Zvláštní škola – úniková hra pro skupinu 3–6 hráčů

Proč má tahle škola označení „zvláštní“? Možná proto, že odsud zničehonic zmizely učitelka a školnice. Ale kdo ví, jestli opravdu zmizely…

Odvážíte se vstoupit do budovy „zvláštní“ školy, kde se zastavil čas v roce 1958? Staňte se týmem detektivů a přineste důkaz o tom, co se v ní v osudný den před více než 60 lety odehrálo! Na únikové hře od LostExit budete muset prokázat své pozorovací schopnosti a smysl pro spolupráci, a přijít tak na kloub tajemství, které čeká na své odhalení! Po krátkém úvodu samotná hra trvá 80 min. Hra není vhodná pro děti do 12 let a děti do 15 let si ji mohou zahrát jen v doprovodu dospělého.

„Jedna z nejlepších únikovek, na které jsme kdy byli. Úžasný úvod do příběhu, pán je asi herec, ale nikdy jsme neslyšeli lepší. Zajímavé úkoly, 80 minut uteklo jako voda. I 13 letá dcera se aktivně zapojila a byla platným členem týmu.“ – Michaela, 11/2022

Příběh Zvláštní školy

Na malém návrší v podhorské vísce Malá Lhota se nedá přehlédnout budova školy, kam kdysi docházely děti z vesnice. Omítka je oprýskaná a zabedněná okna brání náhodným kolemjdoucím, aby se podívali dovnitř. V malé třídě, do níž se neprodere žádný sluneční paprsek, se ještě dnes tísní tři řady lavic, učitelský stůl, tabule, počítadlo a velká skříň s knihami.

Kdekoliv jinde by podobnou školu zrušili, ale v Malé Lhotě stojí pořád a jako němý svědek připomíná osudnou událost z roku 1958. Říká se jí Zvláštní škola. Ne snad proto, že by zde kdysi pedagogové předávali vědomosti mládeži vyžadující mimořádnou péči, ale proto, že na pamětníky působí jako místo, které má zvláštní minulost.

O vzdělávání žáků se starala Nora Pátková. Třicetiletá rázná žena, absolventka učitelského ústavu v Kroměříži, o níž vlastně nikdo ani nevěděl, proč sem právě ona v létě 1948 přišla. Dětem se do té doby věnovala Alžběta Ruppertová a její manžel. Nebylo však žádoucí, aby nadále učili. Pan Ruppert se stal školníkem a zemřel na infarkt v roce 1952. Alžběta vinila všechny okolo, že mu ublížili a mohli za jeho předčasný odchod. Aby si udržela malý byt v budově, převzala práci svého muže a zajišťovala úklid a údržbu školy, což se jí příliš nelíbilo.

Kdyby sem náhodný návštěvník přišel hned den po Velikonocích, 8. dubna 1958, krátce po půl jedenácté, byl by překvapen, že neprobíhá hodina češtiny, ale panuje tu hrobové ticho. Ve třídě totiž nebyla ani noha. Jen pár svetrů v chodbě prozrazovalo, že sem určitě přišly děti. Kam zmizeli žáci Josefína Plánková, Jan Čermák, Terezie Krondlová, Františka Joštová, Bedřich Lončák a Růžena Hornová? A co se stalo se soudružkou učitelkou?