Tohle muzeum mě neuvěřitelně bavilo! Je silně zážitkově orientované, neobvykle pojaté a inovativní. Prostředí se snaží být mimořádně autentické a všechny místnosti v muzeu jsou propracované a vyladěné do nejmenších detailů tak, aby ladily k tématu místnosti, včetně zvukové kulisy. Muzeum zábavnou formou shrnuje celé dějiny Prahy od středověku až po 90. léta a je tak ideální pro mimopražské a zahraniční turisty, kteří se chtějí poučit o historii města, i jako hravá forma učení a zpestření hodin dějepisu pro mladší i starší školáky (věková hranice je tak 6 let +, mladší děti se v muzeu docela bály), ale bavit se tu budou i dospělí.
Kromě toho, že je muzeum zbrusu nové, je také první v Praze, které unikátním způsobem kombinuje klasickou expozici s virtuální realitou. Celou prohlídkou návštěvníky provází mobilní aplikace ve sluchátkách (můžete si zapůjčit na pokladně), s jejíž pomocí si vystavené popisy doplňujete o další informace v podobě zvukové nahrávky nebo psaného textu. Pražská místa, která jsou v muzeu zmíněna, se v aplikaci ukládají do sekce Mapa. Aplikace má i vlastní foťák, spárovaný s galerií v telefonu, nemusíte z ní tedy vůbec odcházet, což se hodí, protože aplikace nabízí i interaktivní prvky, kterými můžete měnit realitu kolem vás, a v muzeu je spousta skvělých fotopointů a příležitostí k focení. Prohlídkou vás provede místní duch, někdy ho dokonce i uvidíte :)
Jen pro upozornění, s poslechem všech nahrávek a čtením všech popisků z QR kódů se výstava protáhne na několik hodin, avizovaných 90 minut vám opravdu stačit nebude. Vyhraďte si na muzeum ideálně celé odpoledne.
Expozice se nachází ve třech patrech, z nichž každé se specializuje na konkrétní období, jednotlivé místnosti jsou tematizovány podle největších událostí onoho období. V prvním patře, zaměřujícím se na středověk, rozhodně stojí za to orloj s barevnou projekcí, středověká mučírna (není vhodná pro malé děti), ulička s knihovnou, působivá husitská bojová hradba a tajná místnost (na plánku u schodiště najdete nápovědu). Druhé patro se věnuje totalitním režimům 20. století, kde obzvlášť zapůsobí socialistické sídliště s policejním trabantem (můžete se v něm i vyfotit), výslechová místnost, nebo intenzivní záběry z bombardování Prahy a nacistické okupace (opět není moc baby friendly). Poslední „devadesátkové“ patro je veselé, plné zajímavostí o Sametové revoluci, největších českých úspěších ve světě, pražské dopravě a povodních, ale hlavně je tu skvělá retro místnost, kde si můžete vyzkoušet rotoped, zahrát si první počítačové hry na dobovém počítači či slavného Pacmana, nebo si přehrát některou z vybraných videokazet. Nechybí Bravíčko, korálkové závěsy, zkrátka tady si leckdo určitě zavzpomíná :) Navíc je v horním patře odpočinková místnost s křesílky, automat na nápoje a kino s videi od Kluci z Prahy, a samozřejmě skvělý výhled na okolní památky :)
Jinak muzeum je krásné, nové, čisté a přestože je doslova vedle Karlova mostu, skoro nikdo v něm za celé odpoledne nebyl a měli jsme ho prakticky sami pro sebe.
Největší nevýhodou je paradoxně sama aplikace. Jak už to tak s elektronikou bývá, nic není dokonalé. Na jeden telefon jsme aplikaci nedostali vůbec, protože nebyla pro daný typ telefonu dostupná. Na druhém telefonu v prvním patře a ještě části druhého aplikace šlapala, jak měla, až na občasné škobrtnutí (někde chyběl u QR kódu text, někde se QR kód prostě nenačetl, protože jsem nedosáhla dost vysoko, bohužel i jeden interaktivní prvek v prvním patře mi nefungoval). Nevím jestli je ve vyšších patrech horší signál, nebo jestli to ovlivnila baterie (aplikace je „žravá“ a za dvě hodiny mi z plně nabitého telefonu nic nezbylo), ale aplikace se pak začala sekat a padat. Kromě zábavy jsem se tudíž v muzeu taky dost nastresovala, protože mi aplikace nechtěla fungovat a bála jsem se, že se mi telefon vybije, ještě než výstavu projdu do konce. A i když jsem si hrozně chtěla přečíst vše, popisky byly tak dlouhé a bylo jich tolik, že jsem to nakonec vzdala a začala dělat screenshoty textů, abych si je přečetla doma. I tak jsem v muzeu strávila asi pět hodin – vzhledem k této době by bylo skvělé, kdyby bylo v muzeu více míst k sezení a nějaká možnost občerstvení.
Druhá věc, která mi na této kombinaci virtuální reality s muzeem trochu vadila, je nemožnost zážitek s nikým sdílet a vychutnat si kouzlo okamžiku – každý je tu sám za sebe s telefonem v ruce a sluchátky v uších a okolí sledujete skrz obrazovku telefonu, takže zase nemůžete vychutnávat atmosféru místa a jeho zvukových doprovodných efektů.
Přes aplikaci by se také určitě dala více využít možnost interaktivních prvků, v celém muzeu jsou jen asi tři místa, kde lze rozšířenou realitu využít.
Muzeum je hodně zaměřeno na turisty, často tudíž už budete dané informace vědět. Odpovídá tomu i obsluha pokladen, která nemluví moc dobře česky.
Co se mi moc nelíbilo je technická stránka a zázemí muzea – v expozicích chladněji, takže nejlépe absolvovat v bundě (jaro). Voucher sliboval uzamykatelné skříňky u vchodu, ale nic takového k dispozici nebylo a když jsme se ptali, pokladní nás odkázal akorát na tmavý kamrlík s košťaty. Toaleta je jedna na celé muzeum, což může být problém pokud je v muzeu zrovna hodně lidí, občerstvení není k dispozici vůbec. Expozice není bezbariérová a do každého patra vedou dlouhé strmé schody (rozhodně nevhodné pro vozíčkáře nebo kočárky).
