Úvodní kurz znakového jazyka

Tempo. Tak akurát, aby se člověk naučil relativně hodně a pořád měl šanci si to procvičit a zapamatovat.
Bylo to pohodové, lektor se snažil povzbuzovat a usmívat. Když na někom viděl nechápavost, trpělivě pohyb ukázal ještě pomaleji a z jiného úhlu.
Byla jsem chvilkama jak malé dítě, co se snaží naštelovat si prsty, aby ukazovaly správnou odpověď na věčnou otázku Kolik ti je let. Samozřejme otázka tréninku, ale pobavila jsem se nad tím.

Biflení mi nikdy nešlo, doufala jsem, že pochytím alespoň náznak logiky za jazykem, který mi dá naději do dalšího učení. Třeba proč se někdy používá 1 prst a někdy 2. Chápu, že i v jiných jazycích se holt slovíčka musí člověk naučit a dodnes nevím jaká je etymologie třeba slova want. No již teď je mi jasné, že si z lekcí budu pamatovat jen slovíčka, při kterých nám Pepa i naznačil, podle čeho si je pamatovat (Praha, kluk, žena) nebo která mi dávají aboslutní smysl pantomimicky (kde?, jazyk).
Trochu oldschool (a nemyslím jen vybavení), jazykovka ze šedi všech ostatních vyniká právě „jen“ jazykem, který vyučují.

I když to zrovna nijak nevyužiji, byla to nová a zajímavá zkušenost a jsem spokojená, že si skoro všechno pamatuji. Lektor byl vynikajici a výuka efektivní.

Nic negativního nemůžu najít.

Přístup lektora, ochota personálu, příjemné prostředí. Hodina a půl utekla jako voda.

Možná trochu horší přístup k místu konání prostřednictvím MHD.

Lektorky milá, snažila se.

Avizovaný počet účastníků byl naddimenzován. V skupině převažovali ti, kteří se znakovým jazykem zkušenosti měli a lektor sa přizbůsobil jejich znalostem.

Nic, bohužel nemohu doporučit.

Špatný, nezáživný způsob výuky, neprofesionální přístup a neochota vyučujícího. Čekala jsem mnohem víc.