Lidé jsou dobří. Jaká další zjištění přináší dobrovolnická činnost?

Může jim být 15 nebo třeba 80 let, v dobrovolnictví se žádné meze nekladou. O tom, co zažívají dobrovolníci u seniorů i jejich svěřenci, ale také o propojování nezisku s firmami a důležitosti pravidelného dárcovství jsem si povídala s Renátou Chlebkovou z neziskové organizace ADRA. Věděli jste, že dobrovolnictví prodlužuje život a že samota je naopak životu nebezpečná?

Co jste za dobu svého působení v Adře zjistila o lidech?

Že jsou dobří. Překvapují mě svou laskavostí, zájmem a touhou někomu pomoci. V rámci dobrovolnické pomoci se loni v jarním nouzovém stavu zapojilo velké množství lidí do toho, aby senioři byli v bezpečí, řada lidí dlouhodobě věnuje svůj čas pravidelným návštěvám “svého” seniora či dítěte ze sociálně slabé rodiny, jsou ochotní obout si holínky při povodních. Obdivuhodné je dárcovské zapojení Čechů při mimořádných událostech, např. loňský výbuch v libanonském Bejrútu vyvolal navzdory již pocovidové štědrosti další vlnu finanční podpory.

Renáta Chlebková z neziskové organizace ADRA

Mladí lidé často říkají, že díky dobrovolnictví poznali, jak lze smysluplně trávit čas, že ho teď méně věnují třeba sociálním sítím. Vytížení podnikatelé zase dobrovolničí proto, aby svůj život trochu zpomalili. Existují dokonce výzkumy, že dobrovolnictví prodlužuje dobrovolníkům život o pár let. 

Kdo je v Adře typický dobrovolník?

V dobrovolnictví nezáleží na věku, jen na otevřeném srdci. Máme dobrovolníky od 15 let až po osmdesátníky. Často přicházejí mladí lidé, kteří chtějí přispět k tomu, aby byl náš svět lepší. Velkou skupinu tvoří ženy, které zažívají pocit prázdného hnízda, protože byly zvyklé o někoho pečovat. Těší nás zájem o dobrovolnictví v seniorském věku. Pro seniory se otevírají možnosti, jak prožít stáří smysluplně, navázat nová přátelství a využít své zkušenosti. Všechny spojuje to, že chtějí dát nejen svůj čas, ale kus sebe sama, svého srdce. 

S jakými obavami se dobrovolníci v začátcích i v průběhu své činnosti potýkají?

Snad každý má trošku vnitřní chvění, když vystupuje ze své komfortní zóny. Pro někoho může být nejtěžší to první rozhodnutí napsat vstupní e‑mail, že má o dobrovolnictví zájem. Pro jiného bude nejtěžší první dobrovolnická návštěva, když druhou osobu ještě nezná.

Nejobtížnější ale určitě bývají tři oblasti – rozpoznání svých hranic u pomáhání, zhoršující se zdravotní stav a úmrtí klienta. Každý pomáhající si může projít fází, kdy už je pomoc nad jeho síly. Zhoršující se paměť klientů vede k situacím, že si dobrovolníka nepamatují. V tu chvíli je to o darování sebe sama v danou chvíli a daný moment. V Adře fungují koordinátoři dobrovolnictví, kteří dobrovolníkům pomáhají po odborné i lidské stránce. Téměř na každé supervizi, kterou vede psycholog či odborník, se setkáváme s tématem úmrtí klienta. Reakce na ztrátu seniora, ke kterému jste třeba roky docházeli, je velice individuální a coby Adra jsme tu, abychom cestu, kdy se z dobrovolníka stává pozůstalý, prošli s ním. 

Bolí mne, když je senior sám, bez návštěv, ačkoli rodinu má. To si vždy uvědomím, že to nejcennější jsou opravdu vztahy a čas, který můžeme svým blízkým dát.

Jak vlastně vypadá práce dobrovolníka u seniorů?

V běžné necovidové době je důležitá zejména pravidelnost, tedy docházet za svým seniorem každý týden ideálně ve stejný den. V době pandemie jsou osobní návštěvy v domovech pro seniory složité, hledáme možné i téměř nemožné příležitosti, jak jim být i na dálku stále nablízku – máváme do oken, posíláme dopisy, telefonujeme.

Dobrovolníci navštěvují seniory v domácnostech i domovech pro seniory, často jsou pro ně jediným blízkým člověkem

Do domácností k osamělým seniorům docházíme neustále, samozřejmě při dodržování opatření. Covid-19 nám otevřel dveře k osamělým seniorům, kteří se na dobrovolníka (často jedinou blízkou osobu) moc těší. Zažívají pocit, že někoho druhého ještě zajímá jejich životní příběh, a mnohdy říkají: “Dodalo mi to chuť ještě žít!” A to stojí rozhodně za to. 

Od dam z domovů pro seniory člověk dostane více životních rad než v lifestylovém magazínu pro ženy.

Co přináší dobrovolnická činnost samotným dobrovolníkům?

Jsou překvapení, jak je pomoc nabíjí. Poznávají zajímavé životní příběhy naživo, ne z hodin dějepisu. Mnohdy vznikají úzká přátelství, navzdory třeba sedmdesátiletému věkovému rozdílu. Objevují krásu a moudrost stáří. Mladí lidé nám často říkají, že poznali, jak lze smysluplně trávit čas, že ho teď méně věnují třeba sociálním sítím. Dále uvádějí, že dobrovolnictví přispělo k jejich osobnímu rozvoji, posílení komunikace, sociálních dovedností. Set­káváme se i s vytíženými podnikateli, kteří dobrovolničí proto, aby svůj život trochu zpomalili. Existují dokonce výzkumy, že dobrovolnictví prodlužuje dobrovolníkům život o pár let. 

Do domovů pro seniory chodíte i vy sama. Co jste se tu naučila?

Na jedné straně je mi mnohdy smutno z nemohoucnosti a fyzické bolesti, kterou senioři prožívají, ale ještě více mne bolí, když je senior sám, bez návštěv, ačkoli rodinu má. To si vždy uvědomím, že to nejcennější jsou opravdu vztahy a čas, který můžeme svým blízkým dát.

Dámy z domova pro seniory mají v rukávech spoustu užitečných rad a životních mouder

Vzpomínám, jak jsem při jednom setkání, kdy se seniory trávily čas brněnské basketbalistky, odjížděla autem a říkala si: “Tak tolik rad bych se nedočetla ani v lifestylovém magazínu pro ženy.” Seniorky dávaly mladým dívkám rady do života, např. “Za šalinou se neběhá. Jste přece dámy.” nebo “Od čtyřicítky o sebe pečujte, ne až ve stáří, to je pozdě.” a hlavně “Každý den si udělejte něčím malou radost.” 

Neziskovkám nejvíce pomáhají pravidelní dárci. V České republice mají ale trvalý příkaz pro nějakou neziskovou organizaci nastavený jen dva lidé ze sta.

Na Slevomatu nyní běží akce na podporu seniorů, kteří se sami chtějí stát dobrovolníky. Jak tento projekt vznikl a jak se mu daří?

Projekt vznikl ve chvíli, kdy jsme začali vnímat, že je potřeba odlišit komunikaci s mladšími a staršími dobrovolníky. Třeba i takový leták, kterým dobrovolníky-seniory oslovujeme, musí být jiný. Používáme velká písmena, více příběhů, důležitá je možnost odtrhnout telefonní kontakt na lokální Adru. Senior se zájmem o dobrovolnictví vyžaduje větší, trpělivější péči.

Podpořte seniory-dobrovolníky v jejich činnosti

Dobrovolnictví skutečně seniorům mění život. Zažívají pocity smysluplnosti, vidí, že své zkušenosti a schopnosti mohou ještě využít ve prospěch a radost někoho druhého. Senioři jsou velice aktivní, často docházejí za klienty víckrát týdně a zůstávají u nich déle, takže počet dobrovolnických hodin u dobrovolníků-seniorů je vyšší než u jiných generací. 

Co o dobrovolnické činnosti říkají sami senioři-dobrovolníci? „V dobrovolnictví jde o setkání teď a tady, nejdůležitější je naslouchání. Když jsem u lůžka pacienta na LDN coby dobrovolník, nepočítám minuty. Chtěla bych, aby se pacienti z toho setkání mohli těšit dál. Opravdu každé setkání má smysl – má to hloubku, šířku, délku…“ (dobrovolnice Niki, 70 let, Havířov) „Já jsem od narození takový člověk – mám radost ze služby. Nabíjí mne, když mi třeba klientka řekne: ‚Pane Jendo, mně s vámi bylo moc fajn! Přijďte zase co nejdřív.‘ Nebo jiná, devadesátiletá paní na mě zavolá: ‚Synečku, pojď mě pohladit.‘ Překvapila mne, jak se stále zajímá: ‚Jak dopadl hokej se Švédy?‘ Dnes mnoho kontaktů mezi lidmi anebo dotyků není možných, ale ti osamocení lidé tu blízkost a přítomnost člověka, který má upřímný zájem, moc potřebují.“ (dobrovolník Jan, 78 let, Frýdek-Místek) „Prožívám radost z toho, když vidím, jakou radost působí lidem v domově pro seniory každá má návštěva. Je to přínos pro obě strany. Vždy mne obohacují pestrobarevné životní příběhy těchto vzácných lidí. Uvědomuji si, jak moc se ochuzujeme, když nemáme čas si vyslechnout lidi dříve narozené, co vše jim život přinesl, co si prožili.“ (dobrovolnice Zuzana, 67 let, Valašské Meziříčí) „Jakmile mi domov umožnil návštěvy po testování, registruji se tam skoro každý týden. Tak velkou radost, jakou jsem u své seniorky na první návštěvě po covidové izolaci zažila, jsem ještě nikdy neviděla.“ (dobrovolnice Marie, 66 let, Brno)

Věnujete se také propojování firem s neziskovkami. Co si pod tím můžeme představit?

Propojování businessu a nezisku mne moc baví. Ráda stavím mosty mezi těmito dvěma břehy.  Těší mne propojovat dva na první pohled vzdálené světy při vědomí toho, že nás propojuje lidství a fakt, že každý jednou budeme mít vrásky a bílé vlasy.

A jak tyto mosty vypadají? Podob je nekonečně mnoho. Každá firma je jiná. Otiskuje se do ní nejen její zaměření, ale také to, kdo ji tvoří. Někde mohou být lidé více filantropicky zaměření v oblasti praktické pomoci a rádi pak spolupracujeme při firemních dobrovolnických aktivitách. Jinde se lidé rádi zapojují do benefičních sportovních akcí, které pořádáme 1–2× za rok. Mnohdy je podpora neziskového sektoru spojena “jen” s dárcovskou podporou. Do každé této spolupráce se otiskuje firemní kultura, vždy je ale primární být společně užiteční tam, kde je potřeba, ať už finančně, nebo prakticky. 

Stejně jako je důležitá pravidelnost v návštěvách u seniorů, tak také u finančních darů nejvíce pomáhají pravidelné příspěvky. Jak štědří jsou v tomto směru Češi?

V úvodu jsem zmiňovala, že mne dojímá štědrost Čechů při mimořádných událostech. Dárcovství ale stále není vnímáno jako součást osobního finančního správcovství. Většina z nás má někde nastaven nějaký druh spoření, ale není mnoho těch, kteří by si s pravidelností spojovali právě dárcovství. Trvalý příkaz pro nějakou neziskovku mají v ČR nastavený pouze 2 lidé za 100. Pro neziskový sektor je to ale veliká pomoc – víte, s jakými částkami můžete počítat, zajišťuje to nejen stabilitu a schopnost okamžitě reagovat v případě mimořádné události, ale i možný rozvoj dané organizace. A výhody plynou i pro dárce. Když přispíváte pravidelně, máte nejvíce informací, co vaše dary ovlivnily, jak zlepšily život někoho druhého.

Mince denně V Adře mají program pravidelného dárcovství Mince denně. I malá mince denně totiž dokáže ve větším počtu veliké věci. Měsíčně může člověk poslat třeba 150 nebo 300 Kč. Registrace do programu je velice snadná, stačí pár administrativních kroků a stanete se součástí komunity lidí, kterým záleží na druhých. Mince denně je podle Renáty Chlebkové také nástroj, díky kterému může k pravidelnému dárcovství vést děti, stranou mohou dávat třeba 1 Kč denně. Stejně jako registrace je snadné i případné vystoupení z programu. Stačí trvalý příkaz pozastavit. Na druhé straně Renáta Chlebková v případě potřeby doporučuje spíše jen snížit výši daru, zůstat součástí komunity a mít radost, že právě i vaše mince pomáhá.

Osamělost je v západní společnosti největší problém a na zdraví má prý stejný vliv, jako kdyby člověk vykouřil 15 cigaret denně. V Británii dokonce vzniklo Ministerstvo osamělosti. Kolika lidí v ČR se tento problém týká a jak mu můžeme předcházet?

Ano, už před covidem byla osamělost velkým problémem a kvůli pandemii jsou pocity osamělosti napříč generacemi mnohonásobně vyšší. Rozhodně mluvíme o počtu statisíců. Kdybych zůstala u seniorů, tak lidé žijící sami v domácnosti výrazně omezili své kontakty, např. každodenní venčení psů se sousedkou. Senioři v domovech pro seniory byli více jak třičtvrtě roku izolovaní bez možnosti osobního kontaktu, byl výrazně snížen pohyb i v rámci domova jako takového. Nevím, zda si to dovedeme plně představit. Některé domovy se domnívají, že extrémně vysoký počet úmrtí v loňském roce by mohl souviset s pocity smutku, samoty, osamělosti.

Osamělost je v západní společnosti velký problém, který dobrovolníci pomáhají řešit

Ze své osobní i profesní zkušenosti doporučuji si uvědomit, že se cítím sám a že to tak nechci. Pak je to už hledání cesty, jak to změnit. Začít venčit psa s někým ze sousedství, připojit se ke skupině sportovců, když mne daný sport baví, oprášit starší přátelství a kamarádství. Anebo zkusit něco úplně jiného – třeba právě dobrovolnictví. Mít odvahu osamělost zlomit a začít nové životní dobrodružství.

Jaký nejsilnější moment jste za dobu svého působení v Adře zažila?

Je těžké vybrat jen jeden. Celkově ale nemohu nezmínit období jarního nouzového stavu. Od prvního dne zvonil jeden telefon za druhým s nabídkami: “Jak vám můžeme pomoci? Máte roušky? Potřebujete dezinfekci? Není skoro nikde k dispozici, ale zkusíme vám ji pro dobrovolníky sehnat.” Ta síla lidskosti a solidarity byla jako tsunami.

Na jaře 2020 se strhla „tsunami“ lidskosti a solidarity

A pak to byl jeden květnový den. Byli jsme už všichni unavení z omezení, přitom jsme prožívali obavy o zdraví své i svých blízkých. S kapelou The People jsme uspořádali koncert pod okny jednoho brněnského domova pro seniory. Přes pootevřená okna byly vidět tváře vděčných seniorů. Pohybovali se do rytmu Lady Carneval a možná vzpomínali, jak jim kdysi patřil parket. Jedna pracovnice půl koncertu “protančila” s devadesátiletým pánem vsedě na lavičce ruku v ruce. Hudebníci do koncertu dali vše, jako kdyby zpívali v O2 aréně nebo na Colours. Stres padal i z personálu, užívali si volnost, energii hudby, vzájemnost. Pro všechny z nás to bylo odpoledne nabité emocemi  – lidskostí, vzájemností, blízkostí. Moc bych si přála, aby to bylo to, co si z covidu přes vše těžké odnášíme. Sílu lidské vzájemnosti. 

Kdo je Renáta Chlebková? V organizaci ADRA působím 5 let na pozici fundraiser. Baví mne propojovat neziskový a business sektor s cílem být společně podporou lidem, kteří pomoc potřebují. Těší mne zažívat životní příběhy, které jsme mohli díky dobrovolníkům a dárcům změnit k lepšímu, ať už v malých věcech (zpříjemnit někomu odpoledne), či ve velkých (třeba díky pitné vodě zlepšit a zachránit životy lidí v Africe či v Asii). Je skvělé být v týmu srdcařů a expertů na dobro. Je mi opravdu ctí být součástí. Kdo je ADRA? ADRA propojuje ty, kteří chtějí pomáhat, s těmi, kteří pomoc potřebují. V ČR pomáhají již 28 let vždy v rámci mimořádných událostí (povodně, události v Lenoře, Ostravě, Bohumíně), kdy lidem zajišťují praktickou, finanční a psychosociální pomoc. Díky 15 dobrovolnickým centrům v Čechách a na Moravě koordinují dobrovolnickou činnost – více než 2 800 dobrovolníků věnuje svůj volný čas osamělým seniorům, dětem v dětských domovech a lidem zdravotně postiženým. V zahraničí spolupracuje česká ADRA s mezinárodními ADRA kancelářemi a každoročně se věnuje více než 10 zahraničním projektům.