Muzeum jako takové vypadá super, je vidět, že to dělá někdo, kdo je opravdový fanoušek, muselo to dát hodně práce, viděli jsem hodně zajímavých věcí.
Škoda, že není více možností na parkování, všude stojí auta k sousedícímu STK, ale to jen tak na okraj. Skutečná tragédie byla paní, která, bohužel jako jediná, vše měla na starosti. Na stránkách má muzeum uvedenou otevírací dobu od 9.00 do 18.00. Dorazili jsme po půl jedné, chtěli jít dovnitř, a paní pokladní na nás bez pozdravu štěkla, že má polední pauzu, a usadila se ven ke stolu se svým obědem. Čekala bych třeba alespoň to, že nám doporučí zatím se podívat venku. Nic takového. Nechala nás čekat dvacet minut, pak se zvedla, ať tedy jdeme. Vzala si od nás vstupenky (měli jsme koupené dva seniory a jednu standard), sjela mě pohledem a ptala se, zda jsem také senior. Odpověděla jsem, že ne, a proto, že jsem si koupila plné vstupné, nicméně tvrdila, že máme tři seniorské. Naštěstí bylo dost snadné prokázat, že se mýlí. Muzeum má na stránkách uvedené, že jim lidé mohou nabízet automobily, náhradní díly a další materiály. Můj taťka celý život trabantem jezdil, měl radost, že někdo by měl o věci ještě zájem. Vše jsme měli naložené a roztříděné s sebou, a když jsme se dotyčné paní na závěr zeptali, komu je to tedy možné nabídnout, pouze odvětila, že majitel už nic neopravuje a o nic zájem nemá. Muzeum je fakt super, stačilo by změnit tři věci: dát na web info o polední pauze, upozornit návštěvníky, že již nemají zájem o žádné věci do muzea, a hlavně, vyměnit paní pokladní. Pak by byl zážitek dokonalý.
