Jak vyfotit děti a domácí zvířata, aby z nich nebyla jen rozmazaná šmouha?

Jak vyfotit děti a domácí zvířata, aby z nich nebyla jen rozmazaná šmouha?

Sandra Soukupová Sandra Soukupová 10. 8. 2020

Říká se, že fotografování dětí a zvířat je jednou z nejtěžších disciplín. Proč tomu tak je? Může za to většinou špatné světlo a to, že malí ani chlupatí modelové neposedí chvilku v klidu. Existuje ale několik triků, s jejichž pomocí dokážete i v domácích podmínkách nafotit krásné záběry dětí a zvířat. A klidně i na mobil. O jaké triky jde? To vám prozradí Martin Lukeš, profesionální fotograf, lektor fotografických kurzů a spoluautor knihy Fotografujeme digitální zrcadlovkou.

Martin Lukeš, profesionální fotograf

  • Od roku 2007 vede fotografické kurzy
  • Spolu s Luďkem Bouškou napsal knihu Fotografujeme digitální zrcadlovkou, ve které je spousta užitečných tipů pro začátečníky i pokročilé
  • Pro Slevomat fotí nabídky pražských restaurací
  • K jeho nejoblíbenějším žánrům patří především krajinná fotografie, reportáže, street fotografie, por­tréty, akty, fashion, sport a architektura
  • Komerčně se věnuje také fotografování jídla, architektury a interiérů
  • Ukázky Martinovy práce najdete na webu maluk.cz

Martine, dnes je focení na telefon ohromný trend. Dá se ale na mobilu dobře vyfotit zvíře nebo dítě v pohybu?

I ty nejtěžší a nejrychlejší scény se dají vyfotografovat na mobilní telefon nebo nejlevnější kompakt. Jak se to povede, je ale podmíněno světelnými podmínkami, ve kterých fotografujete. Jednoduše řečeno, čím lepší světlo máte k dispozici, tím větší je pravděpodobnost, že bude snímek ostrý. Když budete fotografovat děti nebo zvířata v létě na sluníčku, můžete bez problému vyfotit i relativně rychlý pohyb a fotografie bude ostrá. V horších světelných podmínkách ale počítejte s tím, že snímek často vyjde tmavý nebo rozmazaný. Pak je jedinou možností použít blesk nebo zvýšit citlivost, pokud je toto nastavení k dispozici.

Co je při focení na mobil nejdůležitější?

Fotoaparáty v mobilech jsou v současné době na velmi vysoké úrovni. Dá se říct, že během pár let z trhu úplně vytlačily malé kapesní kompakty. Některé mobilní telefony už dnes dokonce disponují možností blesku nebo dokonce manuálního nastavení času a citlivosti ISO. 

Nejlépe vypadají snímky, které fotíte z úrovně očí fotografovaného člověka nebo zvířete, případně z lehčího podhledu. Fotografovaný díky tomu vypadá na fotografii velmi důstojně.

Vypíchl bych ale jednu funkci, která je jak u kompaktů, tak u fotoaparátů v mobilech často opomíjená. Jde o tzv. korekci expozice. Nejčastěji je tento režim značen jako (+ / -) nebo jako rozsvícená žárovka a zhasnutá žárovka. Tento režim se používá, když chcete výslednou fotografii ztmavit nebo zesvětlit ještě před vyfocením. Když chcete, aby byl snímek světlejší, posunete ručičku do plusu, a když naopak chcete, aby byl tmavší, tak ji stáhnete směrem k minusu. Přímo na displeji mobilního telefonu nebo fotoaparátu je vidět, o kolik bude záběr světlejší nebo tmavší. Je to v podstatě stejné, jako když si nastavujete jas a kontrast na monitoru nebo na televizi.

Jsou nějaké fígly na to, aby děti, zvířata nebo i dospělí vypadali na fotce dobře?

Existují dvě základní pravidla pro fotografování lidí a zvířat. Díky nim posunete své fotografie o několik latěk výš. První pravidlo se týká perspektivy. Nejlépe vypadají snímky, které fotíte z úrovně očí fotografovaného člověka nebo zvířete, případně z lehčího podhledu. Fotografovaný díky tomu vypadá na fotografii velmi důstojně. Když byste zvíře nebo dítě fotili ze své perspektivy, tedy z nadhledu, zabíráte ho shora a do tváře mu nevidíte čelně, ale z nějakého horního úhlu. Takové fotografie nejsou pro diváka vůbec atraktivní.

Jak u dětí, tak u zvířat ostřete vždy na oči nebo na hlavu. To znamená, že byste měli zaostřovací bod nebo čtvereček na displeji, případně v hledáčku, umístit vždy na oko, případně na hlavu fotografované osoby nebo zvířete.

A to druhé pravidlo?

Druhé pravidlo se týká ohniska objektivu. Většina fotoaparátů i mobilních telefonů je dnes vybavena širokoúhlým objektivem. Ten je skvělý při fotografování krajin, architektury a interiérů, ale nehodí se pro focení portrétů. Jde o to, že širší úhel záběru trochu deformuje tvary, což v krajině téměř není poznat, ale na obličeji se podepíše dost výrazně. Portrétovaná osoba má pak na snímku velké oči daleko od sebe, z tváře trčí velký nos, a navíc má takové nafouklé tváře. Jde o velmi podobný efekt, jako když se díváte skrze panoramatické kukátko. Nebavíme se zde o momentkách, ale klasické portrétní fotografii. Tomuto efektu se dá předejít obyčejným nazoomováním, pokud je fotoaparát vybaven standardním zoomem. Stačí scénu přiblížit cca 2×–3× a deformace z fotografie zmizí. Samozřejmě po nazoomování musíte udělat dva až tři kroky vzad, aby se vám do záběru vešlo všechno, co potřebujete.

5 tipů, díky kterým nafotíte lepší fotky

  • Foťte z úrovně očí fotografovaného člověka nebo zvířete, případně z lehčího podhledu
  • Ostřete vždy na oči nebo na hlavu
  • Dávejte pozor, aby obličej nebyl ve stínu nebo aby stíny na obličeji nevytvářely nehezké fleky a tmavé ostrůvky, které zkazí celou fotografii
  • Chcete-li udělat opravdu hezký portrét i doma v běžné místnosti, fotografujte u okna, kde je nejvíce světla. Fotografovaný byl měl být natočený směrem k oknu, vy fotíte od okna
  • Foťte v místech, kde je světlo rovnoměrné, tedy pokud je celá scéna nasvícena nebo je naopak celá ve stínu. Vyhnete se tak tomu, že bude část fotky přesvícená nebo naopak hodně tmavá 

A když už jsme u těch pravidel, přidám ještě jedno. Jak u dětí, tak u zvířat ostřete vždy na oči nebo na hlavu. To znamená, že byste měli zaostřovací bod nebo čtvereček na displeji, případně v hledáčku, umístit vždy na oko, případně na hlavu fotografované osoby nebo zvířete. Určitě jste slyšeli rčení, že oko je brána do duše, a i to je důvodem, proč oči musí být na fotografii vždy to nejostřejší.

Říká se, že na focení je nejlepší ranní nebo večerní světlo. Co když chci ale zachytit momentky během dne, jak to mám udělat co nejlépe?

Mnoho fotografických žánrů je skutečně postavených na ranním nebo večerním světle. Typickým příkladem je krajinářská fotografie. Nízké slunce není tak ostré, hází dlouhé stíny, na obloze se mohou objevit červánky a to je ta ideální chvíle fotit krajinu. I portrétní fotografové mají velmi rádi podvečerní světlo. To jde na obličej z boku, což je lepší, než když svítí kolmo seshora jako v pravé poledne. Navíc má takovou příjemně zlatou barvu, což může dát portrétům lidí, ale i zvířat velmi zajímavou atmosféru.

Chcete-li udělat opravdu hezký portrét i doma v běžné místnosti, ideální je fotografovat u okna, kde je nejvíce světla. Nejlepší je, když je fotografovaný objekt natočený směrem k oknu a fotograf fotí od okna, tedy po směru okna. Tímto způsobem se v podstatě dají vytvořit stejné fotografie jako v profesionálně vybaveném ateliéru.

Na druhou stranu ne vždy máte možnost čekat do večera, abyste udělali vytoužený záběr. Fotit se samozřejmě dá i přes den, jen si musíte dávat pozor, aby obličej nebyl ve stínu nebo aby stíny na obličeji nevytvářely nehezké fleky a tmavé ostrůvky, které zkazí celou fotografii. Při focení v interiéru platí to samé. Chcete-li udělat opravdu hezký portrét i doma v běžné místnosti, ideální je fotografovat u okna, kde je nejvíce světla. Nejlepší pak je, když je fotografovaný objekt natočen směrem k oknu a fotograf fotí od okna, tedy po směru okna. Tímto způsobem se v podstatě dají vytvořit stejné fotografie jako v profesionálně vybaveném ateliéru.

Často se stane, že když člověk vyfotí děti nebo svého psa, má z nich akorát rozmazaný flek. Jak to udělat, aby byl snímek ostrý?

Rozmazaná fotografie je asi tím nejčastějším problémem, který může amatérského fotografa potkat. Abyste dokázali udělat ostrý snímek, je nutné pochopit, proč je někdy snímek krásně ostrý a jindy je na něm jedna velká šmouha. Vše souvisí s expozičním časem, tedy tím, jak dlouho zůstane otevřená závěrka fotoaparátu. To je taková roletka, která se po stisknutí spouště na okamžik otevře a zavře, a tím pustí světlo na snímač. Pokud zůstane tato roletka otevřená dlouho, zachytí snímač pohyb jako šmouhu. V případě, že se otevře jen na krátký okamžik, bude pohyb fotografovaného objektu jen nepatrný a výsledná fotografie nebude rozmazaná.

Jak tedy na foťáku nastavit krátký expoziční čas místo dlouhého?

Způsobů je hned několik a záleží na tom, jak pokročilý máte fotoaparát. V případě, že je váš foťák nebo mobilní telefon vybaven pouze automatikou nebo scénickými programy, můžete si pomoci nastavením režimu, který odpovídá fotografované scéně. Pro focení pohybu jsou většinou fotoaparáty vybaveny režimem SPORT, případně DĚTI nebo ZVÍŘATA. Tímto nastavením napovíte přístroji, že fotografujete pohyb nebo něco neposedného, a on by měl zkrátit expoziční čas, aby fotografie nebyla rozmazaná.

Jak nastavit expoziční čas pro focení zvířat a dětí v pohybu

  • 1/250 s – 1/320 s pro případ, že si děti hrají třeba na pískovišti a pohybují se pomaleji
  • 1/400 s – 1/640 s pro případ, že děti hrají třeba na babu nebo vám pejsek nosí tenisák
  • 1/800 s – 1/1000 s nebo kratší pro případ, že fotíte děti na řetízkáči nebo závodní chrty při běhu, tedy při velmi rychlém pohybu

Jestliže máte profesionálnější fotoaparát, ať už dražší kompakt, digitální zrcadlovku, nebo moderní bezzrcadlovku, můžete expoziční čas nastavit ručně. K tomu slouží režim PREFERENCE ČASU (S nebo Tv) nebo plně MANUÁLNÍ REŽIM (M). Na focení dětí a zvířat v pohybu by se měl expoziční čas pohybovat někde mezi 1/250 s – 1/1000 s. Vše záleží na tom, jak rychle se domácí mazlíček nebo fotografovaná ratolest pohybuje. Když si například děti budou hrát na pískovišti a pohyb bude pomalejší, stačí obvykle 1/250 s – 1/320 s, jestliže budou hrát na babu nebo vám pejsek bude aportovat tenisák, je pohyb rychlejší a volil bych čas zhruba 1/400 s – 1/640 s. No a pokud budete fotografovat děti na řetízkovém kolotoči nebo jste milovníky závodních chrtů, budete potřebovat ještě kratší časy někde mezi 1/800 s – 1/1000 s nebo i kratší.

Dá se pohyb na fotce zmrazit i jinak než jen expozicí?

Další možností, jak zmrazit pohyb na fotografii, je použití blesku. To má ale určitá omezení. Narušíte tím přirozenou světelnou atmosféru, nedá se fotografovat na větší vzdálenost, může vzniknout efekt červených očí a často se také stane, že popředí fotografie je přesvícené a pozadí tmavé. Světlo blesku totiž ubývá se vzdáleností. Přesto je někdy blesk jediné řešení, a to především tehdy, když fotografujete v hodně špatných světelných podmínkách. 

Při focení v interiéru si můžete pomoci rozsvícením lustrů, zářivek a lamp, prostě všeho, co doma máte. Při focení venku je zase dobré fotit tehdy, když je trochu slunečno. Pohyb se pak fotografuje podstatně lépe. 

Posledním způsobem, jak zkrátit čas závěrky, je sáhnout na nastavení citlivosti ISO. Vyšší citlivost násobí světlo, a čím víc světla fotoaparát má, tím kratší expoziční čas použije. I to má ale svoje úskalí. Při vyšších citlivostech se na fotografii často objeví malá barevná zrníčka, kterým se říká šum. Když si takovou fotografii prohlédnete zblízka, bude taková kropenatá. Navíc se dost výrazně ztratí ostrost a prokreslení detailů a ani barevně nebude snímek moc hezký. Je to tedy něco za něco.

Ať už zvolíte jakoukoliv variantu, pamatujte, že dlouhé časy jsou způsobeny nedostatkem světla. Čím lepší světlo fotoaparátu nabídnete, tím kratším časem vás odmění. Při focení v interiéru si můžete pomoci rozsvícením lustrů, zářivek a lamp, prostě všeho, co doma máte. Při focení venku je zase dobré fotit tehdy, když je trochu slunečno. Pohyb se pak fotografuje podstatně lépe. 

Máš nějaký trik na to, aby děti focení bavilo?

Každý fotograf, který pracuje s lidmi, by měl být alespoň trochu dobrý psycholog. Některé děti se jednoduše nerady fotí a některé pro změnu začnou dělat opičky hned, jakmile zjistí, že jsou v hledáčku fotoaparátu. Na každé dítě platí trochu něco jiného, ale obecně fungují takové ty nejosvědčenější metody. Dítě může zabavit druhý dospělý nebo sourozenec nějakou hrou a i tyto nearanžované portréty mohou být ozdobou vašeho fotoalba.

Focení můžete pojmout také jako hru na fotografa. Chvíli necháte dítě, aby fotografovalo vás, u toho budete různě pózovat a pak si vyměníte role. Dítě obvykle začne napodobovat pózy, které vidělo u vás. Jestli zvládáte základy nějakého grafického programu, můžete dítě nalákat na to, že když se vám fotky povedou, můžete je spolu pak upravovat a ukážete mu třeba, jak se dělá nějaká veselá karikatura s protaženým nosem, velkýma očima a elfíma ušima. U holčiček určitě vždy zabere hra na princeznu, která přece musí mít krásnou princeznovskou fotografii. A když nezabere nic, pak nezbývá nic jiného než nějaká forma „úplatku“ v podobě zmrzliny, výletu do zoo nebo nějaké dobré večeře.

Jak je to s bleskem, máme ho při focení používat?

V první řadě je potřeba rozlišovat blesk interní, to je ten, který je zabudovaný ve fotoaparátu, a blesk přídavný, který se na něj nasadí. Druhou možností jsou vybaveny pouze pokročilejší fotoaparáty a je to bohužel také určitá investice navíc. Na druhou stranu, i když nemáte focení jako koníček číslo jedna, ale pořizujete pravidelně snímky do svého fotoalba nebo na sociální sítě, investice do externího blesku se určitě vyplatí. Samozřejmě pokud jde k vašemu fotoaparátu připojit. Jde o to, že přídavným bleskem si uděláte světlo, jaké potřebujete a hlavně kdykoliv, bez ohledu na to, jestli venku svítí sluníčko, nebo je hluboká noc.

Čím lepší světlo máte k dispozici, tím větší je pravděpodobnost, že bude snímek ostrý. Když budete fotografovat děti nebo zvířata v létě na sluníčku, můžete bez problému vyfotit i relativně rychlý pohyb a fotografie bude ostrá.

Nejlepší na externím blesku je to, že má polohovací hlavu. Světlo tak můžete odrazit o strop nebo o stěnu. Světlo je díky tomu velmi měkké, plastické, a co je nejdůležitější, i přirozené. S interním neboli vnitřním bleskem je to trochu složitější. Již jsem zmiňoval, že má poměrně krátký dosah, u lidí i zvířat se mohou objevit červené oči, pozadí může zůstat tmavé, popředí naopak přesvícené, a co je nejhorší na fotografiích s interním bleskem, je to, že postrádají světelnou přirozenost. Laicky řečeno na fotce vypadá světlo jinak než ve skutečnosti.

Obecně by se tedy dalo říci, že je lepší se internímu blesku vyhnout. Na druhou stranu díky němu můžete pořídit snímek, který by jinak vůbec neměl šanci vzniknout. Příkladem mohou být snímky v tmavém interiéru, ať už třeba na výletě, někde v lese, jeskyni, nebo jinde, kde je světla naprosté minimum. A zrovna tak doma, když chcete třeba zdokumentovat, jak si děti rozbalují dárky u vánočního stromečku. Venku je tma, v lustru úsporná žárovka a pro dokumentární účely je blesk často jedinou možností, jak pořídit snímek, který nebude tmavý a rozmazaný.

Z rodinných alb se mi vybavují děsivé fotky lidí s červenýma očima. Dá se tomu vyhnout?

Červené oči jsou způsobeny odrazem světla blesku od sítnice. Tímto nešvarem trpí výhradně interní blesk, který je velmi blízko objektivu. U externího blesku, který je výš než objektiv, tento problém nevzniká. Každé oko navíc reaguje na zábleskové světlo trochu jinak, a tak bohužel neexistuje 100% metoda, která by tento problém řešila. Jediná možnost je nefotit s bleskem nebo si zakoupit přídavný blesk. Dnes už ale nejsou červené oči naštěstí takový problém, protože se dají odstranit dodatečně pomocí nejrůznějších počítačových programů a grafických editorů.

Fotografové mají velmi rádi ranní a podvečerní světlo. Fotit se ale dá samozřejmě i přes den, jen si musíte dávat pozor, aby obličej nebyl ve stínu nebo aby stíny na obličeji nevytvářely nehezké fleky a tmavé ostrůvky, které zkazí celou fotografii.

Když už jsme u těch programů, které programy jsou ideální pro úpravu fotografií na amatérské úrovni?

Počítačových programů a foto editorů je nepřeberné množství. Některé jsou zdarma a za jiné se platí. Ty pokročilejší a kvalitnější jsou samozřejmě placené. Mezi populární freewary již mnoho let patří například GIMP nebo ACDsee. Z těch placených je asi nejznámější legendární Photoshop od společnosti Adobe. Ten je ale spíš pro pokročilé fotografy a hlavně grafiky. Přiznám se, že domácím fotografům ho zas až tak úplně nedoporučuji. Jednak má opravdu hodně funkcí, které amatérský fotograf ani nevyužije, jednak trvá poměrně dlouho, než se s ním naučíte, a navíc nepatří mezi nejlevnější.

Ve kterém programu můžete fotky upravovat?

  • GIMP – zdarma
  • ACDsee – zdarma
  • Zoner – placený, srovnatelný se světovými programy, ale je český a levnější
  • Photoshop – placený a pro běžné úpravy až moc složitý

Osobně doporučuji obdobný program, který je zaměřený více na fotografii než na grafiku. Je sice také placený, ale podstatně levnější. Každý si ho může na 30 dní stáhnout zdarma, aby si vyzkoušel, zda mu bude vyhovovat, a navíc jde o český program, který má kromě češtiny velmi intuitivní rozhraní. Jde o program, který se jmenuje Zoner. Sám v něm pracuji více než patnáct let a opravdu na něj nedám dopustit. Má všechny funkce, které amatérský fotograf potřebuje, umí pracovat s nekomprimovaným formátem RAW a novější verze podporuje i práci s vrstvami, což je alfa a omega pokročilých úprav fotografií. Díky tomu si ho oblíbilo i mnoho pokročilejších hobby fotografů. Tak proč nebýt v tomto směru trochu patriot a nepodpořit český výrobek, který je na úrovni těch světových a jen za zlomek ceny?

Na co si dát při úpravě fotografií pozor?

Většina začátečníků má při úpravách tendenci k „přehánění“. Je to ostatně logické. Otevřeli se vám zcela nové možnosti, a tak zkoušíte, co to dá. Tuto problematiku shrnuje jedno krásné nepsané pravidlo, které říká – po tom, co skončíte s úpravami, stáhněte celý proces na 50 % a pak bude fotka tak akorát. Laicky řečeno – méně, je někdy více. Sám se při úpravách fotek držím pouze několika základních kroků. Upravení expozice, tedy jasu, většinou ne více než o jeden expoziční krok, nepatrné projasnění stínů a ztlumení světel, pokud je to potřeba, drobné zvýšení kontrastu, vyvážení bílé barvy, lehké zvýšení zřetelnosti a na závěr zvýšení nebo ztlumení barevné saturace. Když je snímek dobře vyfocený, není víc třeba. Osobně nedoporučuji násilné procesy doostření, potlačení šumu nebo výrazné tlumení světel a rozjasňování stínů. To má většinou za následek rozpadnutí obrazu a jeho celkovou destrukci.

Jak upravit fotku? Méně je více

  • Upravení expozice neboli jasu, většinou ne více než o jeden expoziční krok
  • Nepatrné projasnění stínů a ztlumení světel
  • Drobné zvýšení kontrastu
  • Vyvážení bílé barvy
  • Lehké zvýšení zřetelnosti
  • Zvýšení nebo ztlumení barevné saturace

Když je snímek dobře vyfocený, není víc třeba.

Jedním z klíčových kroků při úpravě fotografií je ořez. Vzhledem k vysokému rozlišení současných fotoaparátů si můžeme dovolit oříznout z fotografie vše, co tam nepatří a co by mohlo odvádět pozornost diváka od hlavního motivu. V případě ořezu doporučuji zamknout ořezový nástroj do nějakého standardního poměru stran, aby se dala fotografie dobře tisknout. Optimální tiskový formát je 3:2 a krajiny se mohou ořezávat do poměru stran 16:9, což je takový více panoramatický formát. U portrétů zase naopak dobře vypadá poměr stran 3:4. Ten, kdo vlastní pokročilejší fotoaparát s možností RAWu, může fotografovat do tohoto nekomprimovaného formátu, který má k dispozici mnohem více dat, a proto je pro následné úpravy lepší než standardní JPEG. Pokud se ale rozhodnete využívat tento formát, nezapomeňte, že každou fotku, musíte „vyvolat“, tedy zpracovat v počítačovém editoru. Bez toho není snímek dodělaný.

Fotografujte v místech, kde je světlo rovnoměrné, tedy tam, kde je celá scéna nasvícena nebo naopak ve stínu. Když budete mít v záběru část ostrého světla a část scény ve stínu nebo když budete fotografovat do ostrého protisvětla, výsledek bude většinou takový, že část fotky bude přesvícená nebo naopak hodně tmavá.

Jaké jsou nejčastější chyby při domácím focení a jak se jich vyvarovat?

O většině chyb už jsme si v podstatě řekli. Nejdůležitější asi je, abyste uměli přečíst světlo na fotografované scéně a vybrat si to správné. Osobně doporučuji fotografovat v místech, kde je světlo rovnoměrné, tedy pokud je celá scéna nasvícena nebo naopak celá scéna ve stínu. Když budete mít v záběru část ostrého světla a část scény ve stínu nebo když budete fotografovat do ostrého protisvětla, výsledek bude většinou takový, že část fotky bude přesvícená nebo naopak část hodně tmavá. S tím se většinou už nedá nic dělat. Stejně tak neuděláte nic se špatně zaostřenou nebo rozmazanou fotografií nebo se snímkem, který je hodně přesvícený nebo hodně tmavý. Světlo je tedy alfa a omega každé fotografie. Vždyť ne nadarmo si fotografové v pozdravu přejí „dobré světlo“.

Vytvořte si z vlastních fotek krásnou fotoknihu

Sandra Soukupová

Sandra Soukupová

Co bych vám na sebe tak práskla? :) Mám ráda zmrzlinu, cestování, hory, jízdu na kole a lego. Jako malá jsem chtěla být zpěvačkou, právničkou, doktorkou, majitelkou restaurace nebo třeba popelářkou. Nakonec vyhrálo psaní a nelituji, protože mně i čtenářům rozšiřuje obzory, což je skvělé.