Neomezená paintballová akce uvnitř nebo venku

Původní znění jména osady bylo Skřitín (doklad z roku 1384 Skrzytyn) svědčí bezpečně pro slovanský původ. Není vyloučeno, že tam bylo slovanské hradiště. Roku 1384 byl Skřitín osadou a náležel buď k hradu Svádovu nebo ke Střekovu v držení Václava Bílého z Vartenberka na Děčíně, který toho roku zemřel. Přes četné spory majetkové zůstal Skřitín v držení děčínských Vartenberků až do roku 1511, v poslední době jako přímá součást děčínského panství.

V roce 1511 se majitelem stal Mikuláš Trčka z Lípy, ale za 4 roky na to přichází až německá (saská) vrchnost, rytíři ze Salhausenu a po nich roku 1534 další saská vrchnost, rytíři z Bunau. Za rytířů z Bunau došlo ve zněmčeném prostředí k přeměně jména ve vrchnonstenské kanceláři lidovou etymologií na Skrytín, v druhé polovině 16. století tu byl jeden jediný svobodný statek, který platil vrchnosti ročně 3 kopy 52 grošů stálého platu, dále odváděl 12,5 groše místo dříve odváděných 5 mladých slepic a 5 grošů místo 50 vajec. Majitelé statku byli osvobozeni ode všech robot, vykonávali jenom více méně čestnou povinnost nadhánět při lovu na zajíce.

Od Bílé Hory jsou známy majitelé statku Skrytína jménem. Nejdříve roku 1624 to byl Pavel Kloeppisch, jeho povinností vůči vrchnosti byly stejné jako uvedené výše, až na to, že musel ještě 3 dny v roce robotovat na žních, 3 dny na kosení sena a 2 dny robotovat s koňským potahem. Naturální dávky byly mírně zvýšeny na 8 mladých slepic a 60 vajec. V polovině 17. století byl majitelem nejspíše jeho potomek Jakub Klopsch, po jeho smrti asi jeho manželka Marie a konečně ve 2.polovině 17. století jejich další příbuzný nebo potomek Jan Klopsch. Poddanské povinnsoti se už nezměnily, ačkoliv od roku 1828 byla na panství nová vrchnost tyrolského původu, Thun-Hohensteinové.

Před rokem 1930 se Skrytín s okolím v rozsahu okolo 235 ha oddělil od Děčínského velkostatku jako samostatný lesní majetek v rukách Ludvíka Wolfruma z Ústí nad Labem, po jehož smrti v roce 1935 se stal dědicem Carl H. Wolfrum, synovec předchozího. Majetek spravoval jeho zeť Otto Koerling, který přímo sídlil na Skrytíně, jemuž Němci v posledních letech začali říkat novým názvem Reichberg.

V majetku Wolfrumů zůstal Skrytín až do osvobození v roce 1945. Nástupním držitelem se staly státní lesy, které zde na přechodnou dobu zřídily učňovské středisko a farmu kožešinové zvěře. V 80. letech byl na Skrytíně provozován pionýrský tábor firmy Konstruktiva Praha. Po revoluci v roce 1989 byl Skrytín díky finančním podvodům prodán a následně rozkraden