Plavba Česko-saským Švýcarskem je skvělý zážitek.
Celkově byl zájezd spíš zklamání. Místo plavby do Míšně jsem pluli jen do Pirny, protože kvůli suchu bylo málo vody. To bych dokázal pochopit a omluvit, i když na druhou stranu by plavební společnost možná nemusela nabízet delší plavby v měsících, kdy už po tři roky po sobě panují sucha, a kdy podle průvodce do Míšně v posledích letech vlastně nikdy nedopluli. Většinu dne jsme tak namísto na lodi proseděli v autobuse. Průvodce se rozhodl, že nám ukáže místa, která bychom z lodi viděli, což bylo na jednu stranu fajn (např. Pilnitz, labské zámky), ale na druhou stranu to zdrželo celý zájezd. Zvlášť prohlídka Drážďan byla úplně zbytečná ztráta času (kdybychom chtěli do Drážďan, koupíme si plavbu tam). Na Míšeň, kde jsme podle programu měli být přes 3 hodiny během odpoledne, tak zbyla jen slabá hodinka večer, kdy už bylo všechno zavřené a nikam se nedalo jít, nic se nedalo navštívit. Moc nechápu, proč se takovýhle zájezd jmenuje plaba do Míšně, když jsme v Míšni, kterou jsme chtěli navštívit především, skoro vůbec nebyli. Takže se tam musíme vypravit znovu a sami, raději bez cestovky. Dost mě taky šokovalo, že průvodce radí klientům, aby při dni otevřených dveří porcelánky v Míšni zkusili proniknout do placeného muzea zdarma bočním vchodem, že to prý Němci moc nehlídají. Klasická česká ostuda. Oběd na lodi se taky moc nepovedl – objednali jsme vegetariánské jídlo, dostali potvrzení mailem, potvrdili nám to i při nástupu na loď, ale zapomněli to říct kuchyni. Místo sebemenší omluvy jsme se od servírky jen doslechli: „Takže vy dostanete jenom druhý, kuchyň to nevěděla.“ Plavba tedy pěkná, ale celková úroveň zájezdu jak karosovka před pětadvaceti lety vůbec neodpovídající současným očekávaným standardům.
