě v Červené knize ohrožených druhů
Takže závěr pro nás – vedení tábora udělalo dvě velké chyby: 1) měli hned na začátku zakázat elektroniku a připomenout v seznamu nabalení dopisních souprav a 2) vykašlat se na FB, kterým sice chtěli rodičům udělat radost, ale bohužel se to díky několika jedincům obrátilo proti nim. A naše velká chyba, že se asi snažíme dětem až moc vycházet vstříc a když pak jsou pár dní bez nás a nemají domácí „luxus“ na dosah, úplně je to rozhodí, což jsme nepředpokládali a máme ponaučení do budoucna. Samotnou mě to velmi mrzí, neboť kdyby to šlo, děti pošleme domů a s manželem si tam jdeme na týden dva odpočinout a zařádit.
P.S. Nejsme žádní podplacení rodiče, nejsme s nikým na táboře příbuzní, ale chtěli jsme se vyjádřit ke všemu, co proběhlo v TV i tady na FB a jak jsme to viděli my.
