Zpověď jedné z účastnic terapie:
Až do svých téměř 50 let jsem byla smířená
s tím, že ze mě prostě nikdy plavec nebude.
Přestože, pokud vím, jsem nikdy žádnou špatnou
zkušenost ve vodě neměla, tak přes všechna má předsevzetí (a že jich za ty roky bylo!) jsem v okamžiku vstupu do vody začala být nejistá,
přesvědčená, že se utopím a mojí mysl i tělo ovládl strach.
Miluji slunce, vodu, moře a o to horší byl každý
můj pobyt u jakékoliv vody, protože jsem věděla, že se budu cachtat jen
tam, kde stačím a jakmile se objeví vlny, tak ani to ne…
Když mi Jarda říkal, že mě mého strachu zbaví,
jen jsem se smála a v duchu si říkala „…to víš, že jo, ty
rozhodně“ 😉
A pak jsme spolu šli do vody, kde jsem nejdřív
předvedla to málo, co jsem do té doby ve vodě zvládla.
Nesmál se mi.
Bála jsem se, bála jsem se jako kdyby na mě někdo
mířil kalašnikovem… pochopí mě asi jenom ten, kdo má jakoukoliv fobii
z čehokoliv.
Těsně před tím, než se mi rozjel po celém těle
hysterický záchvat předcházející útěku z vody, mě Jarda chytil za ruce
a řekl, ať se mu podívám do očí a že se nic zlého nestane.
A já to udělala… a v tu chvíli
jsem se o sebe přestala bát a věděla, že s tímhle člověkem se mi ve vodě rozhodně nic zlého nepřihodí 😉.
Během hodiny jsem postupně uměla ležet ve vodě na zádech, šlapat vodu, zlepšit techniku mého plavání a hlavně… jsem se vydala s Jardou i do hloubky, kde jsem nestačila.
Najednou jsem věděla nejen, že mě můj parťák
nenechá utopit, ale i to, že voda je přítel (i když z ní mám stále
respekt…) a neublíží mi.
Mimochodem – věděli jste, že když máte
v plicích vzduch, nemůžete klesnout pod hladinu 👌 👌
👌 ?
Druhý den jsem si vzala šnorchl a sama si vyzkoušela,
jaký skvělý pocit je plavání beze strachu a objevování krás pod vodní
hladinou.
Moje příští meta je skok do vody a dovádění ve vlnách, tak mi držte palce 😉.
Tak toto byla moje zkušenost s JK
terapií.
Děkuji Jardo!!!!
|