Navštěvuji všechny kartingové okruhy v Praze a nechtěl bych je nějak řadit, ale Praga Arena patří k těm lepším. Je to dané i tím, že prostředí je příjemné. Vybavení a použitý povrch tratě je na velmi dobré úrovni. Je třeba podotknou, že se jedná o „placku“ a nějaký ten sjezd či výjezd by jen okořenil jízdu. Bohužel v tomto prostředí nerealizovatelné. Nějaký nadjezd či jiné umělé převýšení by trati jen ublížilo. Co je pozitivní, že trať lze měnit a to je zajímavé pro zlepšování kondice. Neustálé kroužení na jednom okruhu vede trochu k závislosti 🙂 na dosaženém čase a někdy i pokazí radost z jízdy. Prostě člověk má zkoušet pořád něco nového. Druhou zásadní věcí jsou motokáry. Použitá technika je jiná než u klasických půjčoven motokár. Možná proto vzniká dost velký výkonnostní rozdíl v jednotlivých kusech. Je asi jasné, že tato technika je citlivější a zde vzniká problém. Jsou dva typy jezdců – jedni to berou jako pouťovou zábavu a závodí jako v kontaktním sportu. Druhá skupina jde pilovat stopu, či zdokonalit se v řízení a užít si techniku jízdy. Obě tyto skupiny vlastně dostanou stejnou techniku a potom vzniká rozčarování jezdců nad výkony motokár. Jako ruku na srdce, technický personál motokáry neničí, či nemá zájem je jakkoliv znehodnocovat. To dělají jezdci, kteří zachází s touto technikou. V nejedné půjčovně o tomto mohou dlouze mluvit, jak se dokáže zničit pomalu nezničitelné. Půjčovna v tomto případě má řešení, je možno si „vyjezdit“ výkonnější motokáru na základě nějakého dosaženého času. Ta možnost tu je, ale dosáhnout tento čas znamená mít např. fyzické předpoklady tedy optimální váhu a také to chce na trati trénovat – nic není zadarmo a na první pokus. A také to chce techniku, která to zvládne. Ano jsme zpět u motokár a jejich rozdílnosti výkonu a ničení … Přitáhnout zájemce, kteří se chtějí zdokonalovat a nemohou například třikrát týdně trénovat, je cesta právě s možností výkonnější motokáry, kterou už používají „řidiči“ a ne „bezmozkové“. Jako příklad mohu uvést své včerejší ježdění. Na rozjezd 10 minut a poté 20 minut, aby se optimálně zahřály pneumatiky. Časy 44,43 a nějaké ty desetiny. Bohužel žádná sláva. Další 10 minut úsek s časy a jinou károu 43 a zlepšující se s tím, že výsledný čas 42 + nějaké ty drobné. Samozřejmě až ke konci, kdy už byly pneu ohřáté. Když vezmu v úvahu i studenou trať a mou váhu dobrý výsledek. Takže dostat se na nějaký limit to chce spíš štěstí s výběrem motokáry… Zde by podle mě měl nastoupit personál, který by jezdce ohodnotil na lepší káru a o personálu chci také psát. To co přivádí jezdce do půjčoven je i komunikace s okolím i s personálem. Přece jen od nich očekávají určitou zkušenost jak vodit káru. Zde na této trati je určitá chyba už v organizaci sedání do kár. Personál je vzadu a komunikace s ním je jen sedněte do kár, vybrat lístky a jet. Samozřejmě, je možno s nimi komunikovat a i tak se děje, ale je to v době, kdy už všichni chtějí vyrazit na trať. Např. CMK je uzpůsobena, že přes obsluhu přicházíte ke kárám, klidně s nimi pokecáte, třeba o tom, která kára umí jezdit, protože ta předešlá to opravdu neuměla 🙂. Jen proboha nezačněte přestavovat areál 🙂. Je to jen taková poznámka, protože se mě u vás stalo, že po jízdě za mnou přišel technik a co říkám na tu káru s kterou jsem jel a na další jízdě mi doporučil jinou s tím, co na ni řeknu. Ano chci naznačit, že je to všechno o komunikaci. A to by si měli uvědomit i návštěvníci, kteří si mnohdy myslí, že jsou mistry vyježdění v autech a dál to raději komentovat nebudu… Takže ať vám jezdí káry a trpělivost s námi 🦸♂️😃
