Medvědí soutěska byla nádherná, cesta po žebřících byla příjemná, příroda krásná. Vybrali jsme si náročnější trasu přes vrchol Hochlantsch, odkud byl krásný výhled do širokého okolí. Delší trasu určitě doporučujeme, ale je opravdu nutné mít alespoň nějakou fyzičku, protože trasa od chaty za soutěskou až k samotnému vrcholu je jeden dlouhý kopec občas po náročnějším terénu. Pokud by túra nebyla limitována časem, nebylo by to tak náročné. Ale během tohoto zájezdu nemáte moc čas na dlouhé pauzy a vydechnutí. Krásné výhledy ale určitě stály za trochu námahy.
Cestou určitě doporučujeme občerstvení na chatě za soutěskou. Vaří výborně a mají i český jídelníček :).
Nelíbila se nám služba slečny/paní průvodkyně. Nejprve slíbila zastávku na benzínce, která se následně nekonala, tudíž ani ranní toaleta, hygiena či káva, na kterou se určitě všichni těšili po několika hodinách v autobuse. Z toho důvodu se hned u prvních toalet před soutěskou udělala fronta lidí (tvořena převážně lidmi z našeho autobusu, nedovedu si představit, kdyby se sešlo autobusů ve stejný čas více), kde se každý poměrně dost zdržel. Vzhledem k tomu, že odjezd od jezera byl již v 15:45, pro spoustu lidí již toto ranní zdržení znamenalo, že mohou na delší trasu a krásné výhledy zapomenout. Otázkou zůstává, proč jsme nemohli zastavit na nějaké větší benzínce, kde by si každý po cestě opláchl obličej, probral se, protáhl a vyhnuli bychom se následné frontě na malých záchodcích před soutěskou… Minimálně nám mohla slečna/paní průvodkyně sdělit na poslední zastávce na hranicích, že již víckrát stavět nebudeme..
Slečna/paní průvodkyně také tvrdila, že u pokladen počká, dokud nedorazí alespoň většina lidí, kdyby náhodou někdo potřeboval pomoc s koupí lístku. Dorazili jsme k pokladnám zhruba v polovině skupiny a paní průvodkyně už pokračovala v cestě. Koupě lístku nebyla nijak náročná, ale celou cestu jsme si říkali, jestli všichni v pořádku dorazili, jestli někde nezůstali apod. Cesta před vstupem do soutěsky totiž nebyla šotolina, jak jí nazvala slečna/paní průvodkyně, ale kamenitá cesta. Navíc jsme nedostali ani telefonní číslo na průvodkyni a většina lidí ji neměla během túry šanci potkat. K čemu tam tedy byla? My její služby nepotřebovali, ale zájezd absolvovaly rodiny s dětmi i starší osoby a kombinace fyzické námahy a horka může být nevyzpytatelná. Průvodkyni toto nejspíš tolik netrápilo, protože i od chaty, kde se dělila trasa na náročnější a lehčí, odešla mnohem dříve, než tam dorazila větší část skupiny. Očekávali jsme, že když je zájezd s průvodcem, nemusíme shánět mapu a dopředu studovat trasu. O tom, jak moc je delší cesta náročná, jsme totiž moc informací nedostali. Zajímalo nás zejména, zda cesta vede po slunci, zda se počítá s pauzami a zda je cesta dobře značená. Jediná informace byla o převýšení a to, že musíme od chaty vyrazit nejpozději ve 12:00, což se prakticky nedalo stihnout (riskli jsme to a vyrazili o 15 min později). Tento čas většina lidí ale nestihla právě kvůli rannímu zdržení na toaletách.
Proto si myslíme, že by bylo dobré, kdyby se z Prahy odjíždělo dříve, například o půlnoci. Stihla by se ranní zastávka na benzínce a více lidí by mělo šanci jít náročnější trasou, případně si užít delší dobu u jezera.
