Pan Vodička si plete řezbářský kurz s nějakou seancí. Místo proklamovaných maximálně 16 lidí na kurzu nás tam bylo asi 25 a nebylo tam k hnutí. Řídil nám i všechny přestávky, museli jsme si povinně sednout v kuchyni a neustále mluvit o nesmyslech, jak na nás mluví dřevo, jak se cítíme apod. Takže se tam člověk ani s nikým nemohl seznámit a pokecat, když nám ten člověk řídil každou minutu. Nechápu že má někdo takovou potřebu manipulovat lidi pod záminkou nějakého řezbářství. Navíc kdyby se nekecalo a dělalo, tak jsme vše stihli za polovinu času. Nikdy více, brrr
Kurz mě uvedl do prostředí tvrdé ale krásné práce se dřevem. Nemám nic, co bych vytkla průvodci řezbářstvím, který se snažil, aby naše ruce daly dobře připravenými dláty dřevu tvar podle našich představ. Nechybělo vyprávění, odpovědi na zvědavé otázky ani káva a skvělá buchta Markovy známé. Po této zkušenosti si budu řezbářských výrobků a hlavně jejich tvůrců více vážit.
