Mám upřímnou radost, že jsem mohl snad trošku pomoct lidem, co to opravdu potřebují. Nemusíme si na nic hrát – smrt je oblast, která se týká NAPROSTO nás všech – i když si to někteří nemyslí… A je dobré, pamatovat na to Lidské a Dobré i v takové chvíli – nebo spíš Hlavně v takové chvíli! Podpora, pomoc, blízkost, společnost, komunikace, smíření a odpuštění, jakákoliv forma LÁSKY, PŘÍTOMNOSTI DRUHÝCH A SDÍLENÍ, je v takové chvíli nutná a prospěšná!! Mělo by se pro umírající dělat mnohem Mnohem víc a tuto oblast konečně detabuizovat, a ukázat ji v prosté „nahotě“, ale i jednoduché-spravedlivé přímosti (protože smrt a umírání platí pro nás všechny, ukončuje často trápení, dává smysl jinak pomíjivému životu – k čemu by byl život, kdyby byl nekonečný?? Měl by také takovou cenu??) a určité přirozené danosti – je to naprostá jistota, pro všechny… je to naprosto přirozená věc – která se týká všech… a měla by být co možná přirozená, v poklidu, laskavém chápavém prostřední, kde je lidské teplo, nějaká radost, podpora, pochopení a smíření.
Končit život sám by bylo smutné, a tak, jako jsem ještě „mladý“ člověk (36 let), tak na tuto oblast také myslím, a jsem přesvědčený, že by to mělo být na konci dobrého života stejně tak Dobré zakončení, završení – jako derniéra, kde se sklízí potlesk a díky, dary, přízeň = ne, jako krachující opakovaná repríza, která už nikoho nebaví, ale naopak – naše vrcholná „odevzdávající se rozlučka, poslední vystoupení, a „smířlivá show na cestě na Věčnost“, s příbuznými, přáteli, a radostnými vzpomínkami, než nějaké trpké konce zahořklých lidí – jak nám prezentuje společnost, že je snad správné takto umírat a končit svůj život?? Jsem velmi silně věřící a jistý, že „Je Něco i PO životě“… ale proč ten konec pomíjivého pozemského života brát, jako nějaké zakázané vystoupení, nejlépe o něm ani nemluvit – když se právě v těchto chvílích život završuje a může dostat ten Nejvyšší Smysl – ve finálním pochopení, přijetí, smíření, odpuštění, poděkování za to VŠE tady… a hluboké procítení Vděčnosti – na cestě k Věčnosti… ♥
Takto by to mělo být – a moc bych si přál, vlastně jako – možná trošku cynické v tomto věku :) – přesto, možná „největší životní přání“ → dobře nejen Žít, ale i Dobře zemřít. Ve vyšším věku, kdy se budu moct otočit a říct „Stálo to za to! Žil jsem dlouho, dobře a Rád!! A umírám smířený, lehký, poučený, moudrý, čistý, starý, nasycený, obklopený rodinou, milujícími lidmi, se svými dobrými vzpomínkami a s mnoha prožitky, skutky a zkušenostmi Lásky!!“ ♥
Už jen za toto ztišení, zklidnění a úvahu, chci poděkovat – někdy je dobré jít do sebe, přemýšlet, co vlastně chci a kam směřuji… a ptát se, hledat, zkoušet. Člověk si někdy hodně uvědomí – a jednou nebude překvapený (nepříjemně).
Zdraví + Lásku všem!!
