Na úvod je třeba říct, že se jednalo o můj úplně první (a pravděpodobně i poslední) zájezd organizovaný cestovkou, takže do čeho jdu, jsem tušila jen velmi matně – příště už budu chytřejší, neb teď už vím, že tohle není formát, který by mi vyhovoval – všechno nalinkované, na problémy a změny se nedá reagovat pružně, neboť se musí na minutu dodržet harmonogram (který ale dodržen, z důvodu toho problému, být nemůže). Program je nastaven tak, aby „takňák uspokojil všechny“ (jde se jen po povrchu, na nic se nezaměřuje, prohlídkové trasy jsou voleny obdobně, byť jsou nabízeny výrazně zajímavější nebo autentičtější). Průvodce jede svojí nacvičenou písničku, kterou opakuje tento měsíc již po desáté (a dopouští se v ní různých nepřesností, které mohou citlivějšího posluchače velmi dráždit – astronom skutečně není astrolog a 3. století není 5.).
Věřím, že někomu může tento typ výletů vyhovovat, především díky nulovým starostem (jedna platba a o ostatní se postará někdo jiný) a službám překladatele, ale pro mě to byla zkušenost, která se asi nebude opakovat.
Co se týče samotných památek – Dolní Slezsko má tak bohatou historii, jako je chudým krajem. A sálá to tam ze všeho. Z prohlídek by možná šlo vytřískat víc po vlastní ose, ale takhle to spadá do kategorie „jako jo, je to hezký, ale že bych to musel vidět dvakrát“…
Ještě si dovolím jedno velké pozitivum – řidič (pan Petr) jel neskutečně příjemně a bezpečně, to mě moc těšilo.
Autobus je skutečně bez toalet – dá se to přežít, řidič staví (jedna zastávka tam, jedna na cestě zpět, obě v okolí Náchoda), ale není to ono.
Skleník byl zavřený, a to i přes údajně potrvzenou (a hlavně zaplacenou) rezervaci. Chápu, že se to může stát (třebaže já jsem o tom, že je zavřený, četla na webu zámku už týden před a vrtalo mi to hlavou. Cestovce očividně ne), ale čekala jsem na to adekvátní odezvu – jednak úpravu programu a jednak alespoň omluvu ze strany cestovní kanceláře (nehovořím o finanční kompenzaci, jen o mailu „mrzí nás to, i když to (asi??) nebyla naše vina“. To dělá hodně kladných bodů).
Průvodce, který dá pod cedulí „zákaz fotografování“ pokyn k focení, by zasloužil objektivem po hlavě. Tohle se nedělá a je to prudce neprofesionální.
Přijeli jsme neskutečně brzo – chápu, že je v cestě domů započtená i nějaká rezerva, ale pokud je plánovaný příjezd 23:00 a my přijedeme krátce po deváté, za to ale neskutečně hladoví, protože nikdo nepočítal s pauzou na oběd/zastávkou u benzínky už v Polsku, nepřijde mi to jako organizačně zvládnuté.
Když už někomu platím za to, že na něj přehazuju starosti s plánováním, měl by dotyčný používat hlavu – naplánovat výlet do katolického Polska na Bílou sobotu, kdy to, co není zavřené, má zkrácenou otevírací dobu, je začátečnická chyba (uznávám, že je i na mé straně, mělo mě to napadnout, ale to se znovu dostávám k bodu „platím za organizaci“). Takže se nedalo si nikde koupit aspoň sušenku do ruky, suvenýr, nic (kromě teplých a studených nápojů, ty prodával řidič a byl u toho neskutečně milý. Vlastně řidič byl jeden velký klad tohoto výletu).
Zase zdůrazňuji, že se zcela jistě najdou lidi, pro které to, že je ráno nalodí do autobusu, s překladatelem, průvodcem a zaplaceným vlezným, aby je pak zase večer vylodili, převáží nedostatky, které v tom vidím já, zvyklá cestovat na vlastní pěst.
