Jerky pro masožravce i vegany: pochutiny z masa nebo hub

Že se jerky dělají jen z masa? Tak to je na houby…

Ale kdepak! Přesvědčte se i na vlastní chuťové pohárky a mlsné jazýčky, že na jerkách si smlsnou i vegetariáni s vegany. A to díky chutným jerkám, jež vám přináší česká firma Jimmy's food. Nejenže tyto sušené dobroty vznikly pod šikovnýma českýma ručičkama, dokonce i pečlivě vybírané hovězí maso, z nichž se vyrábějí jerky pro masožravce, pochází ze skotu chovaného v Čechách.

Jak bylo však nastíněno, na své si přijdou také strávníci, kteří se masu vyhýbají. Pro ně v Jimmy's food přichystali parádní balíčky s houbovými jerky, které jsou vyráběné ze dvou druhů hub – hlívy ústřičné a shiitake.

Maso, nebo houby, ale i maso a houby

Vybrat si můžete hned z několika balíčků, které jsou naplněné samými dobrotami od víka až po dno balení. Pokud s jerky této značky teprve začínáte, bude pro vás ideální ochutnávkový balíček šesti menších masových a houbových sáčků. V nabídce je také balení čistě houbové, v němž najdete čtyři menší a dva větší sáčky.

Pro pořádnou dávku zdravého mlsání pak vyberte pořádné balíčky, které jsou v dostání v masové (8 sáčků) i míchané (12 sáčků) variantě.

Ještě váháte? Mrkněte, jak si jerky chválila zákaznice Slevomatu Jitka: „Za mě nejlepší jerky, které jsem kdy měla. Objednávám pravidelně a nejvíce mi chutná příchuť worcester a teriyaki.“

Příběh Jimmy's Food – slovy zakladatele

Ještě jako malý kluk jsem někde ochutnal sušené maso, a tak moc mi zachutnalo, že jsem ho okamžitě začal sušit různými způsoby sám – na topení, nad krbem, na sluníčku, v troubě, a nebo jen tak v průvanu. Sušil jsem opravdu vše a postupem času mi to docela začalo jít.

Po střední škole jsem nějaký čas cestoval po světě. Kdekoliv jsem byl, ochutnával jsem místní jerky a hlavou se mi začala honit myšlenka, že po návratu domů musím začít experimentovat. S příchutěmi a se způsoby úpravy. Sušil jsem v troubě a maso chutnalo tak dobře, že mi kamarádi začali říkat, ať ho prodávám.

Koupil jsem v papírnictví takové ty sáčky dealeráčky a v Malování jsem si udělal etikety. Potom jsem dal přátelům do hospody první várku na podpultový prodej. Když jsem se po čase zeptal jak to jde, zjistil jsem, že se neprodal jediný balíček, protože ještě v ten samý den všechno snědli barmani. Když se mi to tak stalo po několikáté a každý, komu jsem dal ochutnat, se stal pravidelným zákazníkem, řekl jsem si: „OK, jdu do toho naplno.“

Pronajal jsem si místnost ve staré továrně a přestavěl ji na řeznickou manufakturu. A po velmi dlouhých a komických strastech, kdy se člověk bez zkušeností s úřady snaží zlegalizovat provozovnu masné výroby, jsem konečně začal sušit ve velkém. Od té doby jsem ušel kus cesty, ale maso pořád vyrábím se stejnou láskou a nadšením jako na začátku.