Staňte se Ježíškovým vnoučetem a pomozte seniorům splnit vánoční přání

54576 přispělo
Loni jsme společně vybrali 2 503 400 Kč
Loni jsme společně vybrali 2 503 400 Kč
Rozdali jsme 69 dárků: vozíky, křesla, matrace aj.
Rozdali jsme 69 dárků: vozíky, křesla, matrace aj.
Má to smysl. Zapojte se i letos
Má to smysl. Zapojte se i letos
Varianty (132)

V ceně

  • Přispíváte 100 Kč na pohonný systém k vozíku v hodnotě 27 000 Kč
  • Celkem je k dispozici 270 voucherů

Celá částka putuje na nákup tohoto dárku. Přispějte nákupem i více voucherů zároveň.

Paní Marie (87 let) říká: „Z důvodu zhoršeného zdravotního stavu se pohybuji pouze na mechanickém invalidním vozíku. Obtíže mi dělá zvládnutí náročnějšího terénu a z toho důvodu se neúčastním ani společných výletů s klienty domova pro seniory. Systém V-drive by mi umožnil jet na společný výlet do míst, která mám ráda, a kam bych se chtěla ještě někdy podívat.“

Důležité informace

U této nabídky nemůžete uplatnit své kredity.

Voucher se uplatní automaticky. Až vám přijde do mailu, nemusíte už nic dělat.

Potvrzení o daru: Protože příspěvek neposíláte firmě, ale konkrétní fyzické osobě, nejde na tuto akci vystavit daňový doklad o daru. 

Můžete využít do 31. 12. 2018 (platí pro všechny varianty)

  • Celá vybraná částka putuje na nákup vybraných vánočních dárků. 
  • Voucher se uplatní automaticky. Až vám přijde do mailu, nemusíte už nic dělat.
  • Na dobročinné akce nelze využít kredity.
  • Potvrzení o daru nelze vystavit. Jedná se o dar fyzické osobě.
  • V novém roce vás budeme informovat o tom, jak předání dárků probíhalo. 
Přispějte 100 Kč
Přispějte 100 Kč

V ceně

  • Přispíváte 100 Kč na elektrický vozík v hodnotě 110 000 Kč
  • Celkem je k dispozici 1100 voucherů

Celá částka putuje na nákup tohoto dárku. Přispějte nákupem i více voucherů zároveň.

Pan Miroslav (69 let) je ještě poměrně mladý, má toho však hodně ošklivého za sebou. Po několika mrtvicích zůstal na invalidním vozíku, který ale nemůže sám ovládat. Nemá takovou sílu v rukou. Nikoho nemá, zůstal sám, nikdo ho nenavštěvuje. Finančně na tom také není nejlépe. Je ale společenský, rád je mezi lidmi, ale nemůže se bez pomoci pohybovat. Pořád jen čeká na pečovatelky, které s ním jedou ven. Elektrický vozík by mu velmi zkvalitnil život. Už dlouho si ho přeje, ale zatím se nedaří ho získat. Byl by opravdu vděčný a život by byl o dost hezčí.

Důležité informace

U této nabídky nemůžete uplatnit své kredity.

Voucher se uplatní automaticky. Až vám přijde do mailu, nemusíte už nic dělat.

Potvrzení o daru: Protože příspěvek neposíláte firmě, ale konkrétní fyzické osobě, nejde na tuto akci vystavit daňový doklad o daru. 

Můžete využít do 31. 12. 2018 (platí pro všechny varianty)

  • Celá vybraná částka putuje na nákup vybraných vánočních dárků. 
  • Voucher se uplatní automaticky. Až vám přijde do mailu, nemusíte už nic dělat.
  • Na dobročinné akce nelze využít kredity.
  • Potvrzení o daru nelze vystavit. Jedná se o dar fyzické osobě.
  • V novém roce vás budeme informovat o tom, jak předání dárků probíhalo. 
Přispějte 100 Kč
Přispějte 100 Kč

V ceně

  • Přispíváte 100 Kč na mechanický vozík Caneo B v hodnotě 9 000 Kč
  • Celkem je k dispozici 90 voucherů

Celá částka putuje na nákup tohoto dárku. Přispějte nákupem i více voucherů zároveň.

Paní Marie (76 let) napsala: „Snažím se chodit s pomocí vysokého pultového chodítka, ale mám velké problémy s nohama a často už chůzi nezvládnu. Ráda se ale účastním všech aktivit v našem domově, tak by mi vozík moc pomohl. Je to i jediná možnost, jak se dostanu ven, nebo na výlet.“

Důležité informace

U této nabídky nemůžete uplatnit své kredity.

Voucher se uplatní automaticky. Až vám přijde do mailu, nemusíte už nic dělat.

Potvrzení o daru: Protože příspěvek neposíláte firmě, ale konkrétní fyzické osobě, nejde na tuto akci vystavit daňový doklad o daru. 

Můžete využít do 31. 12. 2018 (platí pro všechny varianty)

  • Celá vybraná částka putuje na nákup vybraných vánočních dárků. 
  • Voucher se uplatní automaticky. Až vám přijde do mailu, nemusíte už nic dělat.
  • Na dobročinné akce nelze využít kredity.
  • Potvrzení o daru nelze vystavit. Jedná se o dar fyzické osobě.
  • V novém roce vás budeme informovat o tom, jak předání dárků probíhalo. 
Přispějte 100 Kč
Přispějte 100 Kč

V ceně

  • Přispíváte 100 Kč na invalidní vozík v hodnotě 15 000 Kč
  • Celkem je k dispozici 150 voucherů

Celá částka putuje na nákup tohoto dárku. Přispějte nákupem i více voucherů zároveň.

Pan Josef (77 let) napsal: „Mám vozík, který už něco pamatuje, navíc jsem trochu přibral, takže se v něm cítím stísněně. Přál bych si proto vozík nový, větší a aby se mi lépe ovládal. Mohl bych se tak pohodlně pohybovat po domově a zahradě.“

Důležité informace

U této nabídky nemůžete uplatnit své kredity.

Voucher se uplatní automaticky. Až vám přijde do mailu, nemusíte už nic dělat.

Potvrzení o daru: Protože příspěvek neposíláte firmě, ale konkrétní fyzické osobě, nejde na tuto akci vystavit daňový doklad o daru. 

Můžete využít do 31. 12. 2018 (platí pro všechny varianty)

  • Celá vybraná částka putuje na nákup vybraných vánočních dárků. 
  • Voucher se uplatní automaticky. Až vám přijde do mailu, nemusíte už nic dělat.
  • Na dobročinné akce nelze využít kredity.
  • Potvrzení o daru nelze vystavit. Jedná se o dar fyzické osobě.
  • V novém roce vás budeme informovat o tom, jak předání dárků probíhalo. 
Přispějte 100 Kč
Přispějte 100 Kč

V ceně

  • Přispíváte 100 Kč na polohovací invalidní vozík v hodnotě 12 000 Kč
  • Celkem je k dispozici 120 voucherů

Celá částka putuje na nákup tohoto dárku. Přispějte nákupem i více voucherů zároveň.

Pan Jan (67 let) je po amputaci obou dolních končetin, říká: „Moje velké přání je mít svůj polohovací invalidní vozík, který by mi umožnil volný pohyb na oddělení, rád bych opět navštěvoval své kamarády v domově.“

Důležité informace

U této nabídky nemůžete uplatnit své kredity.

Voucher se uplatní automaticky. Až vám přijde do mailu, nemusíte už nic dělat.

Potvrzení o daru: Protože příspěvek neposíláte firmě, ale konkrétní fyzické osobě, nejde na tuto akci vystavit daňový doklad o daru. 

Můžete využít do 31. 12. 2018 (platí pro všechny varianty)

  • Celá vybraná částka putuje na nákup vybraných vánočních dárků. 
  • Voucher se uplatní automaticky. Až vám přijde do mailu, nemusíte už nic dělat.
  • Na dobročinné akce nelze využít kredity.
  • Potvrzení o daru nelze vystavit. Jedná se o dar fyzické osobě.
  • V novém roce vás budeme informovat o tom, jak předání dárků probíhalo. 
Přispějte 100 Kč
Přispějte 100 Kč

Největší kouzlo všech dob dokáže proměnit nevyslyšená přání ve vyslyšená. Říká se mu kouzlo Vánoc a zvládne ho každý, kdo má velké srdce.

Pojďte s námi kouzlit i vy a staňte se Ježíškovým vnoučetem. Bohulibý projekt Českého rozhlasu plní sny těm, kteří už dlouhá léta žádné dárky nedostali. Nikdo by přece neměl být o Vánocích bez dárku. Jenže právě senioři zůstávají na sklonku života často sami, bez nadílky a bez společnosti.

A proto spojme síly a nadělme babičkám a dědečkům dárky, které jsou pro ně často životně důležité, ale finančně nedosažitelné, tj. elektrické vozíky, polohovací křesla nebo třeba televize. Minulý rok jste se složili na 2 503 400 Kč. Z toho jsme nakoupili 63 dárků, a protože jsme vyjednali slevy, zbyly nám peníze na dalších 6 dárků navíc. To je neskutečný počin! Trumfneme ho letos?

Podívejte se, jaké dárky jsme loni rozdali

Věděli jste, že… se loni v rámci celého projektu Ježíškova vnoučata podařilo splnit přes 14 tisíc vánočních přání? 

Slevomat letos nadělil plavbu lodí

Slevomat se i tento rok stal Ježíškovým vnoučetem. Dárek od nás dostaly babičky z Denního stacionáře na Praze 7. Přála si ho hlavně paní Věrka, která dřív vlastnila 3 houseboaty. Po letech chtěla zase vidět Prahu z hladiny Vltavy. A protože chtěla potěšit i své kamarádky ze stacionáře, přála si plavbu pro všechny. Nelenili jsme a zařídili pro dámy vyhlídkovou plavbu včetně občerstvení u společnosti Pražské Benátky. Trvala hodinu a dámy si ji moc užily. Podívejte se na video, úsměvy hovoří za vše.

V novém roce vás budeme informovat o tom, jak předání dárků probíhalo. Pokud chcete být u předání dárku i vy, domluvte se přímo s domovem. Jakmile přispějete, dostanete voucher a na něm najdete e-mail na konkrétní domov. 

Všechny peníze putují na dárky

Slevomat si z vybrané částky nic nenechává. Vše, co díky vám vybereme, dáme do nákupu vánočních dárků. U charitativních akcí, tedy ani v rámci Ježíškových vnoučat, nemůžete uplatnit kredity

Voucher se uplatní automaticky. Až vám přijde do mailu, nemusíte už nic dělat.

Potvrzení o daru: Protože příspěvek neposíláte firmě, ale konkrétní fyzické osobě, nejde na tuto akci vystavit daňový doklad o daru.

Tahle přání společně splníme

  • Pan Jan (67 let, Bruntál) je po amputaci obou dolních končetin, říká: „Moje velké přání je mít svůj polohovací invalidní vozík, který by mi umožnil volný pohyb na oddělení, rád bych opět navštěvoval své kamarády v domově.“
  • Pan Josef (77 let, Letovice) napsal: „Mám vozík, který už něco pamatuje, navíc jsem trochu přibral, takže se v něm cítím stísněně. Přál bych si proto vozík nový, větší a aby se mi lépe ovládal. Mohl bych se tak pohodlně pohybovat po domově a zahradě.“
  • Paní Marie (76 let, Nové Město nad Metují) napsala: „Snažím se chodit s pomocí vysokého pultového chodítka, ale mám velké problémy s nohama a často už chůzi nezvládnu. Ráda se ale účastním všech aktivit v našem domově, tak by mi vozík moc pomohl. Je to i jediná možnost, jak se dostanu ven, nebo na výlet.“
  • Pan Miroslav (69 let, Nový Bor) je ještě poměrně mladý, má toho však hodně ošklivého za sebou. Po několika mrtvicích zůstal na invalidním vozíku, který ale nemůže sám ovládat. Nemá takovou sílu v rukou. Nikoho nemá, zůstal sám, nikdo ho nenavštěvuje. Finančně na tom také není nejlépe. Je ale společenský, rád je mezi lidmi, ale nemůže se bez pomoci pohybovat. Pořád jen čeká na pečovatelky, které s ním jedou ven. Elektrický vozík by mu velmi zkvalitnil život. Už dlouho si ho přeje, ale zatím se nedaří ho získat. Byl by opravdu vděčný a život by byl o dost hezčí.
  • Paní Marie (87 let, Ostrava-Vítkovice) říká: „Z důvodu zhoršeného zdravotního stavu se pohybuji pouze na mechanickém invalidním vozíku. Obtíže mi dělá zvládnutí náročnějšího terénu a z toho důvodu se neúčastním ani společných výletů s klienty domova pro seniory. Systém V-drive by mi umožnil jet na společný výlet do míst, která mám ráda, a kam bych se chtěla ještě někdy podívat.“
  • Paní Květuše (77 let, Polička) napsala: „Mám potvrzenou diagnózu roztroušené sklerózy. Již několik roků jsem zcela odkázána na pobyt doma, pomoc pečovatelské služby, charitní zdravotnické služby a pomoc rodiny. Velmi mi chybí možnost pobytu venku a chybí mi i společenské kontakty. Obojí bych možností pohybu na invalidním vozíku, který má elektrický pohon získala zpět a mohla bych i se svým postižením žít podobně jak žijí lidé v mém věku. Při pohybu mimo domov mě musí vézt pečovatelka a toto je pro ni v důsledku mé silné nadváhy velmi fyzicky vyčerpávající a proto jsem raději doma, abych ji nezatěžovala.“
  • Paní Jarmila (84 let, Brušperk) napsala: „Celý život jsem zvyklá pobývat venku. Dnes už se sama nepohybuji, jsem doprovázena na vozíčku. Ten s motorem by ulehčil námahu všem, kteří mě doprovází po členitém terénu, který je v okolí domova.“
  • Pan Marie (93 let, Brušperk) napsala: „Dcera mě často doprovází ven a pracovníci v domově. Vozík s motorem by všem ulehčil práci a já bych se cítila příjemněji.“
  • Pan Josef (76 let, Zábřeh) napsal: „Jsem ochrnutý na polovinu těla. Vzhledem k tomu, že se na vozíku velmi špatně pohybuji a nejsem nejlehčí, je jízda po nerovném povrchu velký problém. Přídavný pohonný systém by mi pomohl k tomu, že bych mohl jezdit s ostatními na procházky.“
  • Paní Magdaléna (80 let, Ostrava-Vítkovice) říká: „Jsem již dlouho upoutaná na vozík, ale ruce mi slábnou, nedokáži se již sama přemisťovat. Tento motorek by mi pomohl být zase více samostatná a zajet si hlavně na zahradu našeho Domova. Děkuji.“
  • Paní Zdena (62 let, Pernink) napsala: „Žila jsem s mužem, neměla jsem děti, bohužel mi museli amputovat obě nohy, po operaci mě opustil muž, psa jsem musela dát do útulku, nebylo se kam vrátit, proto jsem nyní odkázaná žít v Domově pro seniory, kde mám zatím zapůjčený elektrický invalidní vozík díky kterému jsem soběstačná v pohybu po domově i jízdám ven. Získat pro mne vozík přes pojišťovnu není možné, jelikož na takový vozík musí být všechny vyšetření jako pro účastníka silničního provozu (i když se do provozu nikdy nedostanu)- interní, zátěžový test, neurologické, oční, psychiatrické atd…( prostě to není možné) jediná možnost je si vozík zakoupit a nebo mít na pojišťovnu normální ne elektrický, což fyzicky nezvládnu a byla bych odkázaná vždy na druhou osobu kam mě kdy doveze. Z důchodu mi zbývá jen malá částka, ze které nemám šanci na vozík ušetřit. Jelikož ještě nejsem tak stará, myslím si nebo doufám, že bych vozík užila ještě dlouho a nemusela se bát, že ho budu muset odevzdat. Kdyby někdo snad na vozík měl peníze a nechyběly mu. Moc děkuji.“
  • Paní Jiřina (88 let, Hronov) viděla u své kamarádky na pokoji toto křeslo a moc se jí líbilo, že je pohodlné a že její kamarádku nebolí záda. A hlavně se z něho moc hezky kouká na „telku“.
  • Paní Anna (61 let, Jevišovka) píše: „Dobrý den přeji. Náš pokojíček nemá svůj televizor. Nezbývá mi, než se na něho chodit dívat do společných prostor. Jsem romantická duše a miluji romantické filmy. Mužská část obyvatel se mnou nadšení pro tyto filmy nesdílí. Dívat se na sport se však nezamlouvá mně. Tak ráda bych měla na našem dámském pokoji svoji televizi a mohla bych se dosyta dívat na program, který mně a mým spolubydlícím vyhovuje. Za splnění přání moc děkuji.“
  • Paní Marie (70 let, Ostrava-Vítkovice) o sobě říká: „Ráda sleduji televizi, měla jsem půjčené polohovací křeslo od spolubydlící a bylo to pro mne velmi pohodlné. Také jsem mohla sledovat oblíbené pořady s ostatními a ne jen z postele na pokoji. Děkuji za případné splnění mého přání.“
  • Paní Emilie (82 let, Karolinka) o sobě říká: „Přála bych si pohodlné polohovací křeslo, abych vydržela v sedě déle než na klasickém vozíku. Často se unavím a nevydržím dlouho sedět, ale polohovací křeslo Coraille by mi umožnilo usedět déle a v klidu a pohodě se najíst v sedě mimo lůžko. Křeslo se mi líbí ve fialové barvě.“
  • Paní Vlasta (93 let, Raškovice) napsala: „Polohovací pečovatelské křeslo potřebuji ke svému životu. Můj život je velmi omezený a budu ráda, když se budu zlepšovat.“
  • Paní Jaroslava (86 let, Karolinka) napsala: „Přála bych si pohodlné křeslo (Coraille), ve kterém bych se mohla v klidu najíst, aniž bych klouzala dolů. Líbí se mi v oranžové barvě.“
  • Paní Libuše (80 let) o sobě říká: „Nemůžu se pohybovat a tak většinu dne trávím na lůžku. Teď, když se ochladilo, bych byla moc ráda, kdybych se mohla po budově domova někam sama zajet podívat.“
  • Pan Oskar (70 let) o sobě říká: „Rád bych sledoval TV s ostatními klienty na obýváku“.
  • Pan Luděk (63 let, Velké Opatovice) nemůže chodit, žádný vozík zatím nemá. Proto by si ho přál, aby mohl jezdit na zahradu a do města.
  • Pan Bohumil (72 let, Mělník) celý život sportoval, trénoval kluky fotbal a byl zvyklý být aktivní. Najednou ho před dvěma lety přestaly poslouchat nohy, nejprve si vystačil s francouzskými holemi, ale postupně zjistil že nejbezpečnější je to na vozíku. Občas trénuje chůzi pod dohledem pečovatelek, ale jinak prosedí celý den na vozíku. Vozík má nevyhovující, rozvrzaný, starý… moc by si přál nový vozík, protože on ho ještě aktivně využije při pohybu po našem Domově.
  • Paní Věrka (89 let, Frýdek-Místek) napsala: „Na televizi si už nenašetřím a nemám rodinu, kterou bych o ni mohla poprosit. Většinu dne trávím na svém pokoji v lůžku.“
  • Pan Rudolf (75 let, Bruntál) je po vysoké amputaci obou dolních končetin. Smysly má v pořádku, je komunikativní, rád by jezdil mezi lidi, je omezen v pohybu, mobilita umožněna pouze z invalidního vozíku, pomocí horních končetin se dopraví do kantýny, do města to ale už nezvládne. Rád by si jezdil sám nakupovat a občas shlédl náměstí. Měl požadavek na pojišťovnu o elektrický invalidní vozík, ale žádost byla zamítnuta z důvodu vady očí. Je schopen adekvátně reagovat i předvídat nebezpečné situace, je zodpovědný, jízdu by zvládl, ale nemá finanční prostředky, aby si vozidlo sám obstaral. Přál by si pojízdný elektrický vozík, je to jeho dlouhodobý sen , který mu nebyl umožněn. Je to jeho veliké přání.
  • Pan Anton (66 let, Frýdek-Místek) napsal: „Měl jsem svou televizi, přestala fungovat. Jsem celý den v lůžku a tak bych mohl mít u sebe celý svět. Děkuji.“
  • Paní Maruška (85 let, Kyjovice) je ráda ve společnosti ostatních uživatelů, ale její dosavadní vozík není přizpůsoben jejímu zdrav. stavu a necítí se v něm pohodlně.
  • Pan Augustin (61 let, Karolinka) o sobě říká: „Přál bych si mechanický vozík který by byl pohodlný i při celodenním sezení a umožnil by mi měnit polohu bez toho, aniž bych musel přivolávat personál. Mechanický vozík INOVYS II E by mi umožnil být zase alespoň trochu nezávislý.“
  • Paní Lyudmila (55 let, Hořice) napsala: „Ráda se dozvídám nové věci, čtu si zajímavé články a jsem v kontaktu se svými známými. Nejčastěji se svými známými spojuji přes internet formou emailu. K dopisování a vzdělávání používám notebook. Bohužel ho mám již spoustu let a je rozbitý, nefunguje na něm plně klávesnice, která je pro psaní emailů nezbytná. Nejsem příliš zdatná psát přes klávesnici, která se mi otevře na monitoru. Jsem tělesně handicapovaná, upoutaná na invalidním vozíku a ke svému životu potřebuji pomoc druhé osoby. Děkuji za vyplnění přání.“
  • Paní Zdenička (96 let, Kyjovice) i přes svůj věk má ráda projížďky v našem zámeckém parku, kde naslouchá přírodě. Jelikož její dosavadní vozík je špatně ovladatelný a příliš těžký, nemůže se se svým doprovodem dostat tam, kam by se ráda podívala.
  • Paní Jarmila (72 let, Krnov) napsala: „Geriatrické křeslo mi pomůže být v kontaktu s lidmi a nebýt jen na pokoji. Můžu v něm trávit svůj volný čas mimo pokoj a nebude mě nic bolet.“
  • Paní Ivanka (76 let, Krnov) napsala: „Přála bych si speciální vozík s elektrickým ovládáním. Mám postiženou jednu stranu těla a velmi těžko se mi ovládá mechanický vozík. Používám jej v rámci toho, že se odrážím nohama. Elektrický vozík by mi pomohl s pohybem a mohla bych více do společnosti.“
  • Paní Marcela (72 let, Český Brod) napsala: „Mám mechanický vozík a moc bych si přála elektrický vozík.“
  • Paní Jitka (80 let, Plaveč) o sobě říká: „Přála bych si pohodlné křeslo, na kterém bych mohla trávit čas jednak na svém pokoji, ale protože by bylo opatřeno kolečky, tak bych mohla být v křesle i v parku, kam by mne mohl personál zavézt. Taky bych mohla být v křesle v přírodě společně s ostatními, nebo na společných setkáních a aktivitách.“
  • Paní Marie (87 let, Ústí nad Orlicí) napsala: „Jsem velmi společenská, avšak imobilní. Při svém pohybu jsem přesto ráda nezávislá na okolí a kam můžu, dopravím se sama. Můj současný vozík však dosluhuje, síly v rukou už také ubývá, proto bych moc uvítala vozík odlehčený, který by mi umožnil podporovat moji stávající, i když omezenou, pohybovou samostatnost. Předem moc děkuji.“
  • Paní Marie (81 let, Praha 9) napsala: „I ve svém věku se snažím být stále soběstačná. Elektrický vozík by mi umožnil se samostatně a bezbolestně pohybovat po budově domova i po jeho zahradě. Chůze s chodítkem je pro mě vyčerpávající a samostatný pohyb na mechanickém vozíku bych nezvládla.“
  • Paní Ludmila (70 let, Vranovice) napsala: „Jen ležím na posteli a málo se hýbu. Čím dál míň se pohybuji. Ráda bych alespoň seděla, aby mě někdo po Domově vozil. Ale nemám možnost si ho sama koupit.“
  • Paní Hana (65 let, Raškovice) o sobě říká: „Jsem bývalá právnička. Byla jsem zvyklá pracovat na počítači. Oživila bych si svůj život, který jsem ztratila.“
  • Paní Marie (88 let, Raškovice) o sobě říká: „Ráda bych měla pro sebe polohovací křeslo, ve kterém bych mohla trávit čas mezi ostatními spolubydlícími v domově. Křeslo mi zajistí pohodlí, bezpečnost a radost být i s ostatními. Chtěla bych být na tom podobně jako ostatní, kteří mohou být na volnočasových aktivitách. Já už toho moc nezvládnu.“
  • Paní Jindřiška (75 let, Ostrava-Zábřeh) napsala: „Tento systém, který se upevňuje k vozíku, by mi pomohl k tomu, že bych mohla s rodinou trávit čas i mimo domov pro seniory. Dostala bych se tak s nimi ven, třeba na procházky, na zmrzlinu, na trh, do restaurace. Momentálně to není možné, protože na vozíku mě z rodiny nikdo neuveze.“
  • Paní Olga (88 let, Raškovice) napsala: „Ráda bych měla pro sebe polohovací křeslo, ve kterém bych mohla trávit čas mezi ostatními spolubydlícími v domově. Křeslo mi zajistí pohodlí, bezpečnost a radost být i s ostatními. Chtěla bych být na tom podobně jako ostatní, kteří mohou být na volnočasových aktivitách. Já už toho moc nezvládnu.“
  • Paní Daniela (60 let, Praha 4) má degenerativní onemocnění roztroušené sklerózy, její fyzický stav se stále zhoršuje. Současný elektrický invalidní vozík je již neopravitelný a uživatelka je díky tomu omezena pouze na pohyb v bytě.
  • Paní Jana (56 let, Zábřeh) napsala: „Jsem po nemoci ochrnuta na polovinu těla. Vzhledem k tomu, že se na vozíku velmi špatně pohybuji a mám nadváhu, jsem nucena se neúčastnit akcí mimo domov. Přídavný pohonný systém by mi pomohl k tomu, že bych mohla jezdit s ostatními na procházky a dostala bych se z domova. Momentálně to není možné, protože přes přechody z cesty na chodník se nedostanu, mohou mě vozit pouze po rovině, tedy jen v domově.“
  • Pan Josef (68 let, Třebechovice pod Orebem) říká: „Dobrý den , přál bych si televizor. Starý mi přestal fungovat :-( Nemusí být nový děkuji Josef.“
  • Paní Květa (86 let, Ostrava-Vítkovice) říká: „Ráda bych měla mechanický invalidní vozík, abych se mohla trávit volný čas v zahradě.“
  • Paní Jana (72 let, Zábřeh) o sobě říká: „Jsem odkázána na invalidní vozík. Mám syna, který je nemocný. Bydlí pouze 2 zastávky od domova. Vzhledem k jeho zdravotnímu stavu není schopen mě na invalidním vozíku odvést k sobě domů na návštěvu. S přídavným pohonným systémem by to dokázal a já bych mohla strávit nejen Vánoce u něj doma.“
  • Pan Karel (76 let, Světlá nad Sázavou) napsal: „Moc bych si přál novou televizi, mám jenom sestru a ta už je také v důchodu a zakoupit mi novou TV nemůže, byl by to pro ni velký výdaj.“
  • Paní Jarmila (70 let, Bystřice) napsala: „Mám již 4 roky po operaci obou kyčelních kloubů. Celou dobu jsem doufala, že budu moct jezdit na kole, tak jako dřív, ale nemohu. Chodím pomocí dvou francouzských holí na krátkou vzdálenost. I když se snažím každý den trénovat, nezvládnu více. Ráda bych byla soběstačnější a vyrazila si třeba na nákup do obchodu.“
  • Paní Zdena (70 let, Český Krumlov) napsala: „Žiju v domě s pečovatelskou službou, kde je více nájemníků a přesto se cítím sama. Sledování televize mi vyplňuje volný čas, vím, co se děje u nás i ve světě. S přechodem na nové vysílání si musím vyměnit přístroj a to je pro mne finančně náročnější.“
  • Paní Ludmila (79 let, Dětenice) se snaží stále se udržovat aktivní, chodí s chodítkem aby posilovala nohy i tělo, ale je to pohyb pouze na kratší vzdálenosti po našem Domově. Na jaře až bude hezky a bude možnost vycházek do zámeckého parku, který je naproti našemu Domovu, pomohl by paní Lídě vozík, na kterém by jí dcera nebo pečovatelky mohly vzít ven i na delší procházku.
  • Paní Miroslava (90 let, Jevišovka) napsala: „Dobrý den přeji, jmenuji se Miroslava. Ráda si popovídám a ještě raději sleduji televizi. Dívat se na ní chodím ke své sousedce a přiznám se, ne vždy mi vyhovuje nabídka, kterou sleduje. Je to však její televize. Moc ráda bych se dívala na programy, které jsou mi blízké a na které bych se mohla dívat ze svého lůžka. Někdy mne z toho sezení na vozíku u televize mé sousedky bolí záda. A vůbec, cítím se jako polámaná.“
  • Paní Mária (92 let, Ostrava-Vítkovice) napsala: „Většinu svého času strávím ve svém pokoji a jsem odkázaná na pobyt v lůžku. Díky křeslu bych mohla využít také zahradu, ve které jsem dříve ráda relaxovala.“
  • Pan Anton (78 let, Kyjovice) má k dispozici nepohodlný invalidní vozík, proto nevyhledává pobyt na vozíku, ale v posteli. Když už na vozíku sedí, je rád, že se dostane mezi ostatní uživatele, ale po chvíli ho vše bolí a chce zpět do postele.
  • Paní Květoslava (84 let, Ostrava-Vítkovice) si přeje: „Velmi by mi tento kvalitní vozík ulehčil sezení v měkčím, vypolstrovaném sedáku a mohla bych si i opřít hlavu.“
  • Paní Tereza (85 let, Ostrava-Vítkovice) by ráda měla pohodlnější vozík, ve kterém by i mohla měnit polohu zad. Ráda jezdí i na zahradu v jakémkoliv počasí.
  • Pan Richard (93 let, Nový Bor) je nepohyblivý, přesto má rád společnost, chce být mezi lidmi. Je hodně vysoký, a proto mu klasický invalidní vozík vůbec nevyhovuje. Má jednu dceru, která na tom bohužel také zdravotně i finančně není dobře. Navštěvuje pana Richarda, ráda s ním jezdí do naší zahrady, ale s klasickým vozíkem je to velmi náročné. Geriatrické křeslo by mu opravdu zlehčilo život.
  • Paní Františka (78 let, Aš) napsala: „Od Ježíška by mi udělala radost nová televize, protože ta současná je nevyhovující (má obrovskou obrazovku, zabírá mi v garsonce hodně místa). Nejlepší by byla s úhlopříčkou cca 60 – 70 cm.“
  • Paní Vlastimila (84 let, Jevišovka) napsala: „Dobrý den přeji, jmenuji se Vlastimila. Můj zdravotní stav mi výjimečně umožní si sednout. Jsem ráda, že se mohu na okolí dívat i jinak než z lůžka. Jsem také ráda, že mne netlačí to, co v lehu. No sezení bývá pro mne často málo příjemné a pohodlné. Za dárek, který by pomohl tomuto mému nechtěnému rozpoložení bych byla nesmírně ráda.“
  • Paní Irena (88 let, Chocerady) napsala: „protože na invalidním vozíčku se mi velice špatně sedí – jsem v něm celá strnulá…a na jiné nemám ze zdravotní pojišťovny nárok…a protože už tady jedna paní to křeslo má a je moc spokojená…a může s ním i do zahrady…“
  • Pan Miroslav (59 let, Nová Paka) napsal: „Notebook by mi umožnil sledování filmů během čekání u lékařů.“
  • Pan Boris (60 let, Hranice) je na lůžku, nevydrží sedět v normálním mechanickém vozíku, rádi bychom s ním jezdili na procházky po okolí, navštěvovali kulturní vystoupení a výstavy.
  • Pan Vladislav (73 let, Třinec) napsal: „Jsem sám a většinu svého času trávím na pokoji, proto bych si letos k Vánocům přál novou televizi – třeba i malou, která by mi dlouhé chvíle mohla zpříjemnit.“
  • Paní Božena (92 let, Náměšť na Hané) o sobě říká: „Jsem velice společenská a momentálně jsem se skamarádila s paní, která je mé Ježíškovo vnouče z jarní etapy a ta mě bere na výlety po zdejším okolí. Mnohdy je mi jí líto, jak se se mnou na starém vozíku nadře. Proto by můj zážitek ze setkání a pobytu venku byl krásnější, kdybychom nemusely řešit fyzicky náročné cesty. Paní mě vzala dokonce i do lesa ve zdejším Terezském údolí.“
  • Paní Věra (87 let, Praha 9) o sobě říká: „V pokojíčku mám nyní malý televizor (s úhlopříčkou cca 48 cm), na který po zhoršení zraku již velmi špatně vidím. Ráda bych měla větší televizi, na kterou bych dohlédla i z pohodlí postele a sledování programů si tak více užila.“
  • Pan Jan (79 let, Litomyšl) o sobě říká: „Rád chodím ven na procházky do zámecké zahrady nebo do města. Bohužel velmi málo. Všude okolo jsou samé kopce. Taková procházka je s mým invalidním vozíkem velmi náročná a někdy až nemožná. Velmi bych si přál takový „motorek“, mohl bych ven tak často, jak bych chtěl. To by mi udělalo velkou radost!„
  • Paní Jiřina (93 let, Náměšť na Hané) napsala: „Moc ráda pozoruji přírodu a práci na zahrádkách, které jsou hned vedle našeho domova. Z postele na nic nevidím a moc mi pomůže geriatrické křeslo, abych nebyla většinu času na lůžku.“
  • Paní Dagmar (77 let, Krásná Lípa) napsala: „Jmenuji se Dagmar a od loňského listopadu bydlím v Domově pro seniory. Kvůli zdravotním problémům jsem bohužel přišla o obě dolní končetiny. Mám pouze obyčejný invalidní vozík, a tak se nemohu jen tak sebrat s jít se projet do našeho krásného lesoparku, kdy mě napadne. Jsem odkázána na pracovníky, kteří mě musí vyvézt ven. Ani nemohu jít na mou oblíbenou jógu pro seniory bez toho, abych byla odkázána na odvoz někoho druhého. Hrozně moc bych si už dlouho přála vlastnit elektrický vozík, abych se mohla samostatně pohybovat. Nevadil by mi ani použitý. Děkuji vám.“
  • Paní Anna (85 let, Náměšť na Hané) o sobě říká: „Většinou jsem celý den na lůžku a byla bych ráda, kdybych si na pohodlném křesle mohla vyjet trošku ven. Na obyčejném mechanickém vozíku nevydržím dlouho sedět. Geriatrické křeslo by mi moc pomohlo v trávení volného času, mohla bych se účastnit kulturních akcí, které nám tady v domově pořádají.“
  • Paní Anna (88 let, Ostrava-Vítkovice) o sobě říká: „Ráda bych seděla v pohodlnějším vozíku, ve kterém si mohu opřít i hlavu. Takto mohu alespoň pobývat na naší zahradě a jezdit i na delší výlety, vidět zase místa, kde jsem ráda pobývala.“
  • S paní Marií (83 let, Praha-Řeporyje) se osud nemazlil…Ve dvou letech se ji zastřelil otec. V únoru 1948 přišla rodina o veškerý majetek a po měnové reformě i o všechny úspory. Přesto paní Marie vystudovala dvě vysoké školy Pedagogickou a Matematicko-fyzikální fakultu. Vdala se, ale manželství se jí po třech letech rozpadlo. Když konečně v pozdějším věku otěhotněla, po nešetrném zákroku lékaře o tak vytoužené dítě přišla a tak zůstala zcela sama. Žila velmi společenským životem, přednášela studentům a hodně pracovala. Úspěšně se poprala s rakovinou prsu a pak před pár lety, ji do již tak pohnutého života vstoupila cévní mozková příhoda…Ne nadarmo se jí říká mrtvice. Paní Marii umrtvila nejen spodní končetiny, ale i polykací centrum. Zůstala na vozíku, odkázaná na příjem veškeré potravy pouze přes umělý vstup do žaludku. Vzhledem k tomu, že paní Marie má nadále zájem o veškeré dění kolem sebe, ať už se jedná o kulturu nebo politickou situaci, elektrický vozík by ji umožnil, aby se do života zapojila aktivněji a alespoň na pár hodin získala pocit soběstačnosti. Díky Ježíškovým vnoučatům je již jisté, že vozík skutečně dostane, aby ho mohla využívat opravdu komfortně a samostatně, moc by jí pomohly tyto nájezdové rampy. K překonání bariéry na výjezdu z pokoje na společnou terasu by potřebovala dvě (z každé strany dveří).
  • Paní Lydie (89 let, Vsetín) napsala: „Chtěla bych velkou televizi na zeď spolu s držákem – moc do dálky nevidím a z lůžka nevstanu, tak bych se chtěla trošku zabavit díváním se na TV.“
  • Paní Bětuška (92 let, Javorník) tráví celý den na lůžku. Velmi ráda sleduje soutěžní pořady a poslouchá lidové písničky. V současné době má malou televizi na pokoji, ale špatně na ni vidí. Nová by jí udělala velkou radost.
  • Paní Alena (68 let, Hrabyně) o sobě říká: „Jsem sama, čas trávím v posteli, jsem ležící a je mi samotné na pokoji smutno. A toužím po noťasu.“
  • Pan Jiří (71 let, Bruntál) nemá žádnou rodinu, velkou část dne tráví na pokoji a rád poslouchá písničky.
  • Panu Romanovi je 66 let, žije v Chrastavě. Před 2 lety mu amputovali nohu z důvodu ucpání cév, kdy noha zčernala. Jeho manželka Marcelka je mu velkou oporou. On pro ní byl též před několika lety, kdy měla nádor v hlavě a po několika operacích zázrakem přežila. Pan Roman má vozík, který nevyhovuje jeho potřebám, a ten bychom poté rádi darovali někomu, kdo by ho potřeboval.
  • Velkým přáním pana Zdeňka (76 let, Kroměříž) je elektrický invalidní vozík. Bez vozíku není jeho pohyb po venku vůbec možný a ten, který využívá nyní, je ve velmi špatném technickém stavu. Pan Zdeněk žije sám a bohužel nemá takové finanční možnosti, aby si kvalitní elektrický vozík koupil. Nový vozík je proto jeho velkým přáním a zároveň i potřebou.
  • Pan Josef (72 let, Jiříkov) je v našem domově přes dvacet let. Po celou dobu ho nenavštívil žádný příbuzný, a tak má jen nás. Bohužel jeho důchod není tak vysoký, aby si mohl vlastní křeslo dovolit.
  • Paní Jindřiška (89 let, Hranice) je imobilní, ležící na lůžku, dříve sportovala, hrála házenou, ráda by sledovala sport v televizi.
  • Paní Marie (93 let, Náměšť na Hané) o sobě říká: „Chtěla bych být aktivní, zajet si do přírody, do vesnice, do obchodu, ale neslouží mi nohy, abych se mohla s chodítkem vydat na větší vzdálenost. Také jsem neměla rodinu, takže nemám nikoho, kdo by mě vyvezl ven na mechanickém vozíčku. Moc po elektrickém vozítku toužím, dokud jsem ještě aktivní a zdatná, krom nohou mi zdraví stále slouží“.
  • Paní Blanka (70 let, Chotěšov) je částečně omezena v pohybu, pohybuje se o francouzských holích. Její zdravotní stav jí často nedovolí vstát z lůžka a jít na klubovnu mezi ostatní uživatele. Na pokoji má pouze rádio. Její finanční situace jí nedovoluje zakoupení vlastní televize na pokoj. Má velice ráda české komedie, pohádky, ale také Šlágr.
  • Pan Roman (56 let) měl nehodu. Šel po chodníku a srazilo ho auto, řidič, který nehodu způsobil, z místa ujel a nepomohl mu. Následkem této nehody přišel postupně o obě nohy a zůstal upoutaný na invalidním vozíku. Pan Roman je velice komunikativní a společenský človíček, ale vzhledem k tomu, že má pouze manuální invalidní vozík, je pro něj obtížné se dostat zpět domů. Bytový dům s pečovatelskou službou, kde žije, se nachází uprostřed kopcovitého terénu. Často mu pomáhají lidé z vesnice tím, že ho „vytlačí“ až před dům, ale na to se nedá vždy spolehnout. Moc by si přál elektrický vozík, aby mohl jezdit i na delší projížďky, být ve společnosti a udržovat sociální kontakty. Z rodiny je v kontaktu pouze se svým bratrem, se kterým si občas telefonují. Za případný zájem o splnění přání pan Roman moc děkuje.
  • Pan Jan (67 let) před deseti lety prošel amputací obou dolních končetin. V té době prodělal i operaci srdce. Zůstal odkázaný na invalidní vozík. Před dvěma lety prodělal operaci žaludku, po tomto zákroku je pro něj již velice náročné obsluhovat mechanický vozík (zadýchává se, bolí ho břicho a ruce). Na projížďky parkem v našem areálu mu náhodně pomáhají spolubydlící, jinak by zůstal odkázaný sám na sebe a tudíž většinu volného času na pokoji. Přes zdravotní pojišťovnu se mu nepodařilo získat elektrický vozík. Moc by si přál elektrický vozík (třeba i repasovaný), aby si mohl sám dojet do jídelny na jídlo a projet se v našem parku. Z důchodu si na elektrický vozík ušetřit nelze.
  • Paní Jaroslava (83 let) o sobě říká: „Tenhle měsíc se mi rozbil starý televizor, budu ráda za nový, abych se mohla o svátcích dívat na pohádky“.
  • Pan Josef (47 let) o sobě říká: „Nejsem ještě v seniorském věku, ale i tak žiji v domově s pečovatelskou službou. Prodělal jsem vážnou autonehodu, utrpěl úraz hlavy a zůstaly mě následky. Ven vyjíždím radši na vozíčku, mám výpadky paměti a jiné omezení… V domově jsem často opuštěný. Mám rodinu, ale ta se tady ukáže velmi zřídka. Zajímám se o dění kolem sebe. Mám televizi, ale přál bych si počítač, abych žil alespoň trochu normálně, jak druzí“.
  • Pan Karel (55 let) tráví volný čas na svém pokoji, kde polehává na lůžku a poslouchá rádio. Přál by si pod stromek svou vlastní televizi, jejíž pořízení má zajištěné v DSP. Rád by své oblíbené pořady sledoval ne jen z lůžka, ale také z nějakého relaxačního křesla, ve kterém by bez potíží vydržel sledovat celý film či dokument.
  • Paní Jana (54 let) o sobě říká: „Jsem vážně nemocná, imobilní, upoutaná na lůžko. Vzhledem ke svému onemocnění nutně potřebuji elektrický vozík. Ten co mám je nedostačující. Jsem sama, využívám na pomoc sociální služby – osobní asistenci a pečovatelskou službu. Peníze nazbyt nemám, tudíž by mi to nesmírně pomohlo k tomu, abych mohla jezdit ven a být alespoň trochu samostatná“.
  • Paní Marie (73 let) o sobě říká: „Moc si přeji notebook, abych mohla komunikovat se svými přáteli emailem, a abych si mohla pročítat různé zprávy na internetu. Jsem zcela imobilní, trochu ovládám jednu ruku. Nemám děti, ani žádnou rodinu.“
  • Paní Jana (85 let) by ráda pohodlné kolečkové křeslo, se kterým by se dostala i na terasu.
  • Pan Luděk (60 let) má velmi rád staré filmy a také rád poslouchá písničky. Byl by vděčný za opravdu jednoduchý notebook (může být i zánovní), na kterém by šly filmy a písničky přehrát. Pan Luděk má jen bratra, který jej navštěvuje max. 1× ročně.
  • Paní Marie (95 let) o sobě říká: „Bydlím v panelovém domě bez výtahu. Sama bez pomoci se již ven nedostanu a ani dlouhé procházky sama nezvládnu. Jako seniorka počítám též každou korunu a tento dárek by mi udělal obrovskou radost, mohla bych chodit ven a jezdit s pomocí asistentky na procházky.“
  • Pan Jiří (80 let) konečně dostane vysněný elektrický vozík. Aby ho mohl využívat opravdu komfortně a samostatně, moc by mu pomohly tyto nájezdové rampy. K překonání bariéry vjezdu na terasu by potřeboval dvě(z každé strany dveří).
  • Pan Eduard (69 let) o sobě říká: „Vozík jsou mé nové nohy, které již neslouží.“
  • Pan Václav (75 let) je po úraze na vozíku. Nemluví, jen jednoslovně, přál by si elektrický vozík se kterým by jezdil venku.
  • Paní Marie (85 let) napsala: „Milý Ježíšku, sama se nepohybuji, musejí mi pomáhat sestřičky- s jakýmkoliv přesunem. Ráda odpočívám v posteli, jelikož jsem často unavená z invalidního vozíku. Moc bych si přála malou TV, abych se mohla dívat ze své postele na své oblíbené programy. Nepovídám si se svými sousedky, nemám jim co říci, mám ráda svůj klid.“
  • Paní Marie (83 let) napsala: „Milý „Ježíšku“, jedno velké přání mám, i když na světě nejsem sám. Abych si mohla vyjet z domova seniorů, potřebuji pomoc druhých. Jsem vozíčkář a moc by mě pomohl elektrický vozík. Už bych se pohybovala samostatně.„
  • Pan Ladislav (60 let) o sobě říká: „Mám slabé ruce a sám se nemůžu pohybovat po domově. Jsem odkázán na pomoc druhé osoby. Rád bych se za pomoci elektrického invalidního vozíku pohyboval po domově a po zahradě sám.“
  • Pan Josef (81 let) o sobě říká: „Zůstal jsem úplně sám a jelikož se mi velmi zhoršil zdravotní stav, trávím většinu času v lůžku nebo v invalidním vozíku na pokoji. Moc rád se koukám na televizi, ale protože mám pouze maličkou, tak na ní bohužel z lůžka velmi špatně vidím. Vím, že je to velmi drahý dárek, ale pokud by mi jej někdo splnil, budu velmi šťastný.“
  • Paní Emilie (82 let) o sobě říká: „Moc bych si přála malou televizi, abych se mohla dívat na oblíbené seriály. Jsem upoutána na invalidní vozík, s rodinou mám poměrně komplikovanější vztahy, a proto jsem často sama.“
  • Paní Helena (65 let) napsala: „Přeji si invalidní vozík, vím, že je drahý, z finančních důvodů si ho nemohu koupit. Mám jen kapesné 1000 Kč na měsíc, z toho si kupuji léky cca 600 Kč. děkuji Vám za pomoc.“
  • Paní Anna (94 let) o sobě říká: „Vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, nemohu chodit na procházky. Ráda bych se dostala ven na procházku, ale nemám vozík. Sama to již nezvládnu. Moc bych si ho přála.“
  • Paní Květa (74 let) o sobě říká: „Moc bych si přála od Ježíška Elektrický vozík. Zkvalitnil by mi můj život. Používám mechanický invalidní vozík, ale to mě velmi omezuje v pohybu. Máme krásnou velkou zahradu a já bych si přála moci se po ní pohybovat sama, bez pomoci druhých. Mít ten pocit samostatnosti.“
  • Pan Bedřich (66 let) o sobě říká: „Zhoršil se můj zdravotní stav a nemůžu už moc chodit. Rád jsem chodil na procházky, na houby a tak, ale nyní už bez vozítka nemohu nikam, bydlím na velkém kopci na kraji obce. Moc rád bych si někam vyjel a pobyl venku.“
  • Paní Hana (65 let) napsala: „Nohy už mi neslouží. Elektrický vozík mi pomůže se snadněji přesunovat a žít více aktivní život.“
  • Paní Jana (96 let) má ráda společnost, ale je imobilní a toto křeslo by jí umožnilo větší pohodlí.
  • Pan Jaroslav (67 let) je již léta upoután na vozíček, v poslední době používá elektrický vozík, který se mu však nedávno pokazil a špatně funguje. Potřeboval by si pořídit nový, ale bohužel to není v jeho finančních možnostech. Bez vozíčku se neobejde, nemůže žít plnohodnotným životem.
  • Paní Olga (61 let) o sobě říká: „Jsem zdravotně postižená a bez vozíku nemohu být. Ten můj mi již dosluhuje a na druhý ještě nemám nárok.“
  • Pan Ivan (74 let) je od narození po dětské mozkové obrně, nicméně je velmi společensky aktivní osobou. Dlouhá léta chodil a pravidelně rehabilitoval, avšak po zlomenině bérce před zhruba osmi lety se už znovu bez pomoci nepostavil. Nyní využívá mechanický vozík, který mu neumožňuje být tak soběstačný, jak by si přál. Pan Ivan ani nechce věřit, že Ježíškova vnoučata pomohla zakoupit tolik elektrických vozíků. Splníte sen i jemu?
  • Paní Zdenka (87 let) napsala: „Pořád ležím v posteli a kdybych měla křeslo, ve kterém bych seděla, byla by to příjemná změna.“
  • Paní Eva (75 let) je imobilní, nedokáže udržet svou požadovanou polohu. Nemůže sama sedět v mechanickém invalidním vozíku. Ráda by byla ve společnosti ostatních klientů.
  • Paní Helena (89 let) o sobě říká: „Jsem imobilní a toto křeslo by mi hodně ulehčilo život.“
  • Pan Jaroslav (85 let) o sobě říká: „Televizi mám hodně starou se špatným ovládáním. Je to moje společnice. Návštěvy mám jen občasné.“
  • Pan Jiří (67 let) k nám přišel v letošním roce. Nemá žádné příbuzné a je plně odkázán na naši péči. Je dost velký a v běžném invalidním křesle sedět nemůže. Sám si pohodlné křeslo koupit nemůže o od pojišťovny má nárok na běžné invalidní křeslo.
  • Pan Stanislav (74 let) rád odpočívá ve společenské místnosti a chtěl by svoje křeslo. Většinou sleduje aktivity druhých, poslouchá ruch kolem, má rád kontakt. Bohužel ho nikdo z rodiny v domově nenavštěvuje, je odkázán na pomoc druhých.
  • Anežka (91 let) napsala: „Ráda bych měla svoji vlastní televizi na pokoji.“
  • Paní Věrka (97 let) má úctyhodných 97 let a v rámci svého onemocnění je neustále neklidná. Neklid doprovází také výrazné hlasové produkce a protože stále ráda chodí, bývá vyčerpaná. V týmu jsme vyzkoušeli všechny možné terapie a činnosti, které by klientce navodily klid a podařilo se nám to zajistit pomocí speciálního křesla, které ovšem používají i jiní klienti.
  • Paní Věra (88 let) vždy ráda chodila mezi lidi na různá vystoupení, ale dnes z důvodu zhoršení zdravotního stavu nevydrží sedět na klasickém invalidním vozíku. Proto bychom byli rádi, kdyby měla opět tyto možnosti díky polohovacímu vozíku. Paní Věra rodinu má, ale ta jí již dlouho nenavštěvuje.
  • Pan Stanislav (67 let) o sobě říká: „Rád sleduji večerní seriály na mojí staré televizi, která má již 20 let a je špatně ovladatelná.“
  • Pan Jiří (90 let) o sobě říká: „V domově bydlím pět let. Přišel jsem do domova se svou manželkou, která už v té době byla závislá na mé pomoci. Byl jsem vděčný, že jsme našli v domově bydlení a pomoc, kterou jsme už tenkrát potřebovali. Při své manželce jsem stál a byl ji oporou až do posledního okamžiku. V té době jsem s manželkou trávil veškerý čas, svoje koníčky a záliby jsem odsunul stranou. Nechtěl jsem manželku nechávat samotnou. Po ovdovění jsem se vrátil s velkou vervou ke svým zálibám, k fotografování přírody, různým výletům a vycházkám. Tato radost mi však dlouho nevydržela, postihla mě mozková cévní příhoda, která mě dočasně upoutala na lůžko. V současné době rehabilituju, velkou oporou je mi naše fyzioterapeutka. Vím, že se moje pohyblivost již nikdy nezlepší natolik, abych byl schopen delších vycházek. Proto bych si přál elektrický vozík, který by mi umožnil alespoň vyjížďky po okolí domova, opět bych nabyl pocit soběstačnosti a svobody pohybu.“
  • Pan Miroslav (60 let) tráví spoustu času u televize na klubovně s ostatními uživateli. Dokáže zde sedět téměř celý den. Židle na klubovně však nejsou přizpůsobené k celodennímu sezení. Rád by měl proto postavené v koutu své vlastní křeslo, ve kterém by mohl trávit volný čas.
  • Pro pana Vojtěcha (65 let) bychom chtěli polohovací křeslo, ve kterém by mohl trávit čas ve společnosti ostatních. Klient je velmi společenský a rád sleduje, co se kolem něj děje. Vzhledem ke svému onemocnění neudrží rovnováhu těla na obyčejném vozíku. Speciální polohovací křesla, které u nás máme, střídáme mezi více klientů a nemůže jej pan Vojtěch užívat celý den, jak by si přál. Vzhledem k cenové relaci takovýchto speciálních pomůcek není v možnostech rodiny mu toto křeslo nyní zakoupit z vlastních prostředků.
  • Pan Vladimír (71 let) říká: „Televizi, kterou vlastním, má velmi špatný obraz a oprava už z důvodu stáří není možná. Rád sleduji pořady v televizi se svými spolubydlícími na pokoji.“
  • Paní Miluška (92 let)  je špatně chodící seniorka. Pohybuje se pouze „jízdou na chodítku“, sedí a pomocí nohou se pohybuje (odstrkuje). Míla by si přála chodítko, které by mělo i opěrku kvůli jejímu bezpeční a pohodlí. Miluška své chodítko má, jenže bez opěrky a od pojišťovny nemá nárok na novou kompenzační pomůcku.
  • Paní Anna (98 let) napsala: " Chůzi nezvládám, přesto se ráda podívám na zahradu.„
  • Paní Anežka (89 let) napsala: „Sedím u televize na vypůjčeném křesle a sama žádné nemám, bylo by to fajn mít svoje vlastní. Mám jen jednoho vnuka, který je věčně na cestách, jinak žádnou rodinu nemám a kdyby tento rok ke mě ježíšek zavítal, byla bych mu vděčná za polohovací křeslo.“
  • Paní Marie (89 let) o sobě říká: „Ráda bych měla pro sebe polohovací křeslo, ve kterém bych mohla trávit čas mezi ostatními klienty domova. Křeslo mi zajišťuje pohodlí a bezpečnost.“
  • Pan Jaroslav (88 let) o sobě říká: „Chtěl bych polohovací křeslo, aby si u televize a rádia mohl pěkně posedět a měl vyvýšené nohy.“
  • Paní Miroslava (88 let) napsala: „Nohy už mi neslouží. Elektrický vozík mi pomůže se snadněji přesunovat. Vždy jsem byla velmi aktivní žena.“
  • Paní Marta (62 let) napsala: „Moje finanční situace je velice špatná. Zdravotní stav také. Jsem téměř imobilní. Po zařízení se pohybuji s chodítkem. Zvládnu sama ujít pouze kousek. Schody nezvládám, mimo budovu musí se mnou jít pracovník a vézt mě na invalidním vozíku, elektrické zde nemáme. Bohužel mám pouze mechanický a vzhledem k mé vyšší váze se mnou má pečovatelka co dělat. A když chci zajet do obchodu, který je cca 600 m od zařízení a nazpět je to stále do kopečka, je to velice těžké. Proto bych si moc přála elektrický vozík, který mi umožní vícekrát se dostat na procházku.“
  • Paní Vlasta (84 let) napsala: „Ráda bych měla polohovací vozík, který mi zajistí pohodlné a bezpečné sezení. Můj zdravotní stav mi již nedovolí používat mechanický invalidní vozík.“
  • Paní Marie (82 let) napsala: „Jsem často sama ve svém pokoji a ráda bych využila volný čas k pobytu v kavárně a také v jídelně s ostatními klienty, kteří mi hodně chybí.“
  • Pan Miloš (58 let) napsal: „V 18 ti letech jsem spadl ze skály a od té doby jsem měl problémy s páteří a nohou. Pak jsem se potýkal s cukrovkou a museli mi amputovat část nohy. Protézu mám již delší dobu, ale jsem dost aktivní a pokud to jde hradím si vše sám. Nedávno jsem si koupil potřebnou část a teď bych potřeboval nové chodidlo a sám si ho již nemohu dovolit.“
  • Pan Dušan (89 let) napsala: „Bohužel jsem upoután na lůžko. Rád bych dostal křeslo, ve kterém bych mohl trávit svůj čas také v jiných prostorách než pouze ve svém pokoji a současně by mi dárek umožnil kontakt s ostatními klienty.“
  • Přání za paní Annu (93 let) vyslovila její sousedka, protože paní Anna je velmi skromná a nikdy by si o ní neřekla, i když by si ji moc přála.
  • Pan Jan (82 let) je velmi skromný a milý pán, spíše samotářský a podle jeho slov „nechce obtěžovat“ již tak dost vytížený personál a také je vášnivý kuřák. Chce jezdit ven zakouřit si a strávit tak chvíli o samotě, neboť bydlí na vícelůžkovém pokoji. Vyřízení elektrického vozíku přes zdravotní pojišťovnu trvá několik měsíců a je nutné absolvovat mnoho vyšetření u lékařů – specialistů a ani potom není jisté, že pojišťovna vozík schválí. Vzhledem k ubývajícím silám pana Jana je to běh na velmi dlouho trať s nejistým výsledkem a to již pan Jan odmítá. Rádi bychom, kdyby se našel štědrý dárce nebo několik společných dárců, určitě by zpříjemnili tímto dárkem panu Janovi závěr života. 
Anna

Jsem ráda, že jsem alespoň malou částkou přispěla panu Stanislavovi na elektrický skútr. Když nás bude víc, co nám není lhostejný osud jiných, vybere se více peněz a může se splnit přání nebo spíše to co tito lidé potřebují a nemají na to peníze, nebo někoho, kdo by jim to koupil.

Anna

Jsem ráda, že jsem alespoň malou částkou přispěla panu Stanislavovi na elektrický skútr. Když nás bude víc, co nám není lhostejný osud jiných, vybere se více peněz a může se splnit přání nebo spíše to co tito lidé potřebují a nemají na to peníze, nebo někoho, kdo by jim to koupil.

Bětka

Dobry napad jak usporadat sbirku bez obtezovani kolemjdoucich u obchodniho centra! :D Jsem velice rada ze Slevomat podporuje takove Bohulibe akce :)

Vanda

Je dobře, že vznikají Projekty, jako je tento, které mají smysl a ve výsledku udělají obrovskou radost. Zde ráda prispěji:-).

Český rozhlas
Vinohradská 12, Praha, 12000

Český rozhlas

Vinohradská 12, Praha

Zobrazit na mapě
Kontaktní osoba: Marietta Prajslerová
Otevírací doba: Nepravidelná - dle domluvy
Jak uplatnit

Chybí vám nějaké další informace?

46 Zeptejte se nás na cokoliv
O podniku
Český rozhlas
Vinohradská 12, Praha, 12000
Otevírací doba: Nepravidelná - dle domluvy
Více o podniku